Čtení, které vás pozvedne

 
menu
 
 


Oddělovač

Citát z Bible:

Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.

Ž 121,3 E
(Další citáty)




Doporučujeme články


Mezi dvěma ženami

Snacha a tchyně . .


Manželská nevěra − existuje ještě šance?

Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.


Výchova a fyzické tresty

Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask


Děti chodí pomalu a u všeho se zdržují

Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.


Kdyby žena věděla, co muž prožívá

Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!


K čemu je táta? − 1. část

Táto, děti potřebují tvůj čas, zájem, ujištění i tvé prohry. Nasávají tě všemi smysly. Jsi pro ně pevný bod, ať jsi jakýkoliv. Pak budou v dospělosti pevné.


Dítě nechce chodit do školy − bojí se

Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.


Své děti si ukrást nenecháme!

Nikdo konkrétní za to sice nemůže, ale lze sledovat faraonovské trendy − snahu odloudit děti od rodičů. Jak se rodiče mohou bránit, aby jim děti nebyly „ukradeny“?


Žena jako bohyně

Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?


Jsi dobrý příklad?

Dobrý osobní příklad je silnější magnet, než silná slova. Zvlášť, když je naším vzorem Ježíš. Ale následovat Ježíšův příklad je pořád málo!


Kyberšikana

Digitální média a jejich nebezpečí, facebook, twitter, kyberšikana, sebevražda Google počítače, televize, šikana


Co je hřích a jak se ho zbavit?

Tři nejčastější způsoby, jak se lidé snaží hříchu zbavit, jsou člověka spíš stahují níž a níž, Co tedy člověka osvobozuje?


Co Bible rozumí pod pojmem svět

Svět může znamenat krásné Boží stvoření, nebo naopak ďáblem řízený systém, které spěje stále k horšímu a nakonec k Božímu trestu.


Oddělovač

Doporučujeme


Modlete se za

Proč je moje dítě jiné?

Děti – zdroj starostí i požehnání

Děti, které nějak vyčnívají, kazí naši představu ideálu harmonické rodiny. Rozhodující však je, abychom takové děti bezvýhradně přijali.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Duchovní růst dětí

Doherty,Harrison
Duchovní růst dětí
Dětská misie, 39.00 Kč

ks

Křesťané mají na rodinu vysoké nároky. Myslí si, že když všechno udělají správně, pak harmonickému soužití nestojí nic v cestě. Člověk však rychle vystřízliví, když se nám narodí problémové dítě, které naši idylku narušuje. Možná se vyvíjí o něco pomaleji, možná je nemocné, postižené, nebo se nějakým způsobem vymyká tomu, co očekáváme. Možná jeho neklidný temperament a neklid naráží na naše hranice. V každém případě takové dítě narušuje naše štěstí. Pohádková představa o rodině se začíná rozplývat.

Zvláštní děti jsou zátěží pro celou rodinu. Plni stresu a hněvu na sebe jenom narážíme. Napomínání je neúčinné, cuchá nervy a otravuje domácí atmosféru. Napětí se pak podepisuje i na manželství. Při hledání, jak s náročným dítětem správně jednat, vyplouvají na povrch pocity bezmoci a zoufalství.

Spousta otázek, žádné odpovědi: „Proč to máme s naším dítětem tak těžké?“, „Co děláme špatně?“ „Proč se právě náš kluk tak vymyká? Další dva sourozenci jsou přece normální!“ „Tolik jsme se modlili, proč Bůh tyto naše problémy konečně nevyřeší?“

Rodiče se s takovou situací vypořádávají různě. Někteří procházejí několika fázemi, než dospějí k zásadnímu přijetí svého zvláštního dítěte. Jiní – těch je pravděpodobně méně – mají toto přijetí vyřešeno od začátku.

Když se po čtyřech zdravých sourozencích Renatě a Josefovi narodila holčička s Downovým syndromem, celá rodina ji zahrnula svou láskou. Přijali ji jako Boží dar. Je tomu asi dvacet let. Když se podívám zpět, odvažuji se říct, že toto zvláštní dítě se pro celou rodinu stalo požehnáním. Samozřejmě s tím byla spojena spousta starostí a těžkostí, ale toto slabé, někdy taky tvrdohlavé dítě, které umělo způsobit tolik radosti, celou rodinu stmelilo a všechny sourozence naučilo nést vlastní zodpovědnost.

