Citát z Bible:
Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.
Ž 4,9 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Hranice jsou potřebné pro naši orientaci a bezpečí. Bez nich je člověk zmatený, bezradný. Silnice bez čar, obchody bez cen, pracovní vztah bez stanovené mzdy a popisu práce − to se žije těžko. Člověk pak každou chvíli udělá chybu, buď ublíží druhým, nebo sobě.
Je třeba, abychom pravidla a hranice měli a znali je a také je předávali těm, kteří nám jsou svěřeni a za které neseme odpovědnost. Než abychom nad nimi pořád stáli a v každém situaci jednotlivě dětem, podřízeným nebo třeba zákazníkům říkali, co mají dělat, je lepší stanovit pravidla a na ně pak odkazovat.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Izraelci byli v Egyptě otroky, kde je omezovalo všechno a ze všech stran. Bůh je odtud vyvedl a najednou byli svobodní. Žili sice na poušti, ale Bůh se o ně staral a zároveň je učil, jak žít na svobodě, a to tak, aby se to líbilo Bohu. Denně jim zajišťoval stravu, oblečení a oni přitom poznávali, jaký je vlastně Bůh. Pak se dostali k hoře Sinaji, kde se Mojžíš kdysi setkal s Bohem osobně poprvé. Tam Bůh Mojžíšovi řekl: „Vyznač kolem mé hory hranici, aby se k ní nikdo nepřiblížil! − Jinak by to nepřežil.“ Bůh je nedotknutelně svatý. Proto musel Mojžíš vytyčit lidu hranice, kam až můžou jít.
Zkouším se vžít do Mojžíšovy role: „Mám ten kolík dát sem? Nebo až sem?“ Někdy se dá diskutovat, kde přesně má ta hranice být − metr sem, metr tam − možná na tom zase tak přesně nezáleželo − to ve chvíli, kdy Mojžíš hranici vytyčoval. Potom už byla hranice pevná.
Bůh ale není takový, že by stanovil odosobněná pravidla a šel si po svých. Domlouval s Mojžíšem, co má udělat, aby on, Bůh, mohl bydlet mezi svými, uprostřed svého lidu. K tomu bylo nutné překonat příkrý rozpor mezi lidskou hříšností a Boží svatostí. Mojžíš měl pro Boha uprostřed tábora Izraelců postavit speciální objekt, jakýsi stan obehnaný vysokým bílým plotem a dovnitř směl člověk pouze s obětí. „Budu se tam setkávat se syny Izraele a místo bude posvěceno mou slávou.“ (2. Mojžíšova 29,43)
Bůh stojí o to, aby ty hranice mezi ním a námi být nemusely. Záleží mu na bezprostředním vztahu s námi, který bychom s ním mohli mít nepřetržitě − i za cenu oběti. Ve Starém zákoně to byly ovce či dobytek, dnes nám cestu k Bohu umožňuje oběť Pána Ježíše Krista, který za nás umřel, aby tak překonal propast, hranici, která nás od Boha oddělovala. Z naší strany je možné ji překonat vírou, že jeho smrt platí i pro nás osobně.
A potom jsou ještě nepotřebné hranice. Ty si vytváříme sami kolem sebe jako ploty, aby k nám druzí nemohli blíž, když si nerozumíme a „nemusíme se“. Máme své soukromí, své poklady, svá tajemství a možná také své hříchy a nechceme, aby nám do toho druzí viděli nebo dokonce mluvili. Jen si hrajeme na skoro dokonalé a často je to tak, že jsme na tom stejně my i ti, před kterými se skrýváme.
Bourání plotů vyžaduje oběť. Když si uvědomím, co obětoval Pán Ježíš Kristus, aby zboural plot mezi námi a Bohem, neměli bychom potom být ochotni přinést (daleko menší) oběť pro to, abychom zbourali plot mezi sebou a druhým, často blízkým člověkem? Tou obětí bude možná sebezapření, skousnutí křivdy, odpuštění. Pohled na Ježíšovu oběť nám v tom pomůže. Pomůže nám uvěřit, že zbourání plotu bude mít daleko větší přínos než jeho udržování. Pak se můžeme navzájem obohacovat svými poklady a třeba i zkušenostmi s tím, jak jsme se vypořádali se svými hříchy a tajemstvími, za které bychom se jinak styděli.
Jan Vopalecky, leden 2019
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Říkáte: »Sloužit Bohu není k ničemu. Co z toho, že jsme před ním drželi stráž a že jsme chodili před Hospodinem zástupů zachmuřeně? 15 Proto za šťastné pokládáme opovážlivce. Mají úspěch, ač se dopouštějí svévolností, pokoušejí Boha, a přece uniknou.«„ 16 Tehdy ti, kteří se bojí Hospodina, o tom rozmlouvali; Hospodin to pozoroval a slyšel. A byla před ním sepsána pamětní kniha se jmény těch, kteří se bojí Hospodina a mají na mysli jeho jméno. 17 “Ti budou, praví Hospodin zástupů, v den, který připravuji, mým zvláštním vlastnictvím, budu k nim shovívavý, jako bývá shovívavý otec k synu, jenž mu slouží.„ 18 Potom uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a svévolníkem, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu sloužit nechce. Malachiáš 3,14-17
Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností? 14 Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán. 15 Kdybych řekl: “Budu mluvit jako oni„, věrolomně bych opustil pokolení tvých synů.Žalmy 73,13