Citát z Bible:
když přijde, aby v onen den byl oslaven ve svých svatých a aby se stal předmětem obdivu ve všech těch, kdo uvěřili, neboť naše svědectví došlo u vás víry.
2Ts 1,10 E
(Další citáty)
Nikdo konkrétní za to sice nemůže, ale lze sledovat faraonovské trendy − snahu odloudit děti od rodičů. Jak se rodiče mohou bránit, aby jim děti nebyly „ukradeny“?
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Ano, modlíme se, vždyť víme, že křesťan by se měl modlit. Ale modlíme se málo. Co znamená modlit se málo?
1. Nevěnujeme tomu mnoho času. Chvilku ráno, pokud si vzpomeneme, potom u jídla − to jsme se modlíme ze zvyku, a pak možná večer, než jdeme spát. Kdo je zvyklý si pravidelně číst Bibli, tak se modlí, aby ho Bůh při čtení něčím oslovil. A pak se modlíme, když máme problém.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
2. Nevěnujeme tomu mnoho úsilí. Nepřemýšlíme při tom příliš. Prostě zkoušíme (nevím, jestli to nemám dát do uvozovek: „zkoušíme“), jestli se stane to, za co se modlíme, tedy jestli nás Bůh poslechne. Ale že bychom do modlitby investovali nějaké úsilí?
Ptáte se jaké úsilí? Je námaha už jen přemýšlet, jestli Bůh chce totéž, co my. A nechce napřed něco po nás? Třeba abychom v něčem změnili svůj postoj? Něco vyčistili, narovnali, uvědomili si, jaká je hierarchie autority a moci...
3. Nepočítáme s Bohem. Tedy trochu ano. Ale v podstatě nám jde o to, že my máme nápad, potřebu, problém a my chceme svůj nápad uskutečnit, uspokojit svou potřebu, vyřešit to, co vidíme jako problém. Myslíme si, že Bůh to vidí stejně a že se mu naše snahy líbí. Chceme to udělat my! Proto se snažíme a prosíme Boha, aby nám v tom pomohl.
A nemohlo by to být naopak? Co když to chce udělat Bůh sám bez nás, případně nás nechá se do toho zapojit?
Mám k tomu jeden příklad. Annu (viz 1. Samuelova 1) trápilo, že nemá dítě. Trochu naznačovala výčitky manželovi, snažila se, dnes by chodila po doktorech a dělala všechno pro to, aby otěhotněla.
O kousek dál Bible píše, že se Anna modlila. Modlila se hodně. Trvalo to dlouho a byla to usilovná modlitba, kdy počítala s Bohem. Přiznala Bohu, že to je jen on, kdo jí může dát dítě. Byla to proměňující modlitba. Jednak se po ní už netrápila, starost jako by odešla, a jednak se stalo to, co si přála, Bůh ji vyslyšel a dal jí syna.
Chceme-li se zvednout z našeho běžného života na lidské úrovni, potřebujeme víc modlitby. Věnovat jí více času, více úsilí a uvědomovat si, že Bůh tu není od toho, aby nám pomáhal, ale aby konal to, co sám chce, možná s námi jako svědky jeho moci.
Jan Vopalecký, červenec 2019
AntikvariátYou know prayer is important, somehow... You believe God answers prayers, sometimes... You want to be m ...
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
A v hořkosti duše se modlila k Hospodinu a usedavě plakala. 1. Samuelova 1,10
Potom Anna šla svou cestou, pojedla a její tvář už nebyla smutná. 1. Samuelova 1,18