Citát z Bible:
Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy.
Ž 24,9 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Nikdo konkrétní za to sice nemůže, ale lze sledovat faraonovské trendy − snahu odloudit děti od rodičů. Jak se rodiče mohou bránit, aby jim děti nebyly „ukradeny“?
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Je běžné, že máme kde bydlet, co jíst, u většiny, že mají kam chodit do práce, někdo může jet na dovolenou a někteří dokonce musí náročně přemýšlet, co s penězi, protože jich mají dost. Jak jsme se o to zasloužili?
Možná nám hned v mládí bylo jasné, co chceme, co máme udělat, a tak jsme pilně pracovali, snažili se, šli jasně za svým. To je sice cenné, ale přece: Dokážeme uznat, že v mnohém to byla Boží přízeň, vlastně milost, že jsme dosáhli toho, co máme?
Ale můžeme to vzít i z druhé strany. Podívejme se například na Ježíše. Měl moc dělat zázraky, uzdravovat, rozmnožovat chleba − a také svou moc využíval. A vždy jen k dobrému. Takový prostě byl. Podstatou Bůh.
A najednou z ničeho nic skupina bohatých a vlivných závistivců strhla obrovský dav, aby křičel, že chce na sebe strhnout politickou moc, že je nebezpečný buřič a že patří na kříž.
Přivedli ho před soudce Piláta, který byl v Ježíšově případě dlouho spravedlivý, dlouho odolával, pořád tvrdil, že Ježíš je nevinný, že si smrt nezaslouží. Když ale pořád křičeli, obtěžovali, tak si asi řekl: „Spravedlnost sem, spravedlnost tam, hlavně ať mám klid.“ − a tak potvrdil trest smrti.
Jak se o to Ježíš zasloužil? Nijak. Co provedl? Nic. Najednou visí mezi zločinci na kříži, dali ho doprostřed, aby si všichni mysleli, že je jeden z nich.
Mělo to cenu, aby Ježíš byl jiný? Vždyť během okamžiku se zapomnělo na všechny jeho dobré činy a ze dne na den (ve čtvrtek bylo všechno v pohodě a v pátek visí na kříži) je všechno jinak!
Ano, mělo to cenu. Zasáhl Bůh. Vzkřísil ho a Ježíš se dostal do jiné dimenze, na kterou jeho zlí a závistí prolezlí nepřátelé už nestačili.
Stejně tak i v našem případě má cenu snažit se dělat, co je dobré, co se líbí Bohu. A když se podíváme, jak na tom jsme, co máme, kým jsme, uvědomujme si, že to není naše zásluha, ale Boží milost.
A také naopak: pokud se nám zdá, že jsme nezaslouženě na dně, že jsme nespravedlivě o něco přišli, uvědomme si, že Bůh to vidí a dopouští, protože má určitý záměr, který zatím nechápeme. Bez ohledu na to, jestli je to naše zásluha nebo ne.
Jan Vopalecký, 2016
Příběh ze začátku 14. století, kdy za vlády Jana Lucemburského a na náboženském poli panování jediné katolické ...
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!