→ Aktuální dění → Muslimové mohou lhát (2 min.)
Citát z Bible:
"Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se tedy a budete žít."
Ez 18,32 E
(Další citáty)
Nejlepší články
Odcizují vám děti!
Děti vyrůstají a čím dále tím méně nás potřebují, ony nám nemají co říct, ale přejímají úplně jiné hodnoty, odcizují se nám - jako by nám je někdo kradl! - Jak je uchránit?
Kdyby žena věděla
po čem její muž touží stejně jako ona touží po tom, aby ji miloval, vážila by si ho daleko víc - a získala by jeho lásku.
Snažíme se žít slušně
a zhruba se držíme biblických příkazů. Na jeden ovšem možná zapomínáme: Buďte svatí. To je požadavek, abychom se podobali Bohu. Tak můžeme svým charakterem mezi lidmi vynikat.
Manželská nevěra
je krutá rána do života. Člověk má chuť se vyčítat, mstít, ale to nikam nevede... Existuje východisko? Co pomůže?
Doporučujeme
Modlete se za
Muslimové mohou lhát
Tři různé pohledy na islám
a) „Každý věřící muslim je více nebo méně násilnický nepřítel křesťanství a celé západní společnosti; je třeba před nimi varovat a chránit se.“
b) „Islám je vlastně mírumilovné náboženství, které je na stejné úrovni jako křesťanská víra.“
c) „Islám musí projít ještě reformním procesem osvícenectví a liberaziací, podobně jako západní svět a církve před několika staletími.“
Islám jako náboženství pokoje a míru
Požadavek žít v míru platí pouze v rámci islámského světa, ale nemuslimové se mají všemi prostředky dostat pod nadvládu islámu, nemůžeme islámobecně označovat jako náboženství pokoje a míru. V koránu prokazatelně tkví agrsivní dobyvačný potenciál.
Rozporuplnost výroků koránu − co platí?
Při mezináboženském dialogu muslimové o svém vztahu vůči Židům a křesŤanům rádi citují „přítelské“, tolerantní súry napsané v Mekce, i když byly obsahově zrušeny tím, co bylo napsáno později v Medíně!
„Taqiyya“ − taktika zastírání
Lež, nedodržení smluv, slova a podvody vůči nevěřícím nejsou něčím zavrženíhodným, nejde o hřích, ale ze strany muslima je to dovolená lež, kterou je hodno obdivovat.
Celý článek je v čísle 2007/1
