Citát z Bible:
...nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka
Fp 2,7 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
V určitém slova smyslu bychom mohli říct, že Pavel byl génius. A sám si tu svou výjimečnost uvědomoval.1 Možná se také tak sami někdy cítíme a mrzí nás, že to ostatní nevidí, neuznávají − nebo nás mrzí, že všichni kolem nás se považují za génie a nás mezi sebe neberou.
Na Pavlovi je však cenné, že se nejen nepovyšoval (Bůh mu to neumožnil), ale pořád se držel na stejné úrovni s ostatními lidmi.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Všiml jsem si toho při čtení listu Filipským. Pavel tam je dost skřípnutý − nemůže se tvářit jako génius, protože sedí ve vězení. Přesto dává najevo, že mu velmi záleží na jeho týmu, na spolupráci, vzájemném vztahu s nimi.
Oceňuje, že mu Filipští fandí a stojí za ním. Pavlovi jde o Krista a šíření evangelia a váží si toho, že Filipští se na tom také podílejí.2 Když Pavel vystupuje na veřejnosti, ať už je to soudní stání, přednášky nebo odpovídá na provokační otázky, obhajuje evangelium a přitom vnímá, že Filipští drží s ním, modlí se, podporují ho.3
Vzhledem k tomu, že svůj život dal plně Kristu, nebojí se umřít, spíš naopak těší se, že potom by byl už pořád se svým obdivovaným a milovaným Kristem. Ale tady na zemi má také pro co žít − pro ten svůj tým ve Filipis, Má je rád, chce je povzbuzovat a být s nimi.4
Vidí sice, že ten jeho podpůrný tým není úplně jednotný, že asi mají trochu spory, soupeří mezi sebou, jsou mezi nimi sobci, ale přesto z nich má radost a nabádá je, aby se spojili, v případě sporů ustoupili a byli jednotní. To pro něho bude velkou podporou v práci a zápasech za evangelium5.
Pavel není bručoun, který by pořád pobrekával, že se mezi sebou hádají, že to má v životě těžké a kdovíco ještě. Pořád dokola opakuje: „Radujte se spolu se mnou“ 6 To znamená, že Pavel je spokojený, radostný člověk a jako by se divil, proč se druzí neradují.
Pavlovu genialitu vidím také v tom, že každý dnešní úspěšný či slavný člověk má kolem sebe tým, který schopnému všemožně pomáhá, aby byl ještě lepší a víc vynikl (podpůrné týmy sportovců, politiků, zpěváků...). Kdežto Pavel při své náročné práci šířit evangelium musí kromě překonávání překážek (pro evangelium sedí ve vězení) ještě povzbuzovat vlastní tým, aby se mezi sebou nehádal. Ale je vděčný za jeho modlitby, podporu i finanční dary.7
Jak to Pavel všechno zvládal? Podpůrný tým (například sbor ve Filipis) byl cenný, ale nebyla to podstata jeho vítězného života. Tou byl Kristus, pro kterého žil, se kterým měl nezlomné přátelství, kterému vděčil za všechno, čím byl a co mohl dělat.
Jak žít efektivně? Pokud máte pevné spojení s Kristem, jistotu, že vás zachránil pro věčnost, pak usilujte o dobrý tým. Asi není třeba začínat jako génius, který si shání tým, ale tvořte tým, který dokáže podporovat někoho, kdo to potřebuje.
Není nad to než vědět, že jsem tam, kde mám být a dělám, co dělat mám.
Jan Vopalecký, březen 2021
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
1 A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. 8 Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil. (2 Korintským 12,7-8)
2 Jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud. (Filipským 1,5)
Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti, i když jsem ve vězení, zodpovídám se před soudem a obhajuji evangelium. (Filipským 1,7)
3 Avšak učinili jste dobře, když jste mi pomohli v mých těžkostech. I vy to víte, Filipští, že v počátcích evangelia, když jsem vyšel z Makedonie, ani jedna církev se nepodílela se mnou v příjmech a vydáních, jen vy sami; vždyť i do Tesaloniky víc než jednou jste mi poslali na mé potřeby. (Filipským 4:14-16)
4 Táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás. (Filipským 1,23-24)
5 Dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe;
(Filipskýim 2,2-3)
Euodii domlouvám i Syntyché domlouvám, aby byly zajedno v Pánu. (Filipským 4,2)
6 Ale i kdybych měl skropit krví oběť a službu, kterou Bohu přináším, totiž vaši víru, raduji a spoluraduji se s vámi se všemi;
18 stejně tak se i vy radujte a spoluradujte se mnou. (Filipským 2,17-18)
A tak, bratří moji, radujte se v Pánu. (Filipským 3,1)
Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! (Filipským 4,4)
7 Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že již zase rozkvetla vaše péče o mne. Vím, vždycky jste na to mysleli, jen jste neměli příležitost. Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu. Avšak učinili jste dobře, když jste mi pomohli v mých těžkostech. I vy to víte, Filipští, že v počátcích evangelia, když jsem vyšel z Makedonie, ani jedna církev se nepodílela se mnou v příjmech a vydáních, jen vy sami; vždyť i do Tesaloniky víc než jednou jste mi poslali na mé potřeby. Ne že by mi šlo o dary; jde mi o to, aby rostl zisk, který se připisuje k vašemu dobru. Dostal jsem tedy všecko a mám hojnost; jsem plně opatřen, když jsem přijal od Epafrodita dary, které jste mi poslali − jsou vůní příjemnou, obětí vhodnou, Bohu milou.(Filipským 4,10-18)