Iniciátor, nebo jen napodobovatel

Byl jednou jeden kluk. No, vlastně mu bylo snad už kolem čtyřiceti, ale vyrůstal bez otce, a tak se pořád cítil jako kluk. Měl strýce, který byl silná osobnost, starý poctivec, úspěšný občan ve městě a všichni si ho vážili. Ale jednou se s ním stalo něco, co nikdo nechápal. Začal prohlašovat:

„Odcházím!“ – „Kam?“ – „To ještě nevím.“ Nikdo nerozuměl, co se děje, ale strýc Abraham se začal balit. Měl k tomu silnou motivaci: Ukázal se mu Bůh a řekl mu, aby vyšel ze svého města a šel tam, kam mu Bůh ukáže. Ani Abraham nevěděl, kde to je. Byl však neoblomný, všechno sbalil a spolu s manželkou Sárou vyšel.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

L.Crabb, A. Andrews, D. Hudson
Adamovo mlčení
Návrat, běžná cena 239 Kč
Naše sleva: 17 Kč
Vaše cena: 222 Kč

ks

A ten kluk? Jmenoval se Lot. Jeho vlastní otec mu už dávno zemřel a Lot viděl, že strýc odchází. Velmi si ho vážil a nevěděl, co si bez něho počne. Nakonec se také rychle sbalil a šel s ním. Sice se mu Bůh neukázal, nikam ho neposílal, ale šel jeho strýc, tak se vydal na cestu s ním.

Trvalo dlouho, snad několik let, než došli na místo, kde se usadili a kde se Bůh strýci Abrahamovi zase ukázal: „Abrahame, to je ta země, do které jsem tě chtěl přivést. Tuto zemi ti dávám. Je tvoje. Projdi ji křížem krážem, tady bude bydlet tvoje potomstvo.“

A Lot? Lot nic. Dál chodil s Abrahamem. Abraham chodil podle toho, jak ho vedl Bůh a Lot chodil tam, kam šel Abraham. Lot viděl, že Bůh Abrahamovi žehná, a tak chodil s Abrahamem. Snad mu Bůh taky požehná. Doufejme.

Jednou Abraham povídá: „Lote, takhle to už nejde. Naši pastýři se mezi sebou tak hádají, že to nebudu dál poslouchat. Rozdělíme se. Vyber si, jestli půjdeš se svými stády a pastýři na východ, nebo na západ, a já půjdu na druhou stranu.

Najednou pro Lota přestalo být důležité, že chodí s Abrahamem. Rozhlédl se a vybral si úrodné roviny kolem Sodomy.

Mnul si ruce, jak mu to krásně vyšlo. To bude travička pro dobytek! Ale jaksi nepostřehl, že chození s Abrahamem pro něho bylo ve skutečnosti důležitější než dobrá travička pro dobytek. Vydělal, ale přišel o muže, který mu přinášel Boží požehnání. Najednou přišel o zdroj požehnání. Ale on si toho nevšiml.

A nevšiml si, co ztrácí, ani když přišel do města Sodomy. Nepoznal, že klesá ještě hlouběji, když tam dostal občanství. Uvědomoval si, že jeho bydlení v Sodomě trápí jeho spravedlivou duši, ale zůstal tam. Z rodného města Uru vyšel, ne proto, že ho volal Bůh, ale proto, že se přidal k Abrahamovi. A teď, když byl donucen stát na vlastních nohou, už neměl sílu sám vyjít z hříšného města Sodomy. Ještě že ho ti andělé chytili za ruce a vyvedli ven!

Mělo nějaký smysl, že se Lot přidal k Abrahamovi a spolu s ním vyšel z Uru? Mělo. Napřed to vůbec nebylo patrné. Ale vedle území, které dostal Abraham, vyhradil Bůh kousek země jako dědictví pro Lota a jeho potomky. Já toho Boha nechápu! Jak mohl Lotovi, který se vždycky jen přidal, který osobní hlas od Boha zřejmě nikdy neslyšel, který se tak lehkovážně vystavoval riziku života v Sodomě, taky dát zemi. Hm, Bůh je prostě takový. Stačí mu, když člověk vycítí, odkud vane příležitost získat požehnání, stačí mu, že jen trošku zatouží, a dává mu tak hojně – samostatnou zemi! (A závěr devatenácté kapitoly Genesis raději nechávám bez komentáře. Kdoví, co bych o tom napsal.)

A co já?

• Mám osobní vztah s Bohem? Znám Boží hlas? Nebo to mám jen z druhé ruky?
• Jsem ten, kdo jde na Boží pokyn, nebo se jen přidám k těm, kdo jednají na Boží pokyn?
• Dokážu rozpoznat člověka, který je pro mě nositelem Božího požehnání? Dokážu se ho držet?
• Co je mou motivací do života? Vlastní rozhled, nebo Boží volání, nebo to, co dělají ti, kteří jsou mi sympatičtí?

Jan Vopalecký, 6. listopadu 2017

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.