Jak mít větší a pevnější víru
Jak rostla Abrahamova víra:
- Měl odvahu vyjít z rodného města, protože uvěřil, že ho volá Bůh. Máte víru, že vás volá Bůh, pokud vás tedy volá?
- Měl odvahu nechat Lotovi pro jeho ovce lepší (zelenější) trávu a věřil, že Bůh se o jeho ovce a pastvu postará i v horském terénu.
- Měl odvahu jít bojovat s agresory, aby vysvobodil svého synovce Lota (1. Mojžíšova 14).
- Když mu Bůh jen tak bez záruky, skoro mezi zuby, řekl, že bude mít syna a velké potomstvo, tak tomu uvěřil (1. Mojžíšova 15).
Víra při obětování Izáka
Zvláštním projevem jeho víry bylo obětování syna Izáka. Pro dnešního člověka je to něco absurdního: do neuvěřitelně vysokého stáří (do sta let) věřil ve splnění Božího slibu, že se mu narodí syn. A on se opravdu narodil! Měl z toho obrovskou radost!
A teď mu Bůh řekne, že ho má obětovat. Ne opustit, ne poslat někam pryč, ale zabít a spálit − prostě normálně obětovat jako zápalnou oběť podle starozákonního způsobu.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Nenormální na tom bylo také to, že Bůh jinak lidské oběti nenávidí − například modlářské obětování dětí Molochovi. Jak to, že to Bůh chtěl − a jak to, že Abraham byl ochoten to udělat?
Naznačím řešení: Abraham věřil Bohu. A Bůh chtěl, aby tu víru bylo vidět, aby se nějak projevila. Abraham věřil ve smyslu důvěřoval. Už měl vyzkoušeno, že Bohu se dá věřit, dá se na něho spolehnout, věděl, že Bůh nemluví do větru. Všechno má svou logiku, i když to lidsky nechápeme. Abraham se to celý život učil a tady byla vrcholná zkouška jeho víry − říkáme, že i poslušnosti. Ta však souvisí s jeho vírou, důvěrou.
Teď to řešení vysvětlím: Abraham tomu věřil tak, že Izáka obětuje, Bůh ho vzápětí vzkřísí a pak půjdou spolu − i s těmi služebníky, co čekali pod kopcem − zpátky. Jak to vím?
„Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno: Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo. Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení.“ (Židům 11,17-19)
Domnívám se, že pro Abrahama to nebylo zase tak těžké. Už totiž uměl Bohu věřit. Proto mu představa mrtvého Izáka neublížila. Prostě věřil, že ho Bůh vzkřísí z mrtvých. Kdybychom věděli, že Bůh Abrahamovi řekl: „Obětuj mi Izáka, já ho pak vzkřísím z mrtvých,“ tak se na celý příběh budeme dívat úplně jinak. V podstatě šlo jen věřit tomu, co Bůh řekl. A právě to na Abrahamovi obdivujeme − my i Bůh.
Ale: Bůh mu to neřekl. Není to tam napsáno. Přesto v to věřil – protože mu Bůh už předtím slíbil, že skrze Izáka bude otcem nesčíslného potomstva! – Pro Abrahama to nebylo lehké, nevěděl, jestli si to vysvětluje správně, ale věřil Bohu. A poslechl.
Známe situace, kdy jsme v nejistotě – nemocné dítě, nejistota v zaměstnání, jestli nás někdo nepodvede při koupi bytu, auta. Znáte to? V noci nemůžete spát a promýšlíte, co když to, co když ono… Ale znám situace, kdy si po dvou hodinách, co nemůžu spát, řeknu: „Pane, já ti to svěřuji, ať to dopadne jakkoli, důvěřuji ti, a v důvěře v tebe teď budu klidně spát!“ – Přestanu na to myslet a hned usnu.
Kdo umí věřit, ten to má v životě lehčí.
Jan Vopalecký, září 2019
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
