Ethos - Domovská stránka

  Křesťanské čtení pro celou rodinu

menu

Manželská krize

Žít otevřeně

Žít otevřeně („chodit ve světle“) znamená nenamlouvat si něco a prosit Boha, abychom sami sebe viděli takové, jací ve skutečnosti jsme. Když to v manželství zadrhává, pak cesta k řešení vede přes to, abych i já sám za sebe uznal(a), že na manželské krizi mám i já svůj podíl. Jestliže druhému předhazujeme: “Tvoje vina je větší, ty za to můžeš…” zahrazujeme tím cestu ke skutečnému řešení problemu. Nejdříve je třeba zaujmout zdravý vnitřní postoj.

Nevyhýbejte se neštěstí svého manželství. Existuje cesta k hlubšímu, zralejšímu manželskému životu. Přemýšlejte o tom. Začněte sami od sebe. Manželská terapie potřebuje vždy napřed terapii jednotlivce v Božím světle.

Mít společné chvíle

Nejsilnější projev duševně-duchovního vztahu je otevřený rozhovor. Jestliže máme úzký vztah s Bohem, znamená to, že On hovoří s námi (prostřednictvím svého Slova) a my s Ním (v modlitbě). Vzájemný vztah, rozhovor, znamená tedy mluvit a naslouchat, sdílet se a přijímat sdílení druhého. Rozhovor patří k rozhodujícím aspektům při řešení manželských krizí. V manželství, kde společný rozhovor odumřel, není možné řešit problémy. Právě proto, že rozhovor je tak důležitý a užitečný, je ohrožován nejzávažnějšími nebezpečími. Jak tedy vést společný rozhvor?


Rozhovor znamená sdílet se

Vzájemné sdílení se je pro mnohé všechno možné, jen ne potřeba. Právě introvertní lidé vynakládají velké úsilí na to, aby se mohli sdílet. Pro ně začíná sdílení současně s rozhodnutím:“ Chci se sdílet, i když to nepociťuji jako potřebu.“

Na druhé straně může mlčení sloužit jako zbraň. Kdo mlčí vystavuje se nebezpečí, že svého partnera trestá, mstí se mu, nebo se dotýká jeho citlivého místa. Boží mlčení bylo ve Starém zákoně vždy znakem soudu pro izraelský národ. Boží nesdílnost byl trest za izraelskou vzdorovitost a modlářství. Kdo mlčí, staví se vůči svému partnerovi jako soudce, staví se do Boží pozice a hraje samospravedlivého.


Rozhovor znamená naslouchat

„Odpoví-li, kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj“(Přísloví 18,13).

Opravdové naslouchání je nevyhnutelné hlavně tehdy, když člověk usiluje pomoci svému manželství. Smysl rozhovoru spočívá v tom, že druhého poznáváme. Vzpomínáte si ještě na situace z dětství, kdy jste se dospělého na něco zaptali a dostali jste bezvadnou odpověď na úplně jinou otázku? Také pro nás dospělé je to zklamání, když vidíme, že nás někdo neposlouchá pořádně. Naslouchání je dveřmi k srdci druhého.


Obsah rozhovoru

Rádi byste se sdíleli a zároveň naslouchali. Jak však začít užitečný rozhovor, aby neskončil mlčením nebo hádkou hned po prvních slovech? K tomu může pomoci, jestliže si manželé vyhradí třeba celý večer:


1. Zkuste být napřed zhruba čtvrt hodiny tiše. Přemýšlejte, které čtyři věci se vám na vašem partnerovi zvlášť líbí a napište je na kus papíru.

2. Vezměte jako vodítko verše z 1.listu Petrova 3,1-7 a řekněte svému partnerovi, který charakterový rys nebo zvyk byste na sobě chtěli změnit. Vyjádřete ochotu se v této oblasti nechat změnit.

3. Než půjdete spát, stanovte si nejméně dva hlavní cíle pro své manželství. Společně poproste Boha, aby to nebyl jen sen, ale skutečnost.

4. Nakonec si vyměňte seznamy oněch čtyř věcí, kterých si na svém partnerovi nejvíce vážíte. Schovejte si je a během týdne se k nim vracejte.


