&PREP V prostředí pohrdání, nebo úcty?

viz též článek kultura úcty = podobný článek

[zadání: My starší need pokání. Prosím, přijměte nás. Zapojte se svými dary.

Nechal bych otevřené, zda wf kázat a být v eld, ale my vámi nebudeme pohrdat. Jde o společnou věc, společný sbor jsme na jedné lodi.

Pra, pokání, duchovní boj.

Kontrast: žraly Limra, ale v ne do ass vůbec nepřišly.

Zapojit se do duchovního boje.

Každý svým darem přispěj.]

Ženy si myslí, že jimi muž pohrdají.

Když jdu po ulici, zdá se mi, že si mě lidé nevšímají − pohrdají mnou?

A já? Pohrdám jimi? Nebo se chovám, jak bych jimi pohrdal? Nedávám jim důvod myslet si, že mnou pohrdají?

Jak vytvořit (ve sboru) komunitu lidí, kteří jeden druhým nepohrdají, ale váží si jeden druhého?

Jak se projevuje všeobecná úcta?

Z vlastní zkušenosti znám prostředí, kam když přijdu, tak najednou ze všech stran cítím, že si mě lidi váží, že o mě mají zájem. Jak to udělat?

Zkoušim si to představit: Jak vystupovat, jak se chovat k lidem v prostředí, kde si jeden druhého váží?

- úsměv,

- zájem o druhého, oslovím ho, něco na něm ocením.

- zeptám se ho, jak se má − ale zase ne vtíravě, aby si myslel, že ho zpovídám − chce to vzájemnou důvěru.

- na závěr se za něho kratičce pomodlím, třeba jen jednou větou.