Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí, a vyzkoušel jsi ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři.
(Bible, Zj 2,2 E)
Jsi dobrý, ale...
Představte si, že jste udělali něco, co se vám podařilo, máte z toho dobrý pocit a teď čekáte, jak to druzí zhodnotí. A slyšíte: „Je to dobré, ale...“ Znám lidi, kteří některým lidem dopředu říkají: „Prosím bez toho ale.“
Když čtu v knize Zjevení (ve druhé a třetí kapitole) dopisy jednotlivým sborům, vidím, že to Pán Ježíš dělá podobně. Napřed pochválí a potom řekne, co proti danému sboru má.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Jeho hodnocení jednotlivých sborů začíná slovy: „Vím...“ nebo „Znám...“ Přiznám se, že žiju s podvědomou snahou dávat na odiv všechno, co dělám dobře. Snažím se to navenek ukazovat sice nenápadně, ale přece jen s tichou nadějí, že si toho co nejvíc lidí všimne a ocení mě za to.
Někdy mi stačí ocenění ve formě obyčejného zájmu nebo oceňujícího pohledu, spokojím se s občasným vyjádřením, že něco bylo dobré. Mluvím teď sice o sobě, ale domnívám se, že jako lidé jsme na tom skoro všichni podobně.
Když čtu ta Ježíšova slova, tak si připadám jako malý kluk. Pán Ježíš mě otcovsky pohladí po vlasech a řekne: „Ano, já to všechno vidím, všechno, o co se snažíš, v čem jsi dobrý, vidím tvoje sebezapření, tvoje oběti. To všechno je dobré...“ Pán hodnotí práci, námahu, ale i charakter, schopnost rozpoznat faleš a to, že se proti ní postavím.
Potom však Pán Ježíš říká ale. Co jen může proti mě mít, vždyť to, co na mě oceňuje, je to nejlepší hodnocení, jaké jsem si představoval, jsem hrdý na jeho pochvalu! To, že se mu něco nelíbí, mi připadá jako podpásovka: nikdy jsem si nemyslel, že by mohl měřit, jestli něco dělám s láskou nebo s jak velkou láskou!
Najednou všechna moje námaha, všechny moje kvality blednou. Něco podstatného mi chybí. Všechno jsem dosud dělal jen pro sebe, ne pro něho! A já vidím, že má pravdu! Odhalil, že jsem tím vším chtěl získat uznání a ocenění jen pro sebe.
Chvíli mi trvá, než se vypořádám s tím, že nejsem dokonalý, že nejsem tak dobrý, jak jsem si myslel. A co když to lidé kolem mě vidí taky tak!? Je to prostě pohled z úplně jiného úhlu!
Nakonec jsem za to jeho ale vděčný. Nejsem dokonalý, nemohu usnout na vavřínech. Tomu, na co jsem byl dosud tak hrdý, chybí něco podstatného, a proto je to moje dobré vlastně zbytečné, možná až nepoužitelné! A já jsem se chtěl chlubit! Chtěl jsem, aby to všichni viděli!
Pane, děkuji ti za to tvoje ale.
Jan Vopalecký, květen 2018
Podobný článek: Dokážu hodně, ale...
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Biblický komentář k Novému zákonu vám pomůže mít přehled a prohloubí váš vztah s Bohem.
Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že...
(Zjevení 2,2)
Vím o tvém soužení a tvé chudobě, ale jsi bohat; vím...
(Zjevení 2,9)
Vím o tvých skutcích, lásce a víře, službě a vytrvalosti; vím, že tvých skutků je čím dál více.
(Zjevení 2,19)
