Jak Bůh uzavírá smlouvy

Dva kamarádi se dohodli, že spolu uzavřou nějakou smlouvu, už ne­vím, čeho se týkala. Jeden z nich řekl: „Já to napíšu, ty se na to po­dí­váš a pak to spolu pode­píšeme.“

Bůh v Žalmu 89. říká něco podobného: „Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným...“ Doslovně to zní zhruba: Uzavřel jsem smlouvu pro svého vyvoleného, nebo svému vyvolenému. Bůh se Davida na nic neptá, prostě uzavře smlouvu a dá mu ji. Smlouva je uzavřena. Vlastně i bez jeho podpisu (Žalm 89,4).

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

K. Leman, W. Pentak
Vést jako pastýř
Návrat, běžná cena 239 Kč
Naše sleva: 5 Kč
Vaše cena: 234 Kč

ks

Kdyby to nebyl Bůh, asi bychom řekli, že je to neplatná smlouva − uzavřená z donucení, bez možnosti, aby se jedna strana vůbec vyjádřila... Takhle Bůh uzavírá smlouvu se svými věrnými. Bůh je dobrý, a když s někým uzavře smlouvu, tak na tom ten druhý neprodělá (viz Abraham, Jákob...). Davidovi do té smlouvy Bůh napsal, že na jeho trůnu bude vždycky sedět někdo z jeho potomků.

David se na tu smlouvu podívá, vzpomene si, co už s Bohem zažil, a žasne: „Pane Bože, obdivuji tvoji věrnost. Nejen já, ale celé davy lidí!“ (Žalm 89,6)

Bůh své smlouvy plní − i bez nás

Celý ten žalm je o Boží věrnosti a já Davidovi rozumím. Stává se mi, že se někdy ve volných okamžicích, například při přemýšlení nad Biblí, ohlédnu a vzpomínám, co všechno jsem s Bohem už zažil. Vzpomínám, jak jsem v mládí četl Bibli a kladl si otázky, jestli si ty verše, kde Bůh někomu něco slibuje, můžu přivlastnit, jestli je můžu považovat, jako by je Bůh myslel pro mě. Ať už to Bůh myslel tak nebo onak, smekám před Bohem, co vůbec dokáže slíbit.

A když se teď po letech ohlédnu, tak vidím, že to Bůh opravdu v určitém ohledu myslel i pro mě. Ne vždy doslovně, ale já v tom přece jen vnímám jeho věrnost, spolehlivost. Dovolím si říct, že můj život nese stopy Boží věrnosti. Někdy bylo něco nepříjemné, někdy jsem musel v sobě něco překonat, někdy to trvalo dlouho, někdy jsem si musel trochu poopravit to, co od Boha očekávám, ale nemůžu říct, že by mě v něčem zklamal. Spíš naopak, dal mi víc, než jsem čekal − a to jsem nečekal málo.

Takže se rád ztotožňuji s Davidem, například když říká: O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení... Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy. (Žalm 89,2.6)

Jan Vopalecký, listopad 2022

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.