Jiné manželství, které osobně znám, se zhroutilo, protože otec nedokázal postižené dítě přijmout.

Proč je moje dítě jiné?

Chování některých dětí nevypadá na první pohled jako problémové. Jsou to například hyperaktivní děti s poruchou pozornosti. Tento jev se označuje jako ADHD a je jedním z nejčastějších neurobiologických funkčních poruch v dětském věku. Projevuje se mimo jiné

  • poruchami pozornosti
  • nepořádností
  • poruchou vnímání a zpracování informací
  • poruchou tvorby paměti

Mezi další možné příznaky patří:

  • neklid, netrpělivost,
  • poruchy jemné motoriky nebo koordinace pohybu
  • vzrušivost, agresivita, výlevy vzteku
  • malá tolerance při zklamání
  • nevypočitatelné, neuvážené jednání

Určit přesnou diagnózu není snadné, protože jednotlivé poruchy nemají přesné hranice, nápadné vybočení je spíš individuální a v jednotlivých případech má různou váhu.

Odhaduje se, že takovým způsobem je postiženo pět až deset procent dětí, a to čtyřikrát víc chlapců než děvčat. ADHD může mít různé podoby, ale společným znakem je vždy určité omezení pozornosti. Tato porucha se dokonce nemusí projevovat hyperaktivitou, zejména u děvčat. Dítě působí nepřítomně nebo zasněně a příčina se nerozpozná.

Díky vyšetření dvojčat a rodin, ve kterých se ADHD vyskytuje ve zvýšené míře, se dnes ví, že svou roli hraje také dědičnost. Genetický vliv souvisí navíc se zvláštnostmi v látkové výměně v mozku. Asi polovina rodičů, kteří sami trpí ADHD, mají dítě s těmito příznaky. A také je známo, že tato porucha v dospělém věku prostě zmizí.

Vysoké procento postižených trpí také později určitými typickými příznaky. Hyperaktivita se obvykle ztrácí, ale zato stoupá vnitřní neklid. Ten se dá často vyřešit intenzivní sportovní aktivitou. Nesoustředěnost, nepřítomnost duchem, zapomnětlivost, potíže při plánování nebo plnění úkolů lze pozorovat i v dospělém věku, což ovšem neznamená, že dotyčný by v oblasti, která ho zajímá, nemohl být úspěšný.

„Černá ovce“

Děti s ADHD to mají těžké, když mají dbát na pravidla a plnit pokyny. Začíná to už při vstávání. Rodičům se to sotva podaří bez stresu a bez opakovaného připomínání, aby dítě vstalo. To je pořád jako by mimo, motá se kolem, během minuty zapomene, co jsme mu právě řekli. Dítě je impulsivní, nad věcmi nepřemýšlí, což do jisté míry neumí ovlivnit – a to je celý den zdrojem neklidu. Svým neobvyklým chováním naráží u sourozenců a vrstevníků; pro takové dítě je těžké se přizpůsobit. Je-li neustále v pohybu, chová se hlučně a impulzivně a vinou nepozornosti každou chvíli něco shodí nebo rozbije, není pak divu, že mamince tečou nervy.

Dítě zlobí. Nechápe, proč by si mělo v pokoji uklízet nebo na co jsou ubrusy. Každý den dochází k nekonečným diskusím, místo aby si své povinnosti jednoduše splnilo.

Některé děti s ADHD se vzpírají jakémukoli vedení. Tresty nepomáhají. To, co u jiných dětí vede k žádoucímu chování, zůstává bez efektu. Někdy jako by odolávaly jakékoli výchově. Automaticky je označíme za neposlušné, vnímáme to jako zlý úmysl a také podle toho jednáme. Dítě se stane černou ovcí rodiny a dostane nálepku, že má poruchu chování.

