Čtení Bible obnoví váš život

Tisk na papír
menu
 


------

Citát z Bible:

Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.

Iz 55,9 E
(Další citáty)

------
éčko - logo Ethosu

Nejčtenější články


A. Být dobrým vypravěčem
Někdy se nám to daří. Jakým chybám se vyhnout, aby naše řeč byla zajímavá a zanechávala v posluchačích pozitivní stopy?

B. Manželská nevěra
je krutá rána do života. Člověk má chuť se vyčítat, mstít, ale to nikam nevede... Existuje východisko? Co pomůže?

C. Vědomí hodnoty dává otec
Táto, děti tě potřebují − tvůj čas, zájem, ujištění, legraci, i vlastní prohry. Pak budou v dospělosti pevné a hodně toho dokážou.

D. Muž se stává mužem,
když odolá tlaku vyhovovat ženě a postaví se na vlastní nohy − bude zodpovědný, důsledný, rozhodný, ochotný sloužit − a od Krista se učí odpouštět.

Ve stínu rakoviny

Simone Kathrin Wollmannová − je jí pětatřicet let, je vdaná, má čtyři děti a trpí oboustrannou rakovinou hlasivek, poměrně zvláštní formou této nemoci.

Dny se vlečou a noci mě ubíjejí. Moje srdce úpí po nějaké útěše: „Bože, kde jsi? Copak jsi na mě zapomněl?“ Kolikrát mám obavy, abych se nezbláznila, protože někdy nechápu a pak se upínám na verše v Bibli, čtu je jako dopis milého z dálky už posté. A v té tmě mých nocí ke mně promlouváš, dáváš mi pocítit svou blízkost, připomínáš mi, co jsem už prožila, co všechno jsi mi už řekl.

Chci vzdát a prohrát boj s rakovinou? Nikdy! Pro mě to znamená víc než jen přestat žít. Všechno se ve mně vzpírá proti kapitulaci. Ať nikdo neříká, že můj Bůh nemá moc mě zachránit. Děj se jeho vůle − a ona se stane! Jak asi vypadá Boží vůle pro můj život? Je můj nepřítel − rakovina − také Jeho nepřítel?

S Bohem můžu mluvit všude, k tomu naštěstí nepotřebuji ani hlas, stačí hlas srdce − a vztah...

Břemeno, které nás tlačí k zemi, není jen rakovina. Když člověk stojí před branami smrti, probíhá mu před očima film života, na povrch vyplouvají dávno zapomenuté otevřené účty a člověk by je rád vyrovnal, než bude pozdě.

..........................

Ten hubený obličej na nosítkách patří staré ženě. Věk, nemoc a bolesti zahnaly z jejích rysů téměř všechno ženské. Naše pohledy se na okamžik setkávají. Cítíme, že nás sem přivedlo totéž, a pravděpodobně si navzájem působíme bolest, i když je to paradoxní. Mně bolí, že ke všem břemenům stáří musí tak hrozně trpět, a ji asi bolí, že v jejích očích jsem ještě tak mladá, že mám život ještě před sebou a přesto jsem nezůstala ušetřena tak drtivé diagnózy.

Tady se setkávají lidé všech věkových skupin, sociální případy i milionáři, svobodní i s velkými rodinami, zdravě vypadající i závislí... muži, ženy, děti, naši i cizinci, křesťané i ateisté. Rakovina nedělá rozdíly, zatíná své drápy a běda tomu, koho se dotkne. Nemoci je jedno, jestli je člověk nepodplatitelný, neuznává něčí úctyhodnost, stejně jako její nejmilejší obchodní partner − smrt. Unaveně jdu dál.

..........................

Mezitím už ani fyzicky nezvládám dělat něco navíc. Vzít pero do ruky, udělat krok − to vše mě stojí nadlidské úsilí a já musím a chci svou rodinu aspoň trochu zabezpečit a občas otevřít svůj obchůdek. Někdy sedím před pračkou ve sklepě na obrácené bedně, zírám do otáčejícího se bubnu a doufám, že mě tu nikdo nenajde, že nejmenší dítě spí a já si tu můžu na chvíli sednout.Někdy se dokonce vynoří odvážné myšlenky, že někdo přijde a všech sedm nás pozve na oběd...

..........................

