Emancipace
Nedávná historie (řekněme posledních dvě stě let) je historií slepé cesty k řešení neuspokojené touhy žen po lásce a mužů po úctě. Tou slepou cestou je emancipace.
Kde se vzal pocit potřeby emancipace? Muži nemilovali své ženy, jen si vynucovali poslušnost a podřízenost a oháněli se tím biblickým: „A žena ať má před mužem úctu!“ Jenže Bůh byl při tvoření člověka originální a přitom spravedlivý. Muži náleží ženina úcta, ale zároveň ženě náleží mužova láska.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Emancipace je hříšné řešení neutěšeného vztahu, který dospěl do stavu, kdy muž ženu nemiluje, nepečuje o ni nebo ji dokonce ponižuje, a ona mu neprojevuje úctu. On se snaží vynutit si úctu násilím, a žena mu uteče − emancipuje se. Výsledkem jsou zneuznaní muži a nemilované ženy. Muži jsou nepoužitelní, nechtějí se ženit, nejsou vášniví, stálí, o nic nebojují, na ničem jim nezáleží. Místo aby milovali, koukají jen do mobilu. Milovat neumí. To proto, že mu žena neprojevuje úctu. A muž ji nemá proč milovat. Emancipovala se.
Emancipovaná žena je hrdá, že je emancipovaná, ale v podstatě je to žena nešťastná, pohrdla mužem (ona si přece poradí sama), a v důsledku toho je to žena nemilovaná. A tak dnes chodí po světě vesměs nešťastné a nemilované emancipované ženy a zhrzení muži, kteří nejsou schopni ničeho, ani lásky.
Biblickým řešením je to, aby muž miloval ženu − obětoval se za ni! Jako se Kristus obětoval za církev. A druhou neoddělitelnou součástí tohoto řešení je to, aby žena muži projevovala úctu a nikdy ho neponižovala.
Více a podrobněji se dočtete v článku Kdyby žena věděla, co muž prožívá nebo také v knize Láska a úcta.
Jan Vopalecký, prosinec 2018
P. S. K tomuto článku jsem považoval za potřebné napsat dodatek.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!