Tohle bych od Boha nečekal!
Někdy jsme unavení, zklamaní sami ze sebe, z okolností, z toho, co od nás lidé očekávají, my nevíme, jestli jim jejich očekávání plnit, možná nerozumíme ani sobě. Prostě nás to vevnitř žere a my si myslíme, co je druhým do toho. „Já si to přece musím vyřešit sám!“ Ale přitom jaksi cítíme, že se situace nelepší, že jako bychom chřadli.
Přesně tohle prožíval David, když píše: „Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal.“ (Žalm 32,3) V pozadí bylo zřejmě nečisté svědomí, hřích, o kterém se mu nechtělo mluvit, a proto chřadl.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
„Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal.“ (Žalm 32,3)
David po chvíli říká, že už nemohl mlčet, a tak promluvil − popsal Bohu, co se stalo. Přiznal svůj hřích, nic nezakrýval. Snad čekal trest, který by si určitě zasloužil. Ale stalo se něco nečekaného: Bůh z něho jeho hřích, jeho břemeno sundal. Spadl mu kámen ze srdce. Ne jen starost, ale vina, vědomí viny.
Už nechřadne
Chřadnutí přestalo, najednou měl zase sílu, chuť žít, pouštět se do nových věcí − to vše díky tomu, že promluvil, že Bohu popsal, co prožívá, co se stalo − a Bůh mu odpustil.
To není všechno. Člověk by čekal omezení, život s nízkým stropem, kde by musel žít sehnutý jako ve sklepě − ale Bůh mu říká něco úplně jiného: „Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko“ (v. 8).
Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko. (Žalm 32,8)
Kuráž do života
Místo chřadnutí kostí, kdy člověk už nemá do ničeho chuť, mu teď Bůh dává prozíravost, moudrost, aby věděl, co je důležité, co je správné, co dělat a co nedělat. Když dříve David mlčel, a pak promluvil s Bohem, Bůh mu ukázal cestu − co má dělat, kam se obrátit, na co se zaměřit a co bude úspěšné. A když přijdou nějaká úskalí, Bůh mu bude radit.
V obdobích, kdy se jakoby nic neděje, kdy je všechno v pohodě (i když jsou možná kolem nepřátelé a my si to neuvědomujeme), si můžeme být jisti, že Bůh se na nás stále dívá, spočívá na nás jeho oko, střeží nás, aby nám nikdo a nic neublížilo. Bůh vidí naše snahy, naše jednání, zdar i neúspěchy a když je třeba, poradí, pomůže.
Tak tohle všechno bych od Boha nečekal − zvlášť poté, kdy jsem zhřešil, žil prázdně − a chřadl. Teď můžu jít s novou chutí a s novým postojem do života dál, protože vím, že mě Bůh vede a s potěšením se na mě dívá.
Jan Vopalecký, srpen 2022
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!