Křest Duchem svatým
Když v Bibli hledáme, co to znamená křest, setkáme se s ním nejčastěji v souvislosti s vodou. Jan Křtitel křtil v řece, kde bylo dost vody (Jan 3,23), Filip pokřtil etiopského eunucha v místě, kde bylo nějaké přírodní jezero. Ze souvislosti v Římanům 6,3-6 plyne, že křest znamená „ponořit celého člověka“.
Pokud jde o křest Duchem svatým, pak se jedná o ponoření do Ducha. Nejlépe to popisuje verš 1. Korintským 12,13, viz níže. Slovní spojení křest Duchem se v Bibli sice nevyskytuje, zato tam najdeme sloveso (po-)křtít Duchem (případně v Duchu), a to celkem sedmkrát:
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
- a) čtyřikrát v evangeliích, vždy při stejné příležitosti − když Jan Křtitel o Pánu Ježíši říká, že bude křtít Duchem. (Matouš 3,11; Marek 1,8; Lukáš 3,16; Jan 1,33)
- b) dvakrát ve Skutcích, a to jednou jako Ježíšova předpověď Letnic: „Jan křtil vodou, vy však po nemnohých těchto dnech budete pokřtěni v Duchu Svatém.“ (Skutky 1,5). K samotnému křtu Duchem došlo během Letnic, jak jsou popsané ve Skutcích 2.
Druhý výskyt pojmu pokřtěni Duchem svatým je ve Skutcích 11,16: „Vzpomněl jsem si na Pánův výrok, jak říkal: ‚Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni v Duchu Svatém.“
Jedná se o Petrův popis návštěvy, kde Kornelius a jeho rodina uvěřili a v důsledku toho na ně padl Duch svatý. Ani Petr tuto událost neoznačuje jako křest, ale prostě že na ně padl, sestoupil. Petr říká, že to bylo stejné jako o letnicích a že mu to připomnělo Pánovo proroctví, že budou pokřtěni Duchem svatým. - c) Poslední výskyt je v 1. Korintským 12,13, který je jakousi definicí křtu Duchem: „Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít.“
Tento verš říká, že všichni (věřící) jsme byli pokřtěni Duchem. To znamená, že neexistuje křesťan, který by nebyl pokřtěný Duchem svatým.
Dále je odtud jasný smysl křtu Duchem: jedná se vlastně o „vekřtění“ do jednoho těla − z dané souvislosti (plus Efezským 5,30; Koloským 1,24) plyne, že do církve.
Lze namítnout, že v některých případech dostali lidé Ducha svatého s určitým odstupem poté, co uvěřili, například ve Skutcích 8,14-17. I zde vidím velkou Boží prozíravost.
Pán Ježíš říká učedníkům, že přijmou moc Ducha svatého a budou svědky v Jeruzalémě, v Judsku, Samaří a až na konec světa. To jsou kulturně tři naprosto odlišné sféry.
- a) Jeruzalém a Judsko je sféra Židů. Zde Boží dílo a působení Ducha začalo, konkrétně o Letnicích.
- b) Samaří byla sféra od židovské sféry naprosto oddělená, obě skupiny k sobě navzájem chovaly nevraživost. Dovedu si představit, že kdyby se k židovským věřícím do Jeruzaléma donesla zpráva, že i Samařané mají Ducha svatého, odmítli by to jako něco nemožného. Proto zde Bůh uplatnil princip jednoty církve, když z Jeruzaléma museli přijít Petr a Jan a teprve v jejich přítomnosti dostali Samařané Ducha svatého. Tím, že na ně položili ruce, vyjádřili, že díky Kristu jsou věřící Židé i Samařané jedno, v tomto okamžiku byli Samařané vekřtěni do církve, kterou dosud tvořili věřící ze Židů
- c) Třetí sférou byli pohané („končiny světa“). Prvním obráceným pohanem byl Kornelius. Bůh chtěl, aby u toho byl Petr. Jemu se příliš nechtělo. Mohl si říct: „Takže musím nejen k Samařanům, ale dokonce i k pohanům?“ viz Skutky 10. V jeho přítomnosti se Kornelius a jeho rodina obrátili a dostali Ducha svatého.
Bez Petra by se to zřejmě neobešlo. Když se totiž Petr vrátil do Jeruzaléma, ostatní apoštolé se do něho pustili, jak si dovolil jít k pohanům, jíst s nimi! Petr jim to všechno popsal, vysvětlil a shrnul to slovy: „Jak jsem já v tom mohl Bohu bránit?“
Proto bylo důležité, aby Petr byl přitom, když byli Duchem pokřtěni Židé, Samařané i pohané.
Často se mluví o „druhé zkušenosti“, která se popisuje jako silný duchovní zážitek a označuje se jako křest Duchem svatým. Bible o něčem podobném mluví, ale neoznačuje to jako křest Duchem, ale jako naplnění. Nemusí se však jednat pouze o druhou zkušenost, ale mělo by se jednat o třetí, čtvrtou − o něco častého.
Učedníci byli ve Skutcích naplněni Duchem svatým opakovaně 2,4; 4,8; 4,31; 13,52. Jednalo se o naplnění o Letnicích, při soudním líčení nebo když se potom ocitli sami.
Ten, kdo křtí Duchem svatým, je Pán Ježíš, jak říká Jan Křtitel: „Já jsem vás křtil ve vodě, ale on vás bude křtít v Duchu Svatém“ (Marek 1,8). Křest Duchem je Boží záležitost, člověk uvěří a Bůh se postará, aby byl člověk pokřtěn Duchem.
Kdežto o naplnění píše Pavel, že je to naše starost: „Naplňujte se Duchem“ (Efezským 5,18). Je o tom řeč v souvislosti s tím, jak máme jako křesťané žít − vyvarovat se hříchu a dělat to, co se Bohu líbí, například se navzájem podřizovat, chválit Boha, vděčnost...
Rád bych, abychom o působení Ducha svatého věděli, abychom ho prožívali ve vlastním životě a byli jím naplňování, a to opakovaně.
Jan Vopalecký, září 2022
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