Už mi skoro nikdo nedokáže rozumět. Můj hlas se změnil v tiché chrchlání a i kdyby − co bych teď mohla pacientovi vedle sebe říct, aby to bylo povzbudivé? Nemám slov. Elán mě opustil.

..........................

Strach ze smrti ve své situaci už nevnímám. Jsem milovaná a miluji z celého srdce; našla jsem Ježíše, druhé jsem přivedla k němu a prožila jsem mnoho divů. Můj život byl krásný. Narození našeho čtvrtého dítěte za těchto mimořádně těžkých okolností a poslední operace mě navíc přivedly ke smrti tak blízko, že varianta odejít domů k Otci se mi zdála lákavou − abych tak unikla krutým bolestem. Není to ale zbabělé a egoistické myslet jen na sebe, když mě manžel a děti, zejména to nejmenší, tolik potřebují...

..........................

Chci vzdát a prohrát boj s rakovinou? Nikdy! Pro mě to znamená víc než jen přestat žít. Všechno se ve mně vzpírá proti kapitulaci. Ať nikdo neříká, že můj Bůh nemá moc mě zachránit. Děj se jeho vůle − a ona se stane! Jak asi vypadá Boží vůle pro můj život? Je můj nepřítel − rakovina − také Jeho nepřítel? Co ode mě Bůh čeká? „Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.“ (Jeremiáš 1,8). „Ano, Pane, bojuj za mě! Bez tebe nemám šanci!“

..........................

Za poslední týdny jsme se tu už několikrát setkali. Ještě si ho pamatuji s vlasy. Jeho lysina mu na vzhledu příliš neublížila a on se za ni zřejmě ani nestydí − narozdíl od jedné ženy, která se mi svěřovala se svým trápením. Jak dobře se do ní umím vcítit! I pro mě by bylo velmi těžké, kdybych měla přijít o vlasy. Zatím mému účesu vypadávání vlasů neublížilo. Nutnost nosit paruku by mi nijak na pocitu vlastní hodnoty nepřidalo, protože by tím jen přibylo zvědavých pohledů a nepříjemných otázek.

..........................

Můj chraplavý, skuhravý, šeplavý hlas, případně jeho vynechávání vede lidi někdy k dobře míněným dárkům jako jsou sáčky hašlerek, jindy k netaktním poznámkám. Zpravidla se snažím reagovat umírněně, ale už jsem také ztratila nervy, kdy mi například pokladní v supermarketu poradila, abych si konečně uvařila pořádný grog. Pěkně jsem jí poděkovala! Někdy mi prostě trpělivost dojde. Pokud jsem to zpočátku ještě dokázala, odpovídala jsem na takové skvělé nevyžádané rady tvrdě, například: „Myslíte, že chlast proti rakovině pomůže?“

..........................

Odvaha k novým krokům

Kroky... musím podnikat kroky... kroky víry. Když nejistě kladu nohu před nohu, začíná to ve mně pracovat − skoro jako dřív, když jsem tu a tam ještě připravovala šílené plány, trochu odvážné vůči sobě i Bohu. Nastává doba, abych i přes bolesti a pochybnosti podnikala nové kroky. Chtěla bych Bohu předvést, jak mu důvěřuju. Je na čase, abych tuto důvěru prokázala a podnikla něco konkrétního, něco nepředstavitelného, co překračuje mé úzké hranice posledního období. A najednou přesně vím, co to bude... „Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Řekněte nerozhodným srdcím: “Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit.„ Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat“ (Izajáš 35,3-6).

O týden později mám zase v ruce kabelku, když se spolu se stříbrným ptákem lehce vznáším do vzduchu. Opravdu jsem radostně rozrušena, s celou rodinou kousek blíže nebi − odlétáme do teplých krajů, proti svému lepšímu „vědomí“, proti všem rozumným obavám a bez požehnání lékaře... Hlava nehlava jsem se odhodlala k něčemu nepředstavitelnému; jsem si jista požehnáním Božím a dětsky rozmazleně letím pod jeho dobrotivou ochranou...


Hodnocení článku:
 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Není na něm nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.
-------------

  Napište svůj názor.

www.ethos.cz/ve-stinu-rakoviny.php
Nepromarni svou rakovinu

Piper, John
Nepromarni svou rakovinu
Didasko, běžná cena 25 Kč
Naše sleva: 0 Kč
Vaše cena: 25 Kč

ks