Otrokem z Boží vůle

Nejde o to, abychom se měli dobře, měli dost peněz a neměli problémy.

Některým lidem Bůh celý život připravil tak, že jsou v nevýhodě − nemocní, narodili se jako otroci, narodili se v zemi, kde je otrokem každý, kde je chudoba − a východisko není.

Mohou toužit, snažit se − podaří se to jen některým.

Co tedy Bůh chce? Aby všichni zbohatli, uzdravili se? − Tak to nevypadá.

Něco má zůstat tak, jak je. Něco se může a má změnit, zlepšit, dojít k úlevě.

Ale důležitější než životní pohoda je asi něco jiného?

[dohledat v Bibli, najít odpovědi]

Já tomu rozumím tak, že Bůh chce, abychom i v těch podmínkách (které nemůžeme změnit) žili čestně, dělali v nich Bohu čest a v těch podmínkách zůstávali.

Pane Bože, některé věci mohu a mám změnit

některé věci změnit nemohu a mám v nich zůstat tobě věrný

Dej mi moudrost, abych věděl, co mohu změnit a co změnit nemohu.

„Bože, dej mi klid, abych přijímal věci, které změnit nemohu, odvahu, abych měnil věci, které měnit mohu, a moudrost, abych je uměl od sebe odlišit.“ — Arthur Miller

Zdroj: https://citaty.net/citaty/22432-arthur-miller-boze-dej-mi-klid-abych-prijimal-veci-ktere-zmen/

„Bože, dej mi vytrvalost, abych překonal věci, které změnit nemohu, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu, dej mi moudrost, abych tyto věci dokázal rozlišit.“ — Aischylos

Zdroj: https://citaty.net/citaty/273747-aischylos-boze-dej-mi-vytrvalost-abych-prekonal-veci-kter/

„Dej nám, Bože, tři dary: smělost, vyrovnanost, rozum. Smělost na to, abychom změnili věci, které se změnit dají. Vyrovnanost na to, abychom se dokázali smířit s tím, co změnit nelze. A rozum na to, abychom mezi těmi věcmi dokázali rozlišovat.“ — Reinhold Niebuhr

Zdroj: https://citaty.net/autori/reinhold-niebuhr/

V dnešní době je pro nás více méně samozřejmé, že všichni mají stejná práva, že otroci neexistují, ale tak tomu nebývalo vždy.

Josef se v Egyptě stal otrokem a nezdá se, že by se tomu vzpíral. Ano, určitě to bylo pokořující, ale on na Boha nezanevřel, ale tuto roli přijal a stal se vzorným otrokem.

Pak se nespravedlivě dostal do vězení. Nijak se nehájil, nijak se proti tomu neozval − tehdy vlastně ani nemohl. Josef tuto roli přijal s pokorou jako Boží poslání a s důvěrou v Boží dobrotu, která je nad tím, dělal i ve vězení Bohu čest. I když nepochybně trpěl.

Co takoví lidé opravdu prožívali, se dozvídáme v Žalmech. I ve starověku měli emoce, štvala je křivda, trápili se a úpěli k Bohu.

V Novém zákoně Pavel píše: „Nikdo ať neopouští postavení, v němž ho Bůh povolal. Byl jsi povolán jako otrok? Netrap se tím. Ale kdyby ses mohl stát svobodným, raději toho použij. Koho Pán povolal jako otroka, má v Pánu svobodu. Koho povolal jako svobodného, je v poddanství Kristově“ (1. Korintským 7,18-21).

Nečteme si, že otroci by se měli bouřit a utíkat na svobodu. Ale kdyby se objevila příležitost být na svobodě, ať toho využije − ale bez vzpoury, bez násilí. Stejně tak kousek dál čteme, že Bůh způsobil, že se narodil jako žid − má zůstat židem, někdo se narodil jako pohan − ať žije dále jako pohan.

V Ga 3,28 k těmto dvěma dvojicím přibývá ještě dvojice muž a žena. V tom, jak díky Kristu získávají odpuštění, si jsou všichni rovni − otrok i svobodný, žid i pohan, muž i žena. Odtud vyvozuji, že žena se nemá snažit být jako muž nebo naopak.

To nemá souvislost jen s transgenderem, ale i s rolemi. Muž má dělat to, co patří muži, žena, co patří ženě.

Dokonce ani pronásledovaní, trpící křesťané nemají nadávat, vzpírat se − ale naopak ostatní křesťané se mají ujímat vězňů, navštěvovat je a snažit se zmírnit jejich utrpení.

Také nemocní − ti nemohou nadávat, že jsou nemocní − leda na Boha − a to by neměli, a na druhých je, aby jim druzí (lékaři) pomáhali zmírňovat utrpení − a ostatní aby je navštěvovali.

Stejně tak ženy by se neměly bouřit. Pokud se jim zdá, že jsou v nižším postavení, muži by je neměli ponižovat, (1P 3,?).

xxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Možná, že dnes už nejsou otroci, takže se nerozlišuje mezi otroky a svobodnými. Stejně tak má pramalý význam, že je někdo Žid a někdo pohan − možná to dospělo i k tomu, že rozdíl v rolích mužů a žen také už není podstatný. Klidně ať žena dělá, co se dosud považovalo za mužskou roli a naopak.

Ale neměla by v tom být vzpoura. Otroci se tehdy neměli bouřit. Když žena má od Boha slovo, nebo má inteligenci, aby srozumitelně vyučovala, tak ať vyučuje − ale rozhodující je postoj. Nemělo by to být: „Tak teď jsme si konečně vydobyly právo mluvit, tak já vám teď ukážu.“ − To by vadil ten postoj.

Ale jestliže žena trpí tím, že má nižší postavení, tak by toho muž neměl zneužívat.

Otrok by se neměl bouřit proti svému pánovi − stejně tak by se řádný občan (tím spíš křesťan) neměl bouřit proti vládě.

Jde tedy o to, aby se muž nevytahovat a neponižoval ženu.

A když žena má co říct, tak by to mělo také být v pokoře.