Ethos - Domovská stránka


Křesťanské čtení pro celou rodinu

menu
 

Je adopce řešení?

Cindy měla teprve šestnáct. Byla nejmladší dcerou věřících rodičů, přátelila se s mladíkem, který byl o několik let starší než ona. "Jen pusu. A u toho zůstane!" sliboval.

Ale nezůstalo jen u pusy. O šest týdnů později stála Cindy sama před výsledkem lékařského vyšetření: "Těhotná." A sama před maturitou.

Když mu zavolala, chladně řekl: "Dej to pryč!" To bylo všechno, co k tomu dokázal říct. Veškeré teplo z jeho hlasu bylo pryč.

Cindy se rozhodla, že si dítě nechá, že ho donosí!

Pro rodiče bylo řešení jasné, ocenili, že nechce jít na interrupci, ale začali mluvit něco o tom, že pro ně musí najít vhodnou rodinu…

Já své dítě nikomu nedám!" vykřikla hlasitě. "Ještě ses nenaučila nést odpovědnost sama za sebe, nemluvě o tom, že bys ji měla nést i za dítě," postavila se matka energicky proti ní, uděláš, co říkáme!"

Zjevila se jí realita: Dítě, které ve mně roste, nebude nikdy moje dítě. Já ho porodím a dám ho nějaké cizí ženě. Ta moje dítě vychová, bude mu poskytovat to, co mu já teď poskytnout nemůžu…

Samotný porod prožila Cindy zvláštně bez emocí. Zavřela oči a vdechla lehce sladkou vůni své dcery. Cítila její teplo na svých prsou.

Opodál stála sociální pracovnice, která hledala, jak jí dítě vzít a předat nové rodině, pokud možno bez emocionálních otřesů. Cindy políbila svou dcerušku na tvář, pohladila ji přes obličejíček a zašeptala: "Mám tě tóóólik moc ráda, moje miminko."

Pak pronesla největší lež ve svém životě: "Hotovo," a podala své dítě do rukou sociální pracovnici.

Okamžitě pocítila bolest ze ztráty a od toho okamžiku ji pálila trvale…

Příběh tím však neskončil...

-------------