Bourání plotů a hranic

Hranice jsou potřebné pro naši orientaci a bezpečí. Bez nich je člověk zmatený, bezradný. Silnice bez čar, obchody bez cen, pracovní vztah bez stanovené mzdy a popisu práce − to se žije těžko. Člověk pak každou chvíli udělá chybu, buď ublíží druhým, nebo sobě.

Je třeba, abychom pravidla a hranice měli a znali je a také je předávali těm, kteří nám jsou svěřeni a za které neseme odpovědnost. Než abychom nad nimi pořád stáli a v každém situaci jednotlivě dětem, podřízeným nebo třeba zákazníkům říkali, co mají dělat, je lepší stanovit pravidla a na ně pak odkazovat.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Pete Craig
Jak slyšet Boží hlas
Návrat, běžná cena 389 Kč
Naše sleva: 12 Kč
Vaše cena: 377 Kč

ks

Také svoboda potřebuje hranice

Izraelci byli v Egyptě otroky, kde je omezovalo všechno a ze všech stran. Bůh je odtud vyvedl a najednou byli svobodní. Žili sice na poušti, ale Bůh se o ně staral a zároveň je učil, jak žít na svobodě, a to tak, aby se to líbilo Bohu. Denně jim zajišťoval stravu, oblečení a oni přitom poznávali, jaký je vlastně Bůh. Pak se dostali k hoře Sinaji, kde se Mojžíš kdysi setkal s Bohem osobně poprvé. Tam Bůh Mojžíšovi řekl: „Vyznač kolem mé hory hranici, aby se k ní nikdo nepřiblížil! − Jinak by to nepřežil.“ Bůh je nedotknutelně svatý. Proto musel Mojžíš vytyčit lidu hranice, kam až můžou jít.

Zkouším se vžít do Mojžíšovy role: „Mám ten kolík dát sem? Nebo až sem?“ Někdy se dá diskutovat, kde přesně má ta hranice být − metr sem, metr tam − možná na tom zase tak přesně nezáleželo − to ve chvíli, kdy Mojžíš hranici vytyčoval. Potom už byla hranice pevná.

Když hranice překážejí

Bůh ale není takový, že by stanovil odosobněná pravidla a šel si po svých. Domlouval s Mojžíšem, co má udělat, aby on, Bůh, mohl bydlet mezi svými, uprostřed svého lidu. K tomu bylo nutné překonat příkrý rozpor mezi lidskou hříšností a Boží svatostí. Mojžíš měl pro Boha uprostřed tábora Izraelců postavit speciální objekt, jakýsi stan obehnaný vysokým bílým plotem a dovnitř směl člověk pouze s obětí. „Budu se tam setkávat se syny Izraele a místo bude posvěceno mou slávou.“ (2. Mojžíšova 29,43)

Bůh stojí o to, aby ty hranice mezi ním a námi být nemusely. Záleží mu na bezprostředním vztahu s námi, který bychom s ním mohli mít nepřetržitě − i za cenu oběti. Ve Starém zákoně to byly ovce či dobytek, dnes nám cestu k Bohu umožňuje oběť Pána Ježíše Krista, který za nás umřel, aby tak překonal propast, hranici, která nás od Boha oddělovala. Z naší strany je možné ji překonat vírou, že jeho smrt platí i pro nás osobně.

Zbytečné hranice

A potom jsou ještě nepotřebné hranice. Ty si vytváříme sami kolem sebe jako ploty, aby k nám druzí nemohli blíž, když si nerozumíme a „nemusíme se“. Máme své soukromí, své poklady, svá tajemství a možná také své hříchy a nechceme, aby nám do toho druzí viděli nebo dokonce mluvili. Jen si hrajeme na skoro dokonalé a často je to tak, že jsme na tom stejně my i ti, před kterými se skrýváme.

Bourání plotů vyžaduje oběť. Když si uvědomím, co obětoval Pán Ježíš Kristus, aby zboural plot mezi námi a Bohem, neměli bychom potom být ochotni přinést (daleko menší) oběť pro to, abychom zbourali plot mezi sebou a druhým, často blízkým člověkem? Tou obětí bude možná sebezapření, skousnutí křivdy, odpuštění. Pohled na Ježíšovu oběť nám v tom pomůže. Pomůže nám uvěřit, že zbourání plotu bude mít daleko větší přínos než jeho udržování. Pak se můžeme navzájem obohacovat svými poklady a třeba i zkušenostmi s tím, jak jsme se vypořádali se svými hříchy a tajemstvími, za které bychom se jinak styděli.

Jan Vopalecky, leden 2019

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.