Citát z Bible:
Když jsem jej spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý. I položil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední."
Zj 1,17 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
Táto, děti potřebují tvůj čas, zájem, ujištění i tvé prohry. Nasávají tě všemi smysly. Jsi pro ně pevný bod, ať jsi jakýkoliv. Pak budou v dospělosti pevné.
Nikdo konkrétní za to sice nemůže, ale lze sledovat faraonovské trendy − snahu odloudit děti od rodičů. Jak se rodiče mohou bránit, aby jim děti nebyly „ukradeny“?
Dobrý osobní příklad je silnější magnet, než silná slova. Zvlášť, když je naším vzorem Ježíš. Ale následovat Ježíšův příklad je pořád málo!
Digitální média a jejich nebezpečí, facebook, twitter, kyberšikana, sebevražda Google počítače, televize, šikana
Tři nejčastější způsoby, jak se lidé snaží hříchu zbavit, jsou člověka spíš stahují níž a níž, Co tedy člověka osvobozuje?
Svět může znamenat krásné Boží stvoření, nebo naopak ďáblem řízený systém, které spěje stále k horšímu a nakonec k Božímu trestu.
V poslední době se setkávám s tím, že mladí i starší lidé mají velké problémy s dluhy, a proto chci k tomuto tématu něco napsat. Především bych před dluhy a půjčováním chtěl důrazně varovat.
Možná se na toto zlo dívám trochu jednostranně a pravděpodobně narazím u těch, kdo argumentují: „Kdo nedělá dluhy, nemůže zbohatnout.“
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Dluhy jsou i mezi křesťany tak rozšířené, že mnoho lidí nad Sperguenovým citátem jen nechápavě kroutí hlavou:
Ch. H. Spurgeon
Sám Spurgeon už jako malý kluk prožil, co to znamená dělat dluhy, a to mu dalo lekci na celý život.
Při psaní tohoto článku nechci vyčítat těm, kdo se do dluhů dostali nemocí nebo byli podvedeni a podobně. Také bych byl opatrný s odsuzováním těch, kdo mají majetek, kterým by své dluhy mohli pokrýt, i když mám pochybnosti, zda i tato praxe je pro křesťany skutečně neškodná. Především chci povzbudit, abychom ve všech oblastech života spoléhali na to, co nám slibuje náš Pán.
Banky a úvěrové instituce to zřejmě dobře vědí, a proto se ohánějí hesly jako „Svěřte nám své starosti o financování.“ − „Pomůžeme vám ihned, diskrétně a bez problémů.“ − „Splňte si své sny!“
Kdo by si však u tak lákavých nabídek vzpomněl na novozákonní: „Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ (Židům 13,5)?
Nebo: „Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím. Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby.“ (1. Timoteovi 6,6-9)
Bůh nám slibuje, že se nám postará o jídlo a oblečení. A dává nám mnohem víc, můžeme mu tedy důvěřovat, že nám dá dost prostředků pro všechno, co potřebujeme. Proč se za potřebné nemodlíme a nečekáme na jeho pomoc?
Žalm 37,3-4
Sotva bude někdo, kdo zná Boží slovo, prosit Pána, aby mu dal či si mohl koupit nějaké luxusní zboží. Nikdo, kdo je trochu rozumný, nebude Pána prosit například o luxusní sportovní auto nebo o dovolenou na Havaji. Na druhé straně se lidé neostýchají nadělat dluhy, aby si mohli dovolit věci, o které by Pána neprosili. Tady něco nesedí!
Kdo určuje náš životní standard? Je naším vzorem Pán Ježíš, který žil v chudobě a skromnosti, nebo šilháme po životním standardu lidí kolem nás, jako kdysi Geházi, kterému Boží muž Elíša musel říct:
„Což jsem v duchu nebyl při tom, když se muž obrátil ze svého vozu a šel ti vstříc? Copak je čas brát stříbro a brát šaty a olivoví či vinice, brav či skot, otroky či otrokyně?“ (2. Královská 5,26)
Člověk má občas dojem, že křesťané mezi sebou závodí, jaké má kdo auta, domy, zařízení bytu, oblečení nebo kam jezdí na dovolenou. Místo aby si navzájem byli příkladem ve střízlivosti a skromnosti, tak se provokují ve svých nárocích. Kolikrát si půjčují jen proto, aby si splnili nějaké domnělé normy − i mezi křesťany. Bible to nazývá jednoznačně: chamtivost.
Je to smutné, ale pravdivě: I mezi křesťany zaznívají často sliby, které se pak nedodrží. Člověk se pokouší banku nebo některé věřící uchlácholit nějakými sliby, a tím se automaticky vystavuje nebezpečí, že nebude mluvit pravdu, že bude lhát. Každou lež je většinou třeba podepřít dalšími deseti lžemi, a tak se člověk zamotá do sítě polopravd, neupřímnosti a lží.
