...Nesmýšlejte výš, než je třeba smýšlet, ale smýšlejte tak, abyste jednali rozumně, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. (Bible, Ř 12,3 E)

Závidíš? Hlavně abys dělal, co dělat máš

Působí na nás nepříjemně, když potkáme náfuku, který všemi možnými způsoby dává najevo, že je lepší, významnější, možná bohatší a úspěšnější než ostatní. Buď bychom mu nejraději dali pár facek, nebo si o něm pomyslíme své. Na druhé straně nás to může svádět k tomu, abychom mu záviděli.

Závidět ovšem můžeme i lidem, kteří se nenafukují, kteří žijí docela skromně, ale jen nám se zdá, že mají něco, co my nemáme, například obdiv či uznání druhých, a chtěli bychom to taky. Dnes nechci přemýšlet o závisti, ale o tom, jestli se nepovažujeme za někoho většího, než kým jsme. Nebo naopak za někoho neobjeveného, kterého druzí nedoceňují a přehlížejí.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

M. Lucado
Jsi úžasný
Návrat, běžná cena 250 Kč
Naše sleva: 5 Kč
Vaše cena: 245 Kč

ks

Jak správně odhadnout, jestli nedávám najevo, že se cítím za většího a lepšího, než ve skutečnosti jsem? A jak na druhé straně poznat, jestli o sobě nemám příliš nízké mínění? Co je přiměřené?

Apoštol Pavel radí, abychom o sobě smýšleli střízlivě, tedy podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. Co to znamená? Přiznám se, že nevím. Jak moje mínění o mně samém souvisí s tím, kolik víry mi udělil Bůh? Jak vůbec poznám, kolik víry mi udělil Bůh? Řekl bych, že bychom měli mít o sobě tak vysoké mínění, jak to odpovídá tomu, kolik nám toho Bůh svěřil.

Vysvětluji si to tak, že Bůh každému z nás něco svěřil. Tady je sice řeč o víře, ale Bůh nám každému dal různé dary, abychom mohli plnit svou roli, své životní poslání tam, kde nás postavil − v rodině, v církvi, v práci, ve společnosti, mezi sousedy...

Dospěl jsem k závěru: Netrap se tím, jestli máš o sobě příliš vysoké, nebo příliš nízké mínění. Nejdůležitější je to, abych správně stál na místě, které mi Bůh připravil. Usiluji o to, abych dělal to, co mám. Je to jednodušší než se domýšlet, jaké mám o sobě mínění. Budu-li vědět, že jsem tam, kde mě Bůh chce mít, a že tam dělám to, co mám, pak vůbec nemusím řešit svoje mínění, nemusím se ohlížet na to, jak se na mě druzí dívají. Ať mě velebí a vychvalují, nebo naopak pomlouvají, mně záleží především na tom, abych dělal, co dělat mám.

Při pohledu z druhé strany: Až tě budou trápit pocity méněcennosti, ujisti se, že jsi na svém místě a děláš, co dělat máš. Tam ti Bůh požehná, tam můžeš vyniknout, rozvinout se, tam přineseš největší užitek. To je tvoje chlouba před Bohem a zároveň obrana před lidmi. Až ti budou vyčítat, že se příliš vyvyšuješ, ujisti se, že děláš, co dělat máš, a netrap se tím, co říkají druzí. V tom je tvoje skromnost před Bohem i před lidmi.

Kde je tvoje místo? Kde tě chce Bůh mít? Jsi na svém místě a děláš to, co dělat máš?

Jan Vopalecký, leden 2018

Podobný článek: Zneuznaný génius

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.