Dnes se ale ví, že tyto dětí neumí své chování dostatečně ovládat a navíc v souvislosti s opožděným vývojem opravdu nechápou, co je to „nežádoucí chování“. Nemůžeme tím samozřejmě omlouvat všechno. Děti s ADHD jsou hříšníci stejně jako ostatní děti, ale vnímají jinak než tak zvané „normální“ děti. Proto potřebují porozumění s jasnými hranicemi a strukturami.

Mnoho rodičů po letech bojů o moc rezignuje a prostě to vzdá. Už nemají sílu. Na rozdíl od dřívějších dob je dnes nesmírně těžší děti s touto poruchou vést a vychovávat. Zahlcení podněty, tlak na výkon a další nároky moderní společnosti představují pro děti s ADHD neustálé přetěžování.

Problémy ve škole

Ve škole má dítě stejné potíže. To množství podnětů neumí vytřídit a filtrovat, a proto není schopno zůstat delší dobu v klidu sedět a poslouchat. Vyrušuje, samo od sebe mluví, vykřikuje nebo se houpá na židli. V souvislosti s nedostatkem soustředěnosti nevydrží u jedné věci (i když se jedná o téma, které dítě živě zajímá), takže většinu učební látky nevnímá, prostě to do něho „nevsákne“. Kvůli vnitřnímu neklidu, nespolehlivosti a zapomnětlivosti ho i ve škole neustále napomínají, trestají. Ono samo by rádo všechno dělalo správně, ale nemůže. Nestačí plnit očekávání rodičů a učitelů, a proto ho zmáhají obavy ze selhání. Dítě si nevěří a nemá odvahu s nikým spolupracovat.

Omezená je i jeho schopnost pamatovat si. Látku si neprocvičuje, a ta se proto neuloží do dlouhodobé paměti; důsledkem je, že zapomíná, co se už učilo. Smyslem domácích úkolů je látku si procvičit a prohloubit, a tak dochází k dalším stresovým situacím. Místo aby se dítě efektivně učilo, celé hodiny jen bloumá. Bez dohledu není schopno udělat domácí úkoly pečlivě. Pro rodiče je to každodenní zátěž, protože musí překonávat prudký protest dítěte. Ale na cestě k samostatnosti nezbývá rodičům nic jiného, než tu dlouhou dobu na dítě systematicky dohlížet.

Určitě jsem svou dceru často přetěžovala, protože jsem ji trestala za věci, které by ani při dobré vůli nezvládla.

Tyto děti zůstávají ve školních výkonech daleko za svými skutečnými možnostmi, i když mají dobré intelektuální předpoklady. Není divu, že to maminky a tatínky vystavuje stresu, působí jim to starosti, jsou bezradní a ve své rodičovské a vychovatelské roli se cítí přetíženi. Vedle porozumění a trpělivosti jejich děti s poruchou pozornosti potřebují také po celou dobu motivovat a vést.

ADHD – nemoc moderní doby?

Syndrom ADHD se u dnešních děti diagnostikuje poměrně často, a proto se mluví o módní nemoci. Je možné, že dříve se tato porucha nevyskytovala méně často, ale nebyla tak nápadná, protože děti měly daleko více volnosti v pohybu. Jsou však pryč doby, kdy si děti po škole chodily do lesa, kdy si mohly spolu s kamarády hrát, vyřádit se a tak vybít svou energii.

Dnes sedí děti celé hodiny ve škole a potom doma u počítače nebo u televize. Když se nedokážou ve škole soustředit a jsou neklidné, nemusí se hned jednat o ADHD.

Nápadné způsoby chování nejsou vždycky způsobeny fyzickými předpoklady. Děti, které jsou ve škole přetěžovány, které mají starosti nebo žijí v napjatých vztazích, mohou vykazovat podobné příznaky. Jsem také přesvědčena, že dnes se dětem příliš rychle stanoví diagnóza ADHD a předepíše se jim Ritalin na uklidnění. Stejně tak není správné ukvapeně hledat výchovné chyby na straně rodičů či vychovatelů. Vím, o čem mluvím, také jsem mezi svými dětmi měla jedno takové. Tehdy se o ADHD nemluvilo, nevědělo. A přesto mi bylo vždycky jasné, že takové dítě je ve svém vnímání i chování jiné, i když má stejnou výchovu jako ostatní sourozenci.

