Citát z Bible:
A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.
1K 15,58 E
(Další citáty)
Doporučujeme články
Muž mezi dvěma ženami
Snacha a tchyně . .
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Dítě nechce chodit do školy − bojí se
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena jako bohyně
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Manželská nevěra − existuje ještě šance?
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Možná řeknete, že nosím růžové brýle, když mluvím o ideální církvi. Klidně si to říkejte, dnes chci říct pár slov o jedné zvláštnosti, vlastnosti, kterou má ideální církev.
Církev se skládá z lidí, Bibli rozumím tak, že z křesťanů (a ostatní tam chodí na návštěvu). Každému křesťanovi dal Bůh nějaký dar (1. Korintským 12,7). Jsou to schopnosti, zvláštnosti, vlastně i v běžném životě říkáme obdarování, kterými jednotliví lidé přispívají ke zdravému životu a růstu církve v daném místě (místním sboru).
Tyto dary dává Bůh a rozděluje je tak akorát, aby všechno potřebné bylo pokryto. Bible některé z nich konkrétně vyjmenovává (1. Korintským 1,5-7) a když se rozhlédnu po fungující církvi, vidím, že jsou tam lidé, na kterých je patrné, že evidentně mají nějaký duchovní dar, ale já ho neumím pojmenovat, možná jen mnohoslovně popsat.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Výsledkem je souhra všech těch Božích darů, schopností a vlastností, které Bůh danému sboru dal.
Hned ve dveřích se s vámi dá někdo krátce do řeči a vám to spraví náladu − třeba ten člověk měl dar povzbuzování. Někdo má dar kázání, jiný dar vděčnosti, kterou umí rozšířit na všechny kolem. Pak jsou tam technici, jiní vám dodají odvahy do dalších dnů ujištěním, že Bůh o vás ví. Jiný nenápadný člověk vám strčí do ruky pětistovku, protože má dar dávání a rozezná, kdo ji potřebuje, protože se týden předtím modlil, komu ji má dát. A dává jenom pětistovku, protože nepatří k těm, kdo mají na rozdávání mnoho.
A tak dál. Každý ve sboru ví, že tam má své místo, i když zatím možná svůj dar přesně nerozpoznal. Ale ví, že nějaký dar má. Všichni tam chodí rádi, možná až se zvědavostí, protože navzájem poznávají a objevují dary svoje i dary těch druhých.
Praktický život takové církve je jako koncert. Vzájemné doplnění, souhra, která ladí to dohromady. A nikdo se nemůže moc vytahovat, protože to všechno jsou dary. Všichni vědí, že jsou to dary, za které jednotlivci vlastně nemohou. Každý ví jen to, že má svůj dar dále rozvíjet.
Mít dar je zároveň zodpovědnost, která spočívá v tom, aby člověk s určitým darem měl vyzrálý charakter. Vždyť jak může být užitečný člověk s mimořádným obdarováním, když je to pyšný nafoukanec, nebo se naopak ustrašeně schovává. Dar takového člověka je nepoužitelný.
A nezdráhám se říct, že charakter je důležitější než obdarování. Charakter je něco, za co jsme odpovědni my, kdežto dar nezaslouženě dostáváme a máme ho zodpovědně spravovat. Teprve pak může být taková skupina lidí na cestě k ideální církvi.
I když ideální církev neznám, mám radost vždy, když slyším o nějakém sboru, kde je souhra těchto duchovních darů od Boha a kde jednotlivci duchovně zrají.
Jestliže váš sbor ještě není ideální, navrhuji vám osobně, abyste svým darem a charakterem přispívali k tomu, aby se tomu ideálnímu sboru aspoň trochu blížil.
Jan Vopalecký, červen 2022
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!