Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. (Bible, 1K 12,7 E)

Jeden ze znaků ideální církve

Možná řeknete, že nosím růžové brýle, když mluvím o ideální církvi. Klidně si to říkejte, dnes chci říct pár slov o jedné zvláštnosti, vlastnosti, kterou má ideální církev.

Dary v církvi

Církev se skládá z lidí, Bibli rozumím tak, že z křesťanů (a ostatní tam chodí na návštěvu). Každému křesťanovi dal Bůh nějaký dar (1. Korintským 12,7). Jsou to schopnosti, zvlášt­nosti, vlastně i v běžném životě říkáme obdarování, kterými jednot­liví lidé při­spívají ke zdravému životu a růstu církve v daném místě (místním sboru).

Tyto dary dává Bůh a rozděluje je tak akorát, aby všechno potřebné bylo pokryto. Bible některé z nich konkrétně vyjme­novává (1. Korintským 1,5-7) a když se rozhlédnu po fungující církvi, vidím, že jsou tam lidé, na kterých je patrné, že evi­dentně mají nějaký duchovní dar, ale já ho neumím pojme­novat, možná jen mnoho­slovně popsat.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

N. Cole
Církev 3.0
KC Příbram, 259.00 Kč

ks

Koncert darů

Výsledkem je souhra všech těch Božích darů, schopností a vlastností, které Bůh danému sboru dal.

Hned ve dveřích se s vámi dá někdo krátce do řeči a vám to spraví náladu − třeba ten člověk měl dar povzbu­zování. Někdo má dar kázání, jiný dar vděčnosti, kterou umí rozšířit na všechny kolem. Pak jsou tam technici, jiní vám dodají odvahy do dalších dnů ujištěním, že Bůh o vás ví. Jiný nená­padný člověk vám strčí do ruky pěti­stovku, protože má dar dávání a rozezná, kdo ji potřebuje, protože se týden předtím modlil, komu ji má dát. A dává jenom pětistovku, protože nepatří k těm, kdo mají na roz­dávání mnoho.

A tak dál. Každý ve sboru ví, že tam má své místo, i když zatím možná svůj dar přesně neroz­poznal. Ale ví, že nějaký dar má. Všichni tam chodí rádi, možná až se zvěda­vostí, protože navzájem poznávají a obje­vují dary svoje i dary těch druhých.

Praktický život takové církve je jako koncert. Vzájemné doplnění, souhra, která ladí to dohromady. A nikdo se nemůže moc vyta­hovat, protože to všechno jsou dary. Všichni vědí, že jsou to dary, za které jednot­livci vlastně nemohou. Každý ví jen to, že má svůj dar dále rozvíjet.

Dary samy nestačí

Mít dar je zároveň zodpovědnost, která spočívá v tom, aby člověk s určitým darem měl vyzrálý charakter. Vždyť jak může být užitečný člověk s mimo­řádným obda­rováním, když je to pyšný nafou­kanec, nebo se naopak ustrašeně schovává. Dar takového člověka je nepoužitelný.

A nezdráhám se říct, že cha­rakter je důle­žitější než obdarování. Charakter je něco, za co jsme odpo­vědni my, kdežto dar neza­slouženě dostáváme a máme ho zodpo­vědně spra­vovat. Teprve pak může být taková skupina lidí na cestě k ideální církvi.

Ideální církev

I když ideální církev neznám, mám radost vždy, když slyším o nějakém sboru, kde je souhra těchto duchov­ních darů od Boha a kde jednotlivci duchovně zrají.

Jestliže váš sbor ještě není ideální, navrhuji vám osobně, abyste svým darem a charak­terem přispí­vali k tomu, aby se tomu ideálnímu sboru aspoň trochu blížil.

Jan Vopalecký, červen 2022

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.(2)
 Dávám mu za pravdu.(4)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.