Čemu jsem se naučila já

Proč nám Bůh dává do kolébky dítě, které nás denně přivádí na hranice toho, co uneseme? To nám zůstává ukryto. Nežijeme v ráji, ale i jako křesťané bojujeme s trním a bodláčím této země. Nejsme ušetřeni bolesti a utrpení, které jsou prostorem pro Boží výchovu v životě víry. Tyto náročné děti nám ukazují, kým ve skutečnosti jsme. I tubu je třeba zmáčknout, aby bylo vidět, co je uvnitř. Naše reakce na chování dítěte nám samým nastavuje zrcadlo.

S našimi dalšími třemi dětmi to bylo více méně snadné. Bez dcery s ADHD bych asi dodnes žila s iluzemi o sobě samé. Namlouvala bych si, že důvod neúspěšné výchovy je vždy na rodičích. Moje úsudky by byly tvrdé a nespravedlivé. Já jsem se ale musela sklonit. Ať jsem se sebevíc snažila všechno dělat správně, všechno jako by bylo špatně. Takový jsem tehdy měla dojem. Nebyla jsem schopna vštípit svému dítěti strukturu a disciplínu, a pokud vůbec, tak jen velmi omezeně. Bezmocně jsem se kolikrát ocitala naprosto závislá na nebeském Otci. Musela jsem se učit trpělivosti, držet jazyk na uzdě a milovat nezávisle na tom, co cítím a co prožívám. Bylo to důležité právě v době puberty. Měla jsem toto své zvláštní dítě stejně ráda jako ostatní, i když mě pořád vyvádělo z míry.

Přesto existovalo něco, co našemu zvláštnímu dítěti dodávalo oporu. Odmalička ráda otvírala své srdce Pánu Ježíši. Milovala biblické příběhy a rodinné čtení Bible vždy hltala. Její dětské modlitby odrážely její plnou důvěru. Když jsme jí podle Bible ukazovali na její chyby, rozuměla, přijímala to. Vzájemně jsme jedna druhou často prosily o odpuštění a odpouštěly si. To udržovalo naši lásku v čistotě a díky tomu jsme vždy byly připravené k novému začátku. Snad právě proto jsme u ní nepozorovali agresivitu, která je jinak pro mladé dospívající lidi s ADHD tak typická. Dlouhé roky nám tato dcera působila starosti. Dnes vím, že to bylo a je dítě, které přináší požehnání, naučila mě pokoře. Naše dcera je dnes dospělá žena s vlastními dětmi, jedno z nich také trpí ADHD. Všední den a jeho nároky zvládá, byť někdy možná svérázným způsobem, ale zvládá! A mnoho lidí přitahuje jako magnet, protože je velmi originální žena, která umí své dary využívat.

Prožila Boží lásku a přijetí ze strany svého okolí. Věřím, že díky tomu umí i ona přijmout svou jinakost a žít svobodně. (ys)

V nepořádku na prvním místě

Děti s ADHD jsou neorganizované, nemají žádnou strukturu, a proto potřebují mít vedle sebe někoho, kdo jim to bude zajišťovat. Ve svém chaosu jsou králové. Do pokoje dítěte by maminka měla chodit jen v nejnutnějších případech, ušetří si spoustu nervů.

Největší potíže ve všedním soužití vznikají vinou nedostatků v ukázněnosti a sebeovládání. Dítě zlobí. Nechápe, proč by si mělo v pokoji uklízet nebo na co jsou ubrusy. Každý den dochází k nekonečným diskusím, místo aby si své povinnosti jednoduše splnilo.

Zpravidla se všechno točí kolem „zvláštního“ dítěte, které je pro svoje „mouchy“ pořád ve středu dění i zájmu a které neustále narušuje rodinnou harmonii. Jasná pravidla, předvídatelné prostředí a důsledná výchova je pro děti i rodiče pomocí, jak takovému chaosu odolávat. Jestliže se v rodině uplatňuje uvolněný výchovný styl, negativní projevy chování bývají ještě horší. I když je tento výchovný princip známý, dělají časem rodiče nebo sourozenci řadu věcí sami, protože je nebaví pořád o to prosit nebo to dotyčnému dítěti nařizovat.

