Proč jen jsem se tak bál!

Bible je plná příkazů typu „Neboj se!“. Přesto vidím a sám na sobě vnímám, jak často se bojíme. Kvůli strachu se do mnoha věcí ani nepustíme, nemáme odvahu oslovit člověka, uspořádat akci, promluvit (nebo zazpívat) na fóru − a po čase litujeme: „Kdybych se tehdy nebál, tak bych dokázal daleko víc, ... tak bych dnes mohl být úplně jinde.“

Říkám si, že až se na svůj život budeme dívat zpětně, tak budeme možná litovat: „Že já jsem se bál − a zbytečně!“

Bůh chtěl jednou prosadit něco mimořádného, k čemu bylo potřeba mít pořádný kus odvahy. Izraelcům slíbil, že jim dá zemi, ale oni si ji museli sami dobýt. Už jednou to Bůh s nimi zkusil, Izraelci šli zemi prozkoumat, ale vrátili se celí vystra­šení, že lidé jsou tam příliš silní, že to nepůjde − a zůstali na poušti.

Aby to napodruhé vyšlo, vybral si Bůh Jozua, který byl z tehdejších půrzkumníků nejod­vážnější. Ten byl teď o pár desítek let starší (o 38 let) a Bůh do něho inves­to­val velké úsilí, povzbuzoval ho, aby se nebál, že mu on sám, Bůh, bude krýt záda. Ujiš­­ťoval ho, že už to mají vyhrané, že jim tu zemi dal a oni se tam mají jen nastě­hovat − s tím, že původní zhoubně bezbožné obyvatelstvo vyženou.

Dokážeme si představit, jak by dnes vypadal svět, kdyby to tehdy Jozue vzdal a Izraelci zůstali třeba na poušti? To by dějiny světa vypadaly jinak. Jak by dnes asi vypadal vliv Izraele a vlastně i křesťanů? Zřejmě by neexistoval ani islám a svět by ovládaly ďábelské zvyky jako obětování dětí, zvrhlé nemorálnosti, pověry a další projevy bezbožnosti, kvůli kterým bylo Božím záměrem původní kenaanské oby­vatelstvo vymýtit.

Raději ani nedomýšlet! Ještě že Jozue Boží povzbuzení přijal, překonal strach, s Izraelci přešel přes Jordán a slíbenou zemi postupně dobyl!

Strach je příčinou mnoha promrhaných příležitostí

Co všechno už způsobil náš strach? Kolik příležitostí jsme promarnili. Co jsme mohli udělat, kdybychom se nebáli? Vymlouváme se, lžeme sami sobě, že na to nejsme, že nás k tomu Bůh nevolá...

Kde brát odvahu

Bojíme se, ale přitom máme touhu být odvážní − jak rádi po­slou­cháme, čteme nebo se díváme na filmy o odvážných lidech, kteří překonali strach, překonali překážky. Za hrdiny považujeme ty, kdo se nebáli, třebaže nakonec třeba i prohráli.

Podívejte, co všechno Jozuovi Bůh zaručoval a čím ho povzbuzoval.
1. Budu s tebou!
2. Nenechám tě klesnout!
3. Neopustím tě!
4. Buď rozhodný a statečný!
5. Neměj strach a neděs se!
6. Drž se mého slova!

Když si přivlastníme tyto Boží výzvy a ujištění Jozuovi, dodá nám to odvahu jít do věcí, do kterých nás Bůh staví, ke kterým nás volá. Strach je třeba překonat. Také strach z toho, že nejsem tak dobrý jako druzí, že to dělám křečovitě, že to neumím, že na to nejsem − to vše máme překonávat.

Jan Vopalecký, únor 2019