Čtení Bible obnoví váš život

Tisk na papír
menu
 


------

Citát z Bible:

Hospodin slyší mou prosbu, moji modlitbu Hospodin přijme.

Ž 6,10 E
(Další citáty)

------
éčko - logo Ethosu

Zajímavé články


Do nového kroku
Máme nejistotu, obáváme se, jaké to bude? Pokud nejdeme proti svědomí, udělejme první krok a Bůh se vyjádří.

A co on?
Trápí nás, že ten druhý je lepší, má víc, má lepší podmínky? Zaměř se na to, co máš a naplno toho využij.

C. Snažíme se žít slušně
a zhruba se držíme biblických příkazů. Na jeden ovšem možná zapomínáme: Buďte svatí. To je požadavek, abychom se podobali Bohu. Tak můžeme svým charakterem mezi lidmi vynikat.

D. Manželská nevěra
je krutá rána do života. Člověk má chuť se vyčítat, mstít, ale to nikam nevede... Existuje východisko? Co pomůže?

------

Doporučujeme

Respektujeme autority?

A co když ne?


V Bibli jsem našel zajímavý popis lidí, kteří neuznávají autority. Mluví o nich Juda a ilustruje je praktickými ukázkami vesměs negativních biblických postav. Tak znázorňuje, čím se tito lidé vyznačují. Jaké jsou tedy jejich znaky?

Samostatně vpravo (na mobilu dole) na této stránce uvádím sice celý seznam znaků těchto lidí, ale zaměřím se zejména na dva z nich.

Těmito dvěma znaky je jednak to, že „žádnou autoritu neuznávají“, a jednak to, že „jsou jako mraky bez deště, hnané větrem, podzimní stromy bez ovoce“ (v. 12).

Co mají tyto znaky společného? Představte si člověka, který nikoho neuznává. Nikomu se nechce podřizovat, snaží se předstírat, že všechno ví, a od nikoho nic nepotřebuje.

Na druhé straně se snaží vypadat jako autorita, chce budit dojem, že je někdo velký, kdo si zaslouží obdiv a úctu, kdo má na to, aby druhé poučoval, rozdával rady, a čeká, že za ním všichni budou chodit a ptát se ho na jeho názory.

A lidé možná opravdu přijdou, někteří z nich skutečně potřebují pomoc a radu. Jenže po setkání s ním vidí, že jim nemá co dát, že jsou jako mraky, na které když se podíváme, tak se zaradujeme, že po dlouhé době přijde déšť a bude dost vody, ale ouha, voda nikde.

Stejně tak existují ovocné stromy, od kterých na podzim čekáme ovoce, těšíme se na ořechy, jablka nebo meruňky, a ono nic.

V čem je příčina, že tito lidé nemají co dát, nemají co říct? Neuznávali a neuznávají žádnou autoritu. Nikoho neposlouchali, nerespektovali, od nikoho se nenechali poučit, jak nás k tomu nesčetněkrát vede kniha Přísloví, možná si ani nic nepřečetli − a tak nemají co říct, co dát. Jsou jako mraky bez deště, prameny bez vody, stromy bez ovoce, banka bez peněz, auto bez paliva, jako bezradný poradce.

Chceme-li být tedy pro druhé autoritou, někým, kdo má co dát, je nutné, abychom napřed respektovali autority, které jsou nad námi, abychom od nich přijímali pro sebe obsah, který převyšuje náš rozum, naši zkušenost naše zdání. Tou autoritou pro každého je především Bůh, v dětství rodiče a učitelé, později vedoucí, státní správa a také osobnosti s přirozenou autoritou, které jsou kolem nás.


Obohacující autoritou se může stát ten, kdo respektuje autority a přijímá od nich obsah, který by později mohl předávat dále. Zároveň je to odpověď na otázku: „A proč mě nikdo nebere?“ To bude tématem samostatného článku později.

Jan Vopalecký, květen 2018


Hodnocení článku:
 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Není na něm nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.
-------------

  Napište svůj názor.

www.ethos.cz/neuznavat-autority.php
Dokud nemáme tvář

C. S. Lewis
Dokud nemáme tvář
Návrat, běžná cena 295 Kč
Naše sleva: 6 Kč
Vaše cena: 289 Kč

ks

Znaky lidí, kteří neuznávají autoritu

Zaměňují Boží milost za nezřízenost (v. 4).

Zapírají jediného vládce Pána Ježíše Krista − pro ně není pán.

Poskvrňují své tělo (v. 4+8).

Neuznávají žádnou autoritu (v. 8).

Hierarchii autorit nerozumí, neuvědomují si, komu patří úcta či sláva a ve své hlouposti si z toho dělají legraci a posmívají se tomu. (v. 8 a 10)

Rouhají se tomu, co neznají (v. 10).

Toho, co znají, zneužívají k vlastní zhoubě (v. 10).

Jsou jako černé fleky na setkáních, které mají za cíl prohlubovat vzájemnou lásku, protože se tam hlavně chtějí najíst (v. 12).

Jsou jako mraky bez deště, jako stromy bez vody, jako mořské vlny, které ze sebe vyvalují jen špínu (v. 12-13).

Jsou jako bludné hvězdy (v. 12-13).

Stále mají plno řečí, na všechno si stěžují, chtějí žít podle svých vlastních žádostí, povyšují se a druhým lichotí kvůli vlastnímu prospěchu. (v. 16).