Citát z Bible:
V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká.
1J 5,3 E
(Další citáty)
Nikdo konkrétní za to sice nemůže, ale lze sledovat faraonovské trendy − snahu odloudit děti od rodičů. Jak se rodiče mohou bránit, aby jim děti nebyly „ukradeny“?
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Působí na nás nepříjemně, když potkáme náfuku, který všemi možnými způsoby dává najevo, že je lepší, významnější, možná bohatší a úspěšnější než ostatní. Buď bychom mu nejraději dali pár facek, nebo si o něm pomyslíme své. Na druhé straně nás to může svádět k tomu, abychom mu záviděli.
Závidět ovšem můžeme i lidem, kteří se nenafukují, kteří žijí docela skromně, ale jen nám se zdá, že mají něco, co my nemáme, například obdiv či uznání druhých, a chtěli bychom to taky. Dnes nechci přemýšlet o závisti, ale o tom, jestli se nepovažujeme za někoho většího, než kým jsme. Nebo naopak za někoho neobjeveného, kterého druzí nedoceňují a přehlížejí.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Jak správně odhadnout, jestli nedávám najevo, že se cítím za většího a lepšího, než ve skutečnosti jsem? A jak na druhé straně poznat, jestli o sobě nemám příliš nízké mínění? Co je přiměřené?
Apoštol Pavel radí, abychom o sobě smýšleli střízlivě, tedy podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. Co to znamená? Přiznám se, že nevím. Jak moje mínění o mně samém souvisí s tím, kolik víry mi udělil Bůh? Jak vůbec poznám, kolik víry mi udělil Bůh? Řekl bych, že bychom měli mít o sobě tak vysoké mínění, jak to odpovídá tomu, kolik nám toho Bůh svěřil.
Vysvětluji si to tak, že Bůh každému z nás něco svěřil. Tady je sice řeč o víře, ale Bůh nám každému dal různé dary, abychom mohli plnit svou roli, své životní poslání tam, kde nás postavil − v rodině, v církvi, v práci, ve společnosti, mezi sousedy...
Dospěl jsem k závěru: Netrap se tím, jestli máš o sobě příliš vysoké, nebo příliš nízké mínění. Nejdůležitější je to, abych správně stál na místě, které mi Bůh připravil. Usiluji o to, abych dělal to, co mám. Je to jednodušší než se domýšlet, jaké mám o sobě mínění. Budu-li vědět, že jsem tam, kde mě Bůh chce mít, a že tam dělám to, co mám, pak vůbec nemusím řešit svoje mínění, nemusím se ohlížet na to, jak se na mě druzí dívají. Ať mě velebí a vychvalují, nebo naopak pomlouvají, mně záleží především na tom, abych dělal, co dělat mám.
Při pohledu z druhé strany: Až tě budou trápit pocity méněcennosti, ujisti se, že jsi na svém místě a děláš, co dělat máš. Tam ti Bůh požehná, tam můžeš vyniknout, rozvinout se, tam přineseš největší užitek. To je tvoje chlouba před Bohem a zároveň obrana před lidmi. Až ti budou vyčítat, že se příliš vyvyšuješ, ujisti se, že děláš, co dělat máš, a netrap se tím, co říkají druzí. V tom je tvoje skromnost před Bohem i před lidmi.
Kde je tvoje místo? Kde tě chce Bůh mít? Jsi na svém místě a děláš to, co dělat máš?
Jan Vopalecký, leden 2018
Podobný článek: Zneuznaný génius
Ne úplný komplet (1, 3, 4, 5, 6. díl) sbírek písní známého autora Jiřího Zmožka. ...
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.
Římanům 12,3