Na jedné straně je škoda, že jsem nevěděla, že naše dítě trpí ADHD. Určitě jsem svou dceru často přetěžovala, protože jsem ji trestala za věci, které by ani při dobré vůli nezvládla. Mít pořádek ve školní tašce, plánovat, chodit včas, předvídat, to všechno je pro takové dítě daleko náročnější, pokud vůbec je schopno něco takového zvládnout.

Jako rodiče jsme nechápali její neschopnost v některých dílčích oblastech – vždyť jinde bylo patrné, že inteligenci má dostatečnou. Naše dcera – na rozdíl od mnoha svých vrstevníků – dokázala i přes svůj neklid a nepozornost mít velmi dobré výsledky zejména v tom, o co se opravdově zajímala. Také učitelé z toho byli podráždění. Všichni jsme tedy měli dojem, že se jí prostě nechce.

Dnes vím, že jsem neměla pravdu a mrzí mě to. Na druhé straně jsem ráda, že jsme svou dceru brali takovou, jaká je: temperamentní, často duchem nepřítomná, neklidná, nespolehlivá, trochu šílená, ale zároveň velmi tvořivá a originální, soucitná a s vyvinutým smyslem pro spravedlnost. Samozřejmě to bylo během všedního dne náročné. Kvůli nedisciplinovanosti jsme na sebe často narážely a někdy bych ji nejraději poslala na Měsíc.

Kdekoli se naše dcera objevila, tam nebyla nuda. Byla hodně akční! Ale musím říct, že bych se bez toho někdy ráda obešla.

„Já už nemůžu!“

Nápadnost dětí s ADHD se většinou vnímá negativně. Sousedi si šuškají o nevychovaném děcku, maminky nebaví pořád všem vysvětlovat, co to vlastně s jejich dítětem je, a stejně za to sklízejí nevěřícné pohledy. Rodič se pořád snaží své dítě před druhými chránit a zároveň trpí tím, že ono samo mu to vrací hodně neuctivým chováním. Dotyční rodiče stále zapomínají, že to není úmyslné a cílené, protože dítě s ADHS nemá sebekontrolu a takovým způsobem se snaží aspoň trochu samo nadechnout.

Samozřejmě takové verbální útoky nemůžeme tolerovat nebo dokonce omlouvat tím, že „on za to přece nemůže“.

Dítě je naopak třeba učit chovat se k druhým s úctou. Také nemůžeme tolerovat, aby své sourozence ponižovalo, a to ještě ve snaze, aby samo vypadalo lépe. Překračování hranic je možné postihovat izolací nebo tím, že mu nebudeme věnovat pozornost. Dítě musí pocítit následky svých verbálních útoků, ovšem ne tak, že s ním rodiče nebo druzí budou jednat pohrdavě nebo slovy, která zraňují.

Cesta k aspoň částečně normálnímu chování v kolektivu a ve společnosti je dlouhá a kamenitá. Mnoho rodičů ztrácí sílu a upadají do beznaděje. Zvlášť v případě, kdy se situace mladého člověka v pubertě ještě vyostří a on je pro rodiče vnitřně nedostupný. Starosti o budoucnost jejich dítěte jim bere spánek, jizvy hlubokých zranění bolí a komunikace nefunguje.

Z pohledu dítěte

Pořád se mluví o tom, jak je pro rodiče a sourozence těžké mít v rodině hyperaktivní dítě. Přitom se zapomíná, jak demotivujícím způsobem to vše působí na dítě samo. Ať udělá cokoli, všechno je špatně. Pořád ho někdo napomíná, něco mu vyčítá, nějak ho omezuje. Ze všech stran kritika. Prožívá jen odmítnutí, vyčleňování. A tak si nakonec začne myslet, že není dost dobré. Děti s ADHD se často stávají outsidery, vystrčenými mimo skupinu. Pocit, že ho nikdo nemá rád, že ho nikdo nepřijímá, vede k agresivnímu chování. Ale agresivita je vlastně volání po lásce a přijetí. Souvisí to s neschopností se vyjádřit jinak, konkrétně. U mladých lidí s ADHD číhá nebezpečí, že se dostane na šikmou plochu nebo sáhne po drogách.

