Skutečný sexismus II.

...pokračování

Ve společnosti se hodně mluví o toleranci a sexismu, ale vy zastáváte postoj, že pro ženy, které se naplno věnují výchově dětí, žádná tolerance není.

Když politici označují ženy, které jsou doma a celodenně se s láskou starají o své děti, jako domácí puťky, je to čirý sexismus dnešní doby. Je to šílená urážka. Toleranci, o které se tolik mluví, potřebujeme v praxi. Z dotazníků vyplývá, že většina mladých lidí stále ještě touží po tom, aby se oženili/vdaly a měli děti. Většina mladých lidí touží po rodině. Přála bych si, aby se toto přání po rodině mohlo stát skutečností a aby ženy měly skutečnou možnost si vybrat, jestli budou své děti vychovávat samy, aniž by si musely dělat starosti o finanční zabezpečení. Feministky a političky z povolání nemají právo předepisovat většině žen, jaký životní styl mají vést.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

E. Jacquinet
Jak se osvobodit od pornografie
Paulínky, běžná cena 329 Kč
Naše sleva: 13 Kč
Vaše cena: 316 Kč

Máte přehled a vidíte tedy také nespravedlnost v kvotách, kolik má být kde žen, což kritizujete.

Ženy mi často říkají, že se opravdu namáhavě snaží získat určité místo − a pak stejné nebo podobné místo dostane žena jen na základě kvót. Navíc vzniká všeobecné podezření proti ženám. Kdo se na své místo skutečně vypracoval, jako by se musel omlouvat: „Nejsem tady díky kvótám pro ženy, ale díky vlastní píli.

Vaše kniha “Gender Gaga: jak nějaká absurdní ideologie dobývá náš všední život„ se zabývá také genderovou ideologií. Proč vám vadí toto rovnostářství mezi muži a ženami?

Protože to zásadně odporuje lidské přirozenosti. Muže a ženu utváří právě to, že jsou každý jiný. Ale genderová ideologie prohlašuje, že naše biologické pohlaví je irelevantní. Ženskost je prý jen něco vykonstruovaného, něco, co je utvářeno společností, ale není to dáno založením.

Mnoho lidí netuší, co v sobě genderová ideologie skrývá a kam směřuje.

Začalo to zástěrkou zrovnoprávnění muže a ženy, proti tomu není co namítat. Zde se ale všechno rozkládá a zpochybňuje, i to, čím člověk sám sebe definuje. Podle této ideologie je údajně i ženskost jen přijatá role, a ne něco vrozeného. Analogicky ani touha po mateřství není vrozená, a proto ji není třeba brát vážně. Matka je najednou nahraditelná, protože dnes i dva muži mohou hrát roli “matky„. Ale otec roli matky převzít nemůže. Matka je prostě nenahraditelná!

Genderová pedagogika má v plánu i ranou sexualizaci dětí. Už ve školce mají děti sexuálně experimentovat.

To je důsledné uplatňování genderové ideologie. Tkví za tím představa: Zatím ještě nevíš, jestli jsi chlapec nebo děvče, nemůžeš si tím ani být jist, protože záleží na tom, jak tě společnost bude utvářet. Podle biologů je to vědecky neudržitelné. Napřed se oddělila sexualita od rozmnožování, dnes se tedy odděluje od biologie a morálka od lásky.

Volání po toleranci k sexuálním menšinám zní pro mnoho lidí jako něco oprávněného.

Problém spočívá v tom, že vůbec nejde o uznání menšin, ale o prolomení toho, co je normální. Nestačí tolerance homosexuálů, transsexuálů či bisexuálů, této ideologii jde o to, abychom všechno považovali za skvělé. Děti posíláme do školy proto, aby se tam naučily číst, psát, počítat, aby se dověděly něco z historie, fyziky a zeměpisu. Ale nechceme je vystavovat ideologům, kteří by je převychovávali na nové lidi.

Nové lidi?

Ano. Nový člověk definuje sám sebe. Má k dispozici všechny možnosti. To je v rozporu s křesťanským pohledem na společnost. Jako křesťan nemohu schvalovat genderovou politiku, protože bych tím ignorovala dispozici, kterou mi dal na cestu můj Stvořitel. Jako bych se měla sama nově stvořit. Hrajeme si na Boha.

Problémem dnešní doby je jistě i to, že řada hesel jako gender-mainstreaming, záchrana klimatu zní na první pohled dobře, ale při bližším pohledu je to podvod. Například deklarace práv dětí, kterou podporuje německá sociální demokracie.

Tato deklarace je zbytečná, protože děti jsou lidé a mají tedy podle ústavy základní lidská práva. Pokud by v ústavě byla práva dětí zakotvena samostatně, musela by mít dalšího právního zástupce, a to stát. Vznikl by konflikt, kdyby se stát a rodiče neshodli na tom, co je pro dítě prospěšné. V současnosti jsme to my rodiče, kdo rozhoduje, kde budeme děti vychovávat, jaké hodnoty a představy jim budeme vštěpovat. Zavedením práv dětí, by si stát opatřil pravomoc prolamovat práva rodičů podle svých představ.

Díky vaší věcné a fundované kritice společenských trendů dostáváte často pozvání na různá talk-show a píšete do celostátních novin. Patříte však ke konzervativní menšině, které někteří říkají “pravicová„. To jsme tolik levicoví?

Ano, Německo je dnes levicové. Postoje, které hájím, zastává většina obyvatel, zatímco naše vláda a média jsou většinově levicová. Jedno dotazníkové řešení před několika lety ukázalo, že novináři by většinou volili zeleno-rudé strany. To samozřejmě představuje nevyváženost. Já sama nejsem bez názoru. K tomu přistupuje časový tlak v redakcích, které mnoho novinářů odvádí od toho, aby rešerše dělali důkladně.

Nesetkáváte se s útoky, když hájíte své názory?

Pokud ano, pak hlavně na sociálních sítích jako Facebook a Twitter. Na to si člověk zvykne, už to ani nečtu. V 95 procentech však dostávám ocenění a pozitivní odezvu. Proto se se svými názory necítím jako menšina.

To zní, jako by konzervativní názory přece jen měly v mediálním světě ještě šanci?

V tom jsem optimista. Média vědí, že by se stala nevěrohodnými, kdyby neodrážela jiné názory. V talk-show musí moderátor pozvat zástupce navzájem opačných názorů. A pokud jde o politiku, existují bdělí lidé, kteří se zásadně staví například proti zavedení samostatné kategorie práv dětí. Také v oblasti genderové politiky se toho koná neskutečně mnoho poté, co jsme roky bojovali proti větrným mlýnům. Politici začínají pomalu chápat, co za touto ideologií stojí. Mám dobré vztahy s řadou politiků, kteří porozuměli, že je to problém a že je třeba jednat.

Píšete knihy, články, přednášíte, jste aktivní členka a funkcionářka řady ženských a rodinných organizací. Kromě toho máte rodinu a čtyři děti. Jak to všechno zvládáte?

Když byly děti malé, byla jsem doma a starala se o ně. Do zaměstnání jsem nastoupila, až bylo nejmladšímu šest. Cestuji po přednáškách a navštěvuji církve, které mě pozvou. Starost o rodinu máme rozdělenou s manželem, je to možné díky tomu, že oba můžeme pracovat z domu a nemusíme si dělat starosti o finanční zajištění.

Srdečně Vám děkuji za rozhovor

Ptala se Bettina Hahne-Walscheck. Zkráceno

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.