Citát z Bible:
Proto se stále za vás modlíme, aby vás náš Bůh učinil hodnými svého povolání a svou mocí přivedl k naplnění každé vaše dobré rozhodnutí a dílo víry.
2Ts 1,11 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
Táto, děti potřebují tvůj čas, zájem, ujištění i tvé prohry. Nasávají tě všemi smysly. Jsi pro ně pevný bod, ať jsi jakýkoliv. Pak budou v dospělosti pevné.
Nikdo konkrétní za to sice nemůže, ale lze sledovat faraonovské trendy − snahu odloudit děti od rodičů. Jak se rodiče mohou bránit, aby jim děti nebyly „ukradeny“?
Dobrý osobní příklad je silnější magnet, než silná slova. Zvlášť, když je naším vzorem Ježíš. Ale následovat Ježíšův příklad je pořád málo!
Digitální média a jejich nebezpečí, facebook, twitter, kyberšikana, sebevražda Google počítače, televize, šikana
Tři nejčastější způsoby, jak se lidé snaží hříchu zbavit, jsou člověka spíš stahují níž a níž, Co tedy člověka osvobozuje?
Svět může znamenat krásné Boží stvoření, nebo naopak ďáblem řízený systém, které spěje stále k horšímu a nakonec k Božímu trestu.
V dětství jsem poznal prostředí, kde mnou pohrdali, posmívali se mi, nebrali mě vážně. Několikrát se mi stalo, že měli takové narážky, že jsem se rozbrečel a šel z dětského hřiště domů. Prostě jsem to nevydržel.
Prostředí, kde přezírají toho, kdo něco neumí, nebo je prostě jiný, působí stísněně, dusí neprojevené schopnosti. Tam se člověk bojí svobodně se projevit, aby nesklidil posměch. Není šance něco rozvinout, vytvořit, protože se zde nepřijímá omyl ani nepovedený nápad – za to vás tu rozdrtí, vysmějí se vám, že příště zůstanete už potichu.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Většina těch, kdo v takovém prostředí přežijí, používá taktiku ponižování druhých. Sami nemusí mít velké kvality, stačí, když si všimnou slabostí a nedostatků druhých a s notnou dávkou posměchu na to upozorní. Takoví drzí posmívači jsou pak uznáváni za svou pohotovost druhého zesměšnit a ponížit. A ostatní zůstanou potichu.
Znáte takové prostředí? Může se vyskytovat na dětském hřišti, ve škole, v zaměstnání, v rodině nebo dokonce i v křesťanském prostředí.
Je to degradující prostředí, které nikoho nerozvíjí, kde se problémy řeší hrubými výtkami, urážkami – a na druhé straně odchody se smutným, zdrceným srdcem.
Znám však i prostředí, kde je to přesně naopak. – Jak byste ho popsali vy? Je to prostředí vzájemné úcty, skromnosti a spolupráce, kde jeden pokládá druhého za přednějšího (Filipským 2,3; Římanům 12,10).
Člověk hned při příchodu cítí, že si ho druzí váží. Když vidí, jak se zájmem čekají na to, s čím přichází, pak se nebojí rozbalit a říct i to, o čem si není jist, jestli je to úplně dobré. I když řekne něco, co je mimo, nevysmějí se, ale slušně vysvětlí, proč nemá pravdu. Do takového prostředí každý rád přináší to nejlepší, čeho je schopen, zpracovává všechny nápady a myšlenky druhých a snaží se je upravit tak, aby je bylo možné nějak využít.
Každý má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu (Filipským 2,4). Vzájemné ocenění je motivující prostředí. Prostředí, ze kterého člověk odchází plný odhodlání pomoct společné věci, třeba i za cenu vlastní oběti. Na další setkání se těší a co nejlépe se připraví. Každý je hrdý, že je součástí týmu, třebaže si svou hodnotu si uvědomuje spíš podvědomě.
Kde žijete vy? V prostředí ponižování, nebo úcty? Dá se to nějak změnit? Můžete to změnit vy? Někdy charakter skupiny určuje jeden člověk.
Záleží na mém přístupu. Jestliže budu ostatním projevovat úctu a dávat jim přednost, budou se ostatní v mé přítomnosti cítit příjemně a vznikne tvůrčí atmosféra. Pokud je však v kolektivu někdo, kdo si buduje svou hodnotu ponižováním druhých, je možné, že mu bude třeba vysvětlit princip, tedy rozdíl mezi prostředím ponižování a prostředím úcty. A možná nebude marné se podívat na sebe, jestli si nestavím vlastní hodnotu ponižováním druhých.
V hospodě se chlapi chlubí, kdo má víc peněz, kam na dovču, jaké má kdo kontakty, kdo má lepší práci, kdo je silnější, viz Kemr: „Ještě i dnes bych tě přepral!“
Kluci se dohaduji, kdo má bohatšího tátu, kam jedou na dovolenou, kolik ma kdo kapesného... Každý se snaží vyvolat dojem, že je někdo.
Uvnitř v nás lidech je touha po hodnotě, abychom něco znamenali, aby nás druzí uznávali, obdivovali. Je to touha po úctě.
To je téma, které bych vám chtěl prezentovat. Úcta, hodnota, vědomí, že si mě druzi váží. Je to téma široké, něco jen naznačím a zájemci to můžou se mnou důkladněji prodiskutovat později. V nás lidech je něco poničeného, že se obdivu a úcty nemůžeme nabažit.
Já jsem ztratil tatinka ve svých třech letech. Pak jsem si pořád myslel, že nic nejsem, nic neumím, málokdo mě má rád. Byl jsem nemehlo na tělocvik, pamatuji si, jak jsem s pocitem naprosté nešikovností po nějakém ponižujícím výroku ve vybíjené tajně začal brečet a šel domů.
Výčitky, nadávání. Ten, kdo nadává, chce druhého ponížit a zostudit. Ale je to, jako by se z bahna chtěl dostat tím, že bude druhé zatlačovat do bahna.
K ponižování se často používá slov z oblasti, kde jsme všichni velmi citliví, jsou to sprostá slova. Ty části těla jsou pro nás citlivé, skrýváme je, a to je správně, to patří k úctě.
V této oblasti zároveň dochází k nejhoršímu ponižování, mám na mysli zneužívání, které má právě v oblasti úcty drastické dopady na celý život. Postižení lidé pak nemají ponětí o úctě.
Když si na to vzpomeneme ve chvíli, kdy se nám chce sprostě nadávat, doufám, že rychle vystřízlivíme.
A přece může být vztah mezi mužem a ženou něco krásného:
Úctu vyžadují, vlastně potřebují zvlášť muži, ženy potřebují spíš lásku. Ženy se snaží svého muže milovat, to je ok, ale muži potřebují jejich úctu, obdiv. Ocenění je způsob, jak žena získá lásku svého muže. Je to pro ni těžké, žena rozumí spíš lásce, potřebuje lásku a umí ji prokazovat. Potřebuje se však naučit prokazovat úctu. Jakmile muž cítí ženin obdiv, roztaje, něco se v něm přepne a začne tuto ženu ohromně milovat.
Nicméně žena je jako spolehlivý zdroj úcty a obdivu málo.
Jak ziskat vědomí své hodnoty? Co nefunguje:
Přál bych vám, abyste mohli prožívat úctu − svoji i druhých kolem sebe.
Jan Vopalecký, březen 2019, rozšířeno v září 2022
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou, v prokazování úcty předcházejte jeden druhého. (Římanům 12,10 )
V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; (Filipským 2,3)