Tyto děti mají nezkrotnou touhu po svobodě a zároveň s ní neumí zacházet. Svobody stále zneužívají, a proto se je rodiče snaží uchránit před ublížením a drží je na uzdě víc, než je obvyklé u ostatních dětí. To také činí už tak ustaranému dítěti život ještě víc hořký. Uvědomuje si sice svou neschopnost, ale jako by to nechápalo. A tak si stěžuje na omezování, na nedostatek důvěry. V tomto poli napětí jsou rodiče i dítě. Je třeba mnoho moudrosti a trpělivosti k tomu, aby dítě nerezignovalo, ale učilo se přejímat zodpovědnost a nabývalo samostatnosti a nezávislosti.

Řešení?

Rodiče hyperaktivních dětí trpí a hledají východiska ze svých mezilidských problémů. Právě když dítě přijde do puberty, neudržitelné chování se už nedá snášet. A když dítě jedná agresivně, rodiče a sourozenci reagují podrážděně. Problémové dítě k tomu ještě něco přidá a situace se vyhrotí. Časem se výbuchy hněvu dají dokonce předvídat. Všední den je samý boj o moc, dítě se snaží mít navrch, protože ztratilo veškerou naději, že by si pozornost mohlo získat pozitivním chováním. A rodiče vidí jen negativní stránky, protože už je to hodně dávno, co se společně radovali a smáli.

Celá výchova vyžaduje během dlouhých let mimořádně mnoho sil a vytrvalosti. Člověk se pak zoufale ptá: „Co jsme udělali špatně, že to dítě je tak jiné?“

Samozřejmě uděláme spoustu chyb, jinak to ani není možné. Ale ani s nejlepší výchovou a s náručí plnou lásky se těžkostem nevyhneme, problémy nezmizí samy. Dítě s ADHD víc zapomíná, je neklidnější, rozptyluje se víc než sourozenci. Ani na nedostatek sebeovládání neexistuje jednoduchá terapie.

Jak tuto spirálu prolomit? Platí, že výchova vyžaduje, abychom jako rodiče vydávali srozumitelné, jednoznačné signály a byli důslední. Každý všední den by měl mít svou strukturu, probíhat podle určitého pravidelného programu. Je důležité, aby oba rodiče táhli za jeden provaz, to je pro dítě zdrojem jistoty a také oporou. V opačném případě dítě nezná rámec, neví, kde a jak se může pohybovat, ztrácí orientaci.

Nikdy to se svým dítětem nevzdávejme a snažme se v něm vidět to, co z něho chce učinit Bůh. Žijme tak, aby mu Bůh a jeho Slovo bylo milé. Dítě s ADHD vnímá, že je jiné, jakoby bez ceny. Dejme mu pocítit, že ho Bůh má rád a stojí o něj i s tou jeho jinakostí. I v rodině by mělo najít své místo a přijetí. Povzbuzujme své dítě i v malých věcech, projevujme mu uznání, když něco udělá dobře. To mu dodá naději, že není odepsané. A nezapomínejme: s trochou humoru je každé břemeno lehčí.

Berme své dítě takové, jaké je. Nevyčítejme Bohu a nesnažme se srovnávat s rodinami, kde mají takzvané „bezproblémové“ děti. Odložme své představy o ideálním dítěti. Místo toho se radujme z každého malého pokroku.

Věřící rodiče mohou své zvláštní dítě svěřovat Bohu a prosit o moudrost a lásku vůči němu. S povzbuzením a trpělivostí se dítě během let snáze naučí přebírat za své jednání odpovědnost. Jestliže svévolné dítě poslechne a svůj život podřídí Ježíšovu vedení, může prožít takovou proměnu, že i přes svou jinakost povede život, který je Bohu ke cti.

