Smysl života v přebytku

Víte, já čtu teď Kazatele. Ten Šalomoun byl blázen:

Zkoumal jsem ve svém srdci, jak rozjařit své tělo vínem, zatímco mé srdce vede k moudrosti, abych se udržoval v pomatenosti, jen dokud nezjistím, co z toho, co vykonají pod nebem ve vyměřených dnech svých životů, je dobré pro lidské syny.

4 Zvětšil jsem svůj statek: Vystavěl jsem si domy, vysadil jsem si vinice.

5 Založil jsem si zahrady a parky a vysadil jsem v nich stromoví s kdejakým ovocem.

6 Zřídil jsem si jezírka s vodou, abych z nich napájel les, v němž vyrážely stromy.

7 Koupil jsem si otroky a otrokyně a měl jsem i doma narozené; také dobytka, skotu i bravu jsem měl více než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou.

8 Nashromáždil jsem si také stříbro a zlato i vlastnictví králů a provincií. Získal jsem pro sebe zpěváky a zpěvačky i potěšení lidských synů, mnoho konkubín.

9 Tak jsem se vzmáhal a pokračoval jsem v tom více než všichni, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou. Nadto při mně stála má moudrost.

10 Nic, o co žádaly mé oči, jsem od nich nevzdaloval. Neodpíral jsem svému srdci žádnou radost, vždyť mé srdce se radovalo ze vší mé námahy, a to byl můj podíl ze vší mé námahy.

11 Pak jsem se ohlédl na všechny své skutky, které vykonaly mé ruce, a na námahu, kterou jsem se namáhal, abych to vykonal. A hle, to všechno je marnost a honba za větrem a není z toho pod sluncem žádný užitek.

1300 znaků

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.