Citát z Bible:
Bůh dal člověku, který je mu milý, dává moudrost a poznání i radost. Hříšníka však nechá lopotit se, shánět a hromadit věci, které nakonec musí předat tomu, kdo se zalíbí Bohu. Také to je pomíjivost a honba za větrem.
Kz 2,26 E
(Další citáty)
Doporučujeme články
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
„Svého otce nenávidím!“ Říkám ta slova jako dvanáctiletá a celá se třesu. Stojím před soudem, kde se rozhoduje, kdo z rodičů mě dostane do péče. Táta je násilník, zvlášť když je opilý, a to bývá pravidelně.
Moje první vzpomínka z dětsví je scéna, kde otec bije maminku. Stojím v postýlce a bezmocně přihlížím: „Prosím, dost už!“ Moje dětské uši slyší hrozná slova.
Jednou hrozí otec matce, že ji zabije: „Tvoje kosti budu ukazovat všem kolem a říkat: Našel jsem lidské kosti!“
Jindy přišel ze sklepa a říká jí: „Mělas‘ štěstí, že jsi nepřišla dolů. Byl bych ti sekerou rozštípl lebku.“ Stále mám strach – strach a hrůza mě provázejí pořád, zvykám si na to.
I když spím, pronásleduje mě strach: musím utíkat, prchat před zlým kouzelníkem – ale nemůžu se hnout z místa – nebo padám do hluboké propasti…
Díky Bohu, že existuje teta „Dobrotivá“. Bydlí v malém pokoji na našem patře a slyší zřejmě všechno, co se u nás děje. K ní můžu občas utéct, posedět si u ní na klíně a ona mi k tomu čte ze své velké obrázkové Bible.
Taky mi dává chleba s máslem. Je mi u ní dobře. Moje dětská duše se může nadechnout a odpočinout si. Má ještě jednu knihu. Je to příběh o malém chlapci, který se za svého otce-opilce modlí. Já se taky chci modlit...
Celý článek najdete v Ethosu 2006/2
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!