Nespravedlivé utrpení
Co s Jóbem?
Proč Bůh dopustil, aby se tak dobrý člověk, který byl ke všem štědrý, žil počestným životem, druhé povzbuzoval? A pak takové rány! Napřed přišel o majetek, rodinu, nakonec o zdraví, všechno během krátké chvilky! Proč? Nevím, a tak jen pár postřehů.
Jób se nezavrdil
Nestal se necitlivým, neřekl si, že zatne zuby a nějak půjde dál a − nějak dožije. V těch dlouhých kapitolách popisuje, jak prožívá své utrpení. Je vidět, že se ho to dotýká, Přemýšlí o tom, jsou v tom různé výkřiky, hledá příčinu, někdy si připadá, jako by už umřel.
To vidím jako důležité. I když přicházejí těžké věci, je tak snadné se zatvrdit, nekomunikovat, zabetonovat sebe, své srdce − ale tím se staneme necitliví, že pak necítíme, ani když přicházejí dobré věci. Raději všechno ventilovat, ale zůstat vnímaví, citliví.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Nezačal nadávat Bohu
Popisuje sice, co všechno se mu stalo, co mu Bůh způsobil, ale nerouhá se, nevyčítá. Pořád věří v jeho spravedlnost, věří, že Bůh je nad tím vším − a že to není zlý bůh. Rád by se ho na některé věci zeptal, ale sedí, přemýšlí, mluví a občas vyjadřuje naději, například: „Já vím, že můj vykupitel je živý!“
I v tom je Jób příkladem pro nás. Možná se nám stane něco nepříjemného, nějaká křivda, ať už od lidí, nebo se nám zdá, že nám křivdí Bůh − Jób zůstal spravedlivý, nezačal zlobit, vztekat se, nezačal to Bohu „oplácet“, jak to někdy dělají děti, které chtěji rodiče či učitele „potrestat“. I když nerozumíme okolnostem, zůstat spravedlivý!
Utváření identity
Nepochopené trápení, těžké věci a přitom náš otevřený postoj vůči Bohu − to jsou věci, které nás nejsilněji utvářejí. Formují náš charakter, naši identitu k tomu, aby z nás byli lepší lidé. Podobně vlastně trpěl i Pán Ježíš, který je naším vzorem. Nepochopitelně, „zbytečně“ trpěl, ale díky tomu jsme my mohli prožít záchranu. Kdoví, třeba i naše nepříjemné situace pomohou zachránit někoho jiného.
Bůh nezůstane nic dlužný
Jóbovi Bůh všechno vynahradil. Znovu se mu vrátilo zdraví, nakonec měl dvojnásobný majetek, zase měl děti, ze kterých měl radost. A jeho vnitřní proměnu asi nedokážeme pochopit, když říká: „Pane Bože, já jsem o tobě jen slýchal, ale teď tě vidím!“ To považuji za nejvyšší hodnotu v životě člověka.
Jan Vopalecký, květen 2022
Podobné články (o Jóbovi)
Záleží na tom, jak žijeme?
Jakmile uviděl Boha, všechno utrpení přestalo
Bůh své lidi ochrání
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!