Čemu o odpuštění nevěřit

Mýty o odpuštění

1. Neopustím! S tím se přece dá žít!

To je sice pravda, ale bolí to, kdykoli si vzpomeneme nebo se setkáme s tím, kdo nám ukřivdil. Jako když nevytáhneme třísku − dá se s ní žít, ale bolí, hnisá, omezuje. I když se to nakonec „zahojí“, zůstane znecitlivělá jizva a člověk sám může ubližovat, aniž by to vnímal.

2. Když odpustím, říkám tím, že to vlastně nevadí.

Odpustit neznamená začít se tvářit, jako by se nic nestalo. Když odpustím, osvobodí mě to od toho, kdo mi ukřivdil. Nemusím o křivdě pořád přemítat, nespat kvůli ní.

3. Když odpustím, druhý z toho vyjde moc lacino.

Možná, ale odpuštění mě osvobozuje od snahy pomstít se. Odpuštěním přenecháváme Bohu, aby tomu druhému odplatil podle svého úsudku (Římanům 12,19).

4. Odpustit znamená zapomenout.

Ne, křivdu si možná budeme nadosmrti pamatovat, ale odpuštění znamená rozhodnutí, že křivdu nikdy proti tomu druhému nezneužiji.

5. K odpuštění patří i usmíření.

Bylo by to krásné, ale odpustit můžeme, i když usmíření není možné. Například není možné se setkat, komunikovat, možná druhý nechce, nebo dokonce už zemřel. Odpuštění je moje odpovědnost, i když možná budu muset žít s důsledky křivdy − ale už jako svobodný.

6. Některé věci se odpustit nedají!

No, existují křivdy či zločiny, které je velmi těžké odpustit. Ale existují i příklady lidí, kteří něco podobného dokázali odpustit − při pohledu na Boží lásku.

Jednotlivé kroky odpuštění

První krok: Pohled na vlastní podíl viny

Nikdo z nás nežijeme tak, že se ničím neproviní. I my potřebujeme odpuštění. Pohled na to, co všechno Bůh odpustil nám, mění náš pohled na to, co nám kdo provedl. Příběh o dvou dlužnících z Matouše 18 nám otvírá novou perspektivu.

Druhý krok: Vzpomeň si

Proces odpuštění v sobě zahrnuje to, abychom si vzpomněli a zpracovali, co vlastně nám ten druhý udělal, jaké emoce v nás vyvolal...„ Je to bolestný proces, ale uzdravuje. Narozdíl o od toho, když svou bolest potlačíme, zatneme zuby a ona zůstane v nás. To totiž vede ke znecitlivění − a bezcitnosti.

Třetí krok: Je to věc rozhodnutí!

Naše emoce se tomu brání, ale svoboda odpuštění přichází až tehdy, kdy se rozhodneme: Odpustím!

Čtvrtý krok: Modlitba

To, jak vnímáme křivdu, a své rozhodnutí odpustit je dobré přinést v modlitbě k Bohu. Jemu to popsat, svěřit − a nechat to u něho.

Pátý krok: (Od-)pustit!

Už to nedržím! Už mu nic nevyčítám, už nedržím v ruce zbraň. To je způsob, jak nastává moje uzdravení

Zpracováno podle článku v německém Ethosu č. 3/2019:
Sabina Kählerová: Odpuštění