Bůh i v oblasti naší výchovy i při výchově problematického dítěte vyhlíží naši důvěru a lásku, to nás uchrání před zahořknutím. Bůh nenechá bez odpovědi naše vytrvalé modlitby plné důvěry. I z dítěte, se kterým máme tolik problémů, může vyrůst osobnost, která je nám i ostatním k požehnání.

Yvonne Schwengelerová
vybráno z Ethosu č. 2011/1

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.(1)
 Naštval mě.

Oddělovač

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Duchovní růst dětí

Doherty,Harrison
Duchovní růst dětí
Dětská misie, 39.00 Kč

ks


Na jedné lodi

Jakub Limr, Vojtěch Urban
Na jedné lodi
Návrat, běžná cena 220 Kč
Naše sleva: 4 Kč
Vaše cena: 216 Kč

ks


S Ním

Skye Jethani
S Ním
Návrat, běžná cena 215 Kč
Naše sleva: 4 Kč
Vaše cena: 211 Kč

ks


Rodinná bohoslužba

D. S. Whitney
Rodinná bohoslužba
Didasko, běžná cena 149 Kč
Naše sleva: 1 Kč
Vaše cena: 148 Kč

ks


Jednota v manželství Stavitelé domova

Dennis Rainey
Jednota v manželství Stavitelé domova
Nový život, běžná cena 80 Kč
Naše sleva: 1 Kč
Vaše cena: 79 Kč

ks


Bůh je lepší než princezny

Sarah Reju
Bůh je lepší než princezny
Didasko, běžná cena 250 Kč
Naše sleva: 30 Kč
Vaše cena: 220 Kč

ks


Vzácný klenot křesťanské spokojenosti

J. Burroughs
Vzácný klenot křesťanské spokojenosti
Didasko, běžná cena 320 Kč
Naše sleva: 22 Kč
Vaše cena: 298 Kč

ks


Rostou peníze na stromech?

C. Mackenzie
Rostou peníze na stromech?
BTM, běžná cena 75 Kč
Naše sleva: 2 Kč
Vaše cena: 73 Kč

ks


Deset dívek, které využívaly svůj talent

Irene Howatová
Deset dívek, které využívaly svůj talent
Didasko, běžná cena 190 Kč
Naše sleva: 11 Kč
Vaše cena: 179 Kč

ks


Úlet civilizované holky

Eva Čerešňáková
Úlet civilizované holky
Návrat, běžná cena 336 Kč
Naše sleva: 24 Kč
Vaše cena: 312 Kč

ks


Tichý a pokorný

Dane Ortlund
Tichý a pokorný
Didasko, běžná cena 299 Kč
Naše sleva: 21 Kč
Vaše cena: 278 Kč

ks


Hry, sítě, porno

Michaela Slussareff
Hry, sítě, porno
Jan Melvil, běžná cena 390 Kč
Naše sleva: 47 Kč
Vaše cena: 343 Kč

ks


Kéž bych býval věděl...

G.Chapman
Kéž bych býval věděl...
Návrat, běžná cena 185 Kč
Naše sleva: 4 Kč
Vaše cena: 181 Kč

ks


Vysoká škola vděčnosti

Marie Frydrychová
Vysoká škola vděčnosti
KřSb Ostrava Kunčičky, běžná cena 150 Kč
Naše sleva: 3 Kč
Vaše cena: 147 Kč

ks


Nebezpečné pády

Burns; Arterburn
Nebezpečné pády
Nová Naděje, běžná cena 59 Kč
Naše sleva: 1 Kč
Vaše cena: 58 Kč

ks


Odpověz mi

Susanna Tamarová
Odpověz mi
Návrat, běžná cena 170 Kč
Naše sleva: 3 Kč
Vaše cena: 167 Kč

ks


Ovečka Barborka

Bícová
Ovečka Barborka
Samuel, běžná cena 179 Kč
Naše sleva: 4 Kč
Vaše cena: 175 Kč

ks


Pět jazyků lásky pro muže

Chapman + Southern
Pět jazyků lásky pro muže
Návrat, běžná cena 225 Kč
Naše sleva: 7 Kč
Vaše cena: 218 Kč

ks