Citát z Bible:
Mojžíš to tak Izraelcům vyhlásil, ale ti nebyli pro malomyslnost a tvrdou otročinu s to Mojžíšovi naslouchat.
2M 6,9 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Adélka je smutná. Její nejlepší kamarádka Klára se bude stěhovat. Tatínek našel práci v jiném městě. Teď se uvidí jen občas. Adélka darovala Kláře na rozloučenou dopisní papíry: „Abys mi čas od času mohla napsat.“
Klára vytáhne s kapsy malou krabičku: „Taky mám pro tebe dárek. Můžeš ho ale otevřít, až odjedu.“
Stěhovák se rozjel. Obě kamarádky se ještě jednou naposledy objaly a Klárka nastupuje do modrého opelu svých rodičů. Adélka jim mává, dokud auto neodbočí do první zatáčky.
Pak jde sama na zahradu a protáhne se úzkou mezerou mezi křovím na místo, kde spolu rády sedávaly. Postavily si tam boudu, dva špalky měli jako sezení a starou dřevěnou bednu jako stůl. Adélka si sedá na své místo, postaví krabičku na stůl a opatrně ji otvírá…
A hele! Vykoukne na ni malý plyšový pejsek.
„Ten je krásný! To je přece Lappi, Klářin nejmilejší plyšáček!“ Adélka se diví, že si Klára svého Lappiho nevzala s sebou. Hladí ho, obrací ho sem a tam a když se podívá pořádně, vidí: „Ne, ty nejsi Klářin Lappi, ty jsi nový Lappi.“
A teď objevuje na dně krabičky dokonce dopis. Otevře ho a čte: „Koupila jsem ti Lappiho brášku, byl poslední, který vypadal přesně jako můj. Až o prázdninách přijedeme k babičce, vezmu svého Lappiho s sebou. Pak si oba pejsci můžou hrát spolu. Tvoje Klára.“
Od té chvíle bere Adélka svého Lappiho všude s sebou. Ve škole na ni čeká v batůžku, někdy si může sednout na lavici.
Ale jednoho dne se stalo něco hrozného..
Celý článek najdete v Ethosu 2010/1
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!