Já nemám žádnou kamarádku

Zvoní na přestávku. Monika jde za Naďou a vyčítá jí: „Včera odpoledne jsi pro mě nepřišla. Celou dobu jsem na tebe čekala a ty nic!“

Naďa hledí do země. „Protože… víš, něco se stalo… právě jsem ti to chtěla říct…“

„Tak jsi mohla aspoň zavolat. Prostě ses na mě vykašlala!“

„Zapomněla jsem, protože…“ Monika ji nenechá dopovědět. „Zapomněla,“ opakuje posměšně a převrátí oči.

Jana, Nadina kamarádka, se směje. Naďa vyjede na Janu: „Co se směješ? Už jsem ti to přece říkala!“

„To se nemůžu zasmát?“ brání se Jana. „Ty jsi ale… víš přece, co se stalo!“ „Tak jsem to nemyslela, Monika vypadala tak legračně…“

Celý článek najdete v Ethosu 2007/4