Co dělat, když do života přicházejí zvraty

Žena našla na internetu jakási videa, která ji rozhodila, nadchla a začala zdůrazňovat nové věci. Dcera mi dává najevo, že náš rodinný, případně můj osobní křesťanský život je jaksi jednotvárný, pořád ve vyjetých kolejích, že by ráda něco víc. Dovídám se, co se servíruje našim mladým lidem okolo, co všechno by mohlo znepokojovat náš poklidný sborový život − a já se bojím.

Čeho že se bojím? Toho, že by mohly přijít nové věci, ve kterých si nejsem tak jistý, já se dostanu na vedlejší kolej, budou z toho spory a hádky. A přitom nemám odvahu něco jednoznačně zakázat, protože co když to k nám, ke mně mluví Bůh. Nebo to Bůh dopouští, aby nás protříbil?

V dobách takových nejistot se snažím řídit dvěma zásadami.

1. Však ono to přejde. Pokud je to lidské nadšení, tak to opadne. Hlavně nenapáchat nějaký hřích, který by zanechal trvalé stopy, například něčím pohrdnout, rozbít natrvalo vztahy a podobně. Něco takového prožíval i radil Gamaliel (Sk 5).

2. Sám si osobně před Bohem v modlitbách vybojovat Boží postoj. To je osobní boj, neomezený, je to boj s nevypočitatelným, nepřemožitelným Bohem, který ovšem umí mluvit, umí dát odpověď a orientaci, ale já musím přijít na kloub tomu, jak a kdy Bůh se mnou chce mluvit a co mi chce řít.

Jan Vopalecký,
červenec 2017