Citát z Bible:
A kdo závodí, nedostane cenu, nezávodí-li podle pravidel.
2Tm 2,5 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Často mívám strach z toho, co bude. Slovo „strach“ je sice možná příliš silné, ale stává se mi, že uteču, protože nevím, jak by to dopadlo. A někdy nevím, jak mám nějakou situaci řešit, jak se připravit a podobně.
Stává se vám to taky? K zubaři nejdete, ale když je písemka, tak se vymluvíte, že jste byli u zubaře. Známému v jeho těžké situaci nezavoláte, protože nevíte, co byste mu měli říct.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Hm, je pravda, že nevíme všechno, nevíme, co říct, co udělat, nevidíme do budoucna. Ale právě do takových situací nás Bůh často staví, abychom byli odvážní. Odvaha je věřit Bohu, že nám v pravý čas ukáže, co potřebujeme vidět, vědět, dá nám sílu k tomu, na co si připadáme slabí.
Když se na Boha spolehneme jednou, získáme zkušenost, že zasáhl, pomohl, ukázal. S takovou zkušeností máme odvahu mu příště snáze uvěřit. A pak se divíme, že někteří lidé mají obrovskou odvahu dělat neuvěřitelné věci a že Bůh dělá až zázraky. Začíná to odvahou důvěřovat Bohu.
Bůh chtěl vidět, nakolik to s ním Abraham myslí vážně, a tak mu řekl, že má obětovat svého syna Izáka. Abraham to myslel s Bohem opravdu vážně, hned ráno vstal, probudil Izáka a šli spolu na třídenní výpravu, aby ho tam obětoval.
Cestou se Izák tatínka ptá: „No, tati, máme dřevo, oheň, vlastně všechno k obětování, ale kde je nějaké zvířátko, které budeme obětovat?“
Abraham odpověděl velmi stručně: „Bůh si zvířátko opatří.“
Když přišli na místo, Abraham připravil všechno pro obětování Izáka, ale Bůh ho na poslední chvíli zastavil: „Stačí, už vidím, že mě bereš opravdu vážně. Izák může zůstat naživu.“
V tom se Abraham rozhlédne a za sebou vidí v křoví nějakého berana uvazlého za rohy. Toho obětoval.
V našich překladech se píše, že Abraham Izákovi řekl: „Hospodin si opatří.“ To je sice správně, ale je to básnický překlad obyčejného slova, které znamená „vidí“, Izákovi tedy odpověděl: „Hospodin vidí.“ Kde že je to zvířátko k obětování? Abraham neví, ale důvěřuje, že Bůh ho už vidí.„
Kolikrát se nám stává, že nevidíme. Nevidíme, co se stane, nevidíme řešení, nevidíme, kde vzít peníze, nevidíme, jak někomu pomoct. Ale Bůh už vidí. A v pravý čas dopřeje vidět i nám.
Abraham už Boha zřejmě znal, že mu dá vidět, co je třeba. Dokážeme se k takové důvěře odhodlat? Máme odvahu spolehnout se na to, že Bůh už vidí a také nám ukáže, co potřebujeme vidět?
Život v takové důvěře musí být ohromná pohoda. Člověk nemá starosti. Nebojí se. Prostě jen důvěřuje, že Bůh už vidí. A pokud jde o nás, tak stačí, abychom se jen rozhlíželi, co Bůh už vidí.
Jan Vopalecký, květen 2023
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!