Kdy hovořit

Každá věc má svůj čas, to platí i pro rozhovoru o řešení manželských problémů. Vhodná doba není například tehdy, když se manžel vrátí unavený ze služební cesty nebo žena má před sebou hromadu prádla na žehlení. I zde se učte mít cit jeden pro druhého. Může být užitečnější rozhovor odsunout, neoddalujte ho však stále.


Jak hovořit

„Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu.“(Přísloví 15,1).

Určitě už každý z nás zažil situaci, kdy druhého vyprovokovalo jediné slovo a došlo k hádce. Je třeba mít na mysli, že hněvivá, ukvapená slova mají na partnera stejné účinky jako jedovaté šípy.


Kde spolu hovořit

Manželské problémy je třeba řešit mezi čtyřma očima! Ne na veřejnosti nebo před dětmi. Na veřejnosti se problémy řešit nedají, tam se jen objevují další a partneři se navzájem zraňují. Když se například muž v přítomnosti někoho třetího chová vůči své ženě sarkasticky nebo si z ní dělá legraci, velmi svou manželku zraňuje.

Povídejte si v atmosféře klidu. Dbejte na to, abyste nemohli být rušeni. Děti by už měly spát a telefon i zvonek u dveří můžete vypnout.

K tomu, abyste se ve vaší krizi mohli opět sblížit, vám může pomoci dovolená, kdy můžete v klidu začít rozhovor o vašem manželství. Nesmíte však sklouznout jen k tělesnému kontaktu, který by nahradil duševní vztah. Opravdové vzájemné porozumění v sexuální oblasti se vyvíjí na základě porozumění duševního, ve vzájemném rozhovoru.

Prožít očištění

Tento bod je stejně důležitý jako oba předchozí. Důsledek hlubolého poctivého rozhovoru, ke kterému oba účastníci přistupují pozitivně, vyústí totiž nepochybně v poznání vlastních chyb, osobního selhání. A tyto chyby, vinu nesmíme potlačit, ale nazvat je pravým jménem a vyznat.

„Jestliže vyznáváme své hříchy, On je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti“(1.list Jana 1,9).

Jestliže jsme se proti svému partnerovi provynili, pak je to v první řadě také hřích proti Bohu. Provinili jsme se vůči Tvůrci manželství, protože jsme Jeho vynález zneužívali, protože jsme ze sobeckých a jiných důvodů překroutili smysl a cíl manželství. Proto bychom měli Bohu svou vinu vyznat prosit ho o odpuštění. Vyznat znamená své hříchy vyjmenovat a to přesně, nevyhýbavě, otevřeně a čestně.

Svému partnerovi dokážu odpustit jen tehdy, když, když jsem sám prosil Boha o odpuštění. Jestliže se dovedu radovat z Božího odpuštění, pak je dovedu prokazovat i dalším lidem

.
-------------

Zapomenuté umění naslouchat

M.P.Nichols
Zapomenuté umění naslouchat
Návrat, běžná cena 295 Kč
Naše sleva: 6 Kč
Vaše cena: 289 Kč

ks


Opravdové naslouchání není možné…

Jestliže jsi už na začátku přesvědčen, že víš, co ten druhý řekne.

Jestliže si už předem uděláš vlastní úsudek a určíš „diagnózu“.

Jestliže se snažíš poslouchat jen to, co slyšet chceš. Zcela určitě pak partnerovy výroky překroutíš.

Jestliže nenecháš druhého se vypovídat, nedopřeješ mu čas, aby formuloval své myšlenky a skáčeš mu do řeči.

Jestliže během poslouchání přemýšlíš o své odpovědi.

Jestliže chceš tomu druhému vnutit svou vůli.

Jestliže nejsi ochoten si druhého vážit a přijmout jej i s jeho zvláštnostmi.

Opravdové naslouchání není možné, když se všechno točí kolem tebe.





Otázky partnerovi

1.Kdybys měl(a) jmenovat něco, co se ti na mě nejvíc líbí-co by to bylo?

2.V čem jsou podle tebe moje silné stránky?

3.Jak mohu přispět k tomu, abys mohl(a) žít plněji?

4.Které věci na mé osobě nebo na mém chování zvládáš citově nejobtížněji?

5.Kdybys mohl(a), co bys na mě změnila?

Je důležité, aby se odpovědi na tyto otázky neřešily hned. Prostě vyslechni, jaké dostaneš od svého partnera odpovědi. Oba potřebujete čas se nad nimi zamyslet.