Není vzácné, kdy se dluhy řeší dalším zadlužováním, a tak člověk podvádí sám sebe.
Mnoho křesťanů obětuje svůj volný čas, který by mohli dát Pánu, práci pro církev nebo rodině, aby pomocí přesčasů nebo práce načerno řešili dluhy. Ochuzují tak svůj duchovní život, často i zdraví a rodinu, které obětují molochovi s názvem chamtivost. S tím často souvisejí slabé nervy, podrážděnost a rodinné problémy.
Dluhy jsou závazky, které nás svazují a často zneschopňují, abychom šli tam, kam nás volá Pán. Myslíte, že by Petr, Ondřej, Jakub a Jan spontánně hned šli za Ježíšem, kdyby byli ve svém rybaření zadlužení?
Jestliže chceme ve svém životě prožívat Boží vedení, pak bychom se nikdy neměli nechat spoutat dluhy, ale právě ve finančních věcech být závislí pouze na Pánu.
Jak může někdo s duchovní mocí vykládat Boží slovo, když ve vlastním životě porušuje biblické principy a někdy ho dokonce poslouchají lidé, kteří bojují s hořkostí, protože v jejich očích tento bratr svým praktickým životem jen zbožně podkopává vlastní věrohodnost?
Může takový bratr mluvit s dobrým svědomím o důvěře, závislosti a následování? Není právě tady příčina, proč se v mnoha sborech káže jen o věcech, které s praktickým životem nemají nic společného?
Kdo se topí v dluzích, měl by se pokusit udělat cokoli, aby se z nich co nejdříve vymanil. Šalomounovo slovo o ručení určitě platí pro ty, kdo se stali dlužníky:
Přísloví 6,4-5
V každém případě by takový člověk měl Pánu Ježíši, ale potom i věřícímu bratrovi, sestře, kterým důvěřuje, otevřeně vyznat svou situaci. Už to je část vysvobození, když svůj hřích vyznáme, a tím své temné tajemství vyneseme na Boží světlo. A potom mohou spolu na modlitbě hledat, co se dá dělat, aby se dluh vyřešil.
Mělo by také být jasné, že křesťan má vyrovnat své dluhy i v případě, kdy o vyrovnání rozhodl soud nebo konkurs. Morální selhání se nedá zahladit rozsudkem soudu. Je to ostuda, když si křesťané myslí, že konkurs je může zachránit před požadavky věřitele. Takové nekřesťanské chování přináší mnoho trápení a hořkosti, dokonce i mezi věřícími.
Přinejmenším by se dlužník měl před Bohem a dotyčnými věřícími pokořit, svůj hřích vyznat a dát najevo, že chce udělat cokoli, aby dluhy snížil a vyrovnal. Z jeho životního stylu by mělo být patrné, že žije jen s tím nejnutnějším a všechny ostatní peníze dává na splacení dluhu.
Množství žalostných zkušeností by křesťana mohlo vést k tomu, aby už nikomu žádné peníze nepůjčoval a od žadatele se odvrátil. Ale Bible říká něco jiného:
Žalm 37,21
Žalm 112,5
Matouš 5,42
Určitě bychom neměli peníze půjčovat naslepo, abychom podpořili nějaký nesmyslný nákup, ale pouze v případech opravdové nouze, kterou půjčkou můžeme zmírnit. A pak bychom měli dávat bez toho, že bychom očekávali, že něco dostaneme zpátky:
Lukáš 6,34-36
Takové dávání nesmí ale vést k zahořklosti nebo výčitkám směrem k dlužníkovi. Když dáváme a neočekáváme, že nám to dlužník vrátí, naše srdce by mělo zůstat svobodné.
Ve Starém zákoně existoval předpis, jak se chovat k chudým:
5. Mojžíšova 15,7-10
Tím spíše bychom my křesťané měli dávat radostně. „Vždyť radostného dárce miluje Bůh.“ (2. Korintským 9,7)
„Zbožnost, která se spokojí s tím, co má“ označuje Pavel jako „velké bohatství“ (1. Timoteovi 6,6).
Lidé, kteří se ve všech životních otázkách obracejí na Boha a kteří si svůj vztah s Bohem nedají ničím zastínit, jsou opravdu šťastní. Díky své spokojenosti se nenechávají odvádět zemskými věcmi a jejich ziskem je pak:
Copak může mít Ježíšův následovník z něčeho větší zisk?
Mnozí křesťané duchovně zchudli, stali se z nich žebráci v okamžiku, kdy zbohatli v zemských věcech. Rád bych, abychom toto své „právo prvorozených“ nepromrhali.
Wolfgang Bühne
Převzato z Fest und treu, 1989 č. 3.
Peníze, zlato a ti, co si hrají na Boha
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!