Dvojí jazyk

Třetí chyba: Dvojí jazyk

My lidé dokážeme něco, co je v přírodě nemožné. Dovedete si představit lázeňský pramen, že kterého teče chvíli teplá a chvíli studená voda? Nebo z jedné strany minerálka a z druhé obyčejná studniční voda? Kdepak! Lázeňská voda prochází rozborem a ten je stabilní celá desetiletí! Stejně tak na stromě roste jedno ovoce. Je pravda, že je možné na jeden strom naroubovat dvě odrůdy, ale rozhodně neporostou na jednom stromě jablka a pomeranče.

Zato my lidé dokážeme z jednoho zdroje, z jednoho srdce, z jedněch úst vydávat chvíli povzbudivá, žehnající slova, a za chvíli nadávat. Podle uvedených příkladů je to „proti přírodě“. Nebo existuje ještě jedno vysvětlení: naše srdce je v podstatě zkažené, zlé a ani to, co vypadá dobře, není prospěšné. Vy byste se napili vody, o které víte, že je v ní „jenom trošku jedu“?

Jeden a tentýž jazyk může chrlit dobro i zlo zároveň, žehnání a zlořečení − to je také chyba (v. 10). Jakub to shrnuje jednoduchým: „Tak to nemá být.“ Jestliže mluvíme jednou tak a příště jinak, jsme pro své okolí nesrozumitelným otazníkem.

Jan Vopalecký