Citát z Bible:
Jeho sestra se faraónovy dcery otázala: Mám jít a zavolat kojnou z hebrejských žen, aby ti dítě odkojila?
2M 2,7 E
(Další citáty)
Doporučujeme články
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Dítě nechce chodit do školy − bojí se
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena jako bohyně
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Mezi dvěma ženami
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra − existuje ještě šance?
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Tohle sice Bible říká. V Bibli to má úplně jiný význam, než jsme zvyklí. Neznamená to, že teď nebude co jíst, zhubnete, a aby vám nepadaly kalhoty, tak si utáhněte opasky. Kdepak!
V době, kdy to Petr napsal, tak „utáhnout si opasky“ znamenalo něco jiného. Tehdy všichni lidé chodili v dlouhých pláštích („sukních“), a když se měli pustit do nějaké práce, vydat se na cestu nebo dokonce utíkat, tak jim ten plášť překážel. Proto si ho vykasali a opaskem si utáhli. Znamenalo to tedy „dát se do práce“, možné lépe řečeno „připravit se k nějaké činnosti“.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Petr píše: „Přepásejte bedra své mysli“ (1. Petrův 1,13), a to v zajímavé souvislosti: máme si utáhnout opasky své mysli, tedy připravit se na přemýšlení, ukáznit se v přemýšlení. A to už je dnes docela aktuální.
Vzpomínám si na spolužáka, který se mnou bydlel na kolejích. V poledne přišel ze školy, lehl si na postel a dvě tři hodiny dokázal ležet, koukat do stropu a nic nedělat. Přiznám se, že jsem to nepochopil. Možná byl zamilovaný, možná zklamaný − to mi neřekl, ale mně osobně by bylo líto takhle zabít skoro každé odpoledne.
Nedávno začalo letět slovo „prokrastinace“. Bible nás vyzývá: „Nezahálejte, neflákejte se!“ A nejde jen o činnosti, prokrastinovat se dá i v mysli − prostě nic neděláme, o ničem tvořivě nepřemýšlíme, jen čekáme na vnější podněty − a pak často nadáváme, znáte to, ne?
Tak se mi líbí tento biblický impuls, abychom si pořádně zavázali kabát, aby nám v běhu nepřekážel, možná je potřeba si zavázat boty − co ještě ve svém životě potřebujeme zavázat, ukáznit, nějak připoutat, aby nám to nepřekáželo ve splnění úkolu či poslání, které má pro nás Bůh?
Můžeme to vzít také jako výzvu, abychom si vykasali šedou kůru mozkovou, odhodlali se k soustředěnému přemýšlení a na něco se zaměřili. Dokázali byste říct, na co se zaměřujete?
Možná si vzpomenete na modlitbu. To určitě ano. Soustředěná modlitba, kdy víme, za co se modlíme, o co nám jde, kdy jsme připraveni slyšet Boží odpověď − to je určitě něco, co vyžaduje mít opasek − mít ho správně utažený jako například vzpěrač, který se blíží ke svému osobnímu rekordu.
Ale patří sem i to, abychom šli a žili pro našeho Pána, který nás zachránil. Je třeba se rozhodnout a začít něco dělat − přemýšlet, modlit se, hledat odpovědi na otázky vlastní i druhých, jít vstříc výzvám. Nemůžeme je nechat být, uvolnit si opasek a lehnout si, když je kolem tolik práce, ke které nás Bůh volá: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ (Lukáš 10,2).
Často úporně přemýšlíme, když řešíme nějaký problém. To je pochopitelné. Ale Bůh tady v Bibli říká, abychom svoje přemýšlení upnuli k naději. Upnout svou mysl na to, že Bůh zná řešení a docela by nám ho i dal. Chce nám ho dát z milosti, ne že si ho vydupeme, jako bychom na řešení svého problému měli právo, ale čeká, až ustoupíme, uznáme svá omezení. Tehdy se Bůh slituje a dává svou milost.
A to je vlastně pointa příběhu. Utáhnout opasky zde v Petrově dopise znamená soustředěně se upnout na naději, kterou máme v Kristu. A zadarmo.
Takže: Utáhnout opasky a vpřed!
Jan Vopalecký, listopad 2021
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!