Kam vedou vnitřní spory

Co se děje při tom, když uvnitř vzniknou těžké spory? Může to být v rodině, v zaměstnání, ale také ve sboru, mezi kamarády, prostě všude, kde jsme se dosud cítili tak nějak jako dobrá parta.

Spory mohou vznikat rozdílným pohledem na problém, který je třeba řešit. Tyto spory nejsou nejhorší, protože nakonec se obvykle dospěje k nějakému optimálnímu řešení. Horší a dlouhodobější spory vznikají, když se mezi těmi, kdo mají klíčový vliv, vytvoří nedůvěra, začnou si navzájem vyčítat osobnostní vady, například charakter, což později může přejít ke vzájemnému podezřívání. Naděje na usmíření a vzájemné porozumění stoupá, když o tom ti dotyční mezi sebou dokážou otevřeně a věcně mluvit. Jenže často se problém tohoto druhu jen tuší, nejasný a jednotlivé strany ani nevědí, o čem mají mluvit.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Larry Crabb
Rozbité sny
Návrat domů, běžná cena 215 Kč
Naše sleva: 4 Kč
Vaše cena: 211 Kč

Když se pak spor vystupňuje v narušený vztah plný závisti, podezřívání a pomluv, může to vést ke smutným koncům, které by člověka předem ani nenapadly.

Vezmu biblický příklad ze vztahu Saula a Davida (1. Samuelova 21). Situace se vyhrotila natolik, že ti dva už spolu nemohli být, jednomu z nich, Davidovi, šlo o život. Co udělal?

Jeho první úmysly byly dobré − zamířil ke knězi, vlastně jako by hledal útočiště u Boha. Ale zůstalo u úmyslu, je vidět, že v Davidovi už bujelo něco jiného:

Co dělá člověk, když se vnitřní spory vystupňují?

• Lže. Když se kněz Davida ptal, jak to, že on, který porazil Goliáše a byl jedním z hlavních bojovníku proti nepřátelům Pelištejcům, je sám. David se vymlouvá, že má nějaké tajné poslání od krále Saula. To nebyla pravda. Možná mu můžeme přičíst k dobru, že nechtěl prozrazovat, že ho král nenávidí, žárlí na něho a chce ho zabít.
• Ustrašeně a přehnaně se zajišťuje. David chtěl chleba pro své muže. Nabral si posvátný chleba, které za normálních okolností mohli jíst jen kněží, ale asi to byla mimořádná situace. Chtěl meč.
  Když je člověk pod tlakem − zde z vnitřních sporů − tak se přílišně zabezpečuje, je na něm vidět strach, postrádá důvěru v Boha a nakonec i jakousi zdravou sebejistotu, a tak chce být zajištěn. Bible ovšem říká: „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný“ (Žalm 127,1).
• Odejde ke konkurenci. Tomu se trochu divím, ale když vnitřní spory překročí určitou mez, pak člověk ztrácí vztah k vlastním lidem, vlastní rodině, firmě, sboru, a odchází k těm, proti komu se dosud všichni společně vymezovali nebo si konkurovali. To je pak citelná a bolestná ztráta. V Davidově případě to však byla snaha úkryt se, a ne spolupracovat s nepřítelem. Přesto ho Bůh posílá zpátky do vlasti (1. Samuelova 22,5; kap 29)

Když tedy vnímáme nějaké vnitřní spory nebo jsme dokonce jejich součástí, uvědomme si, kam až to může vést. Není proto lepší raději ustoupit, hlavně, aby se spory nerozrůstaly? Kdoví, jestli se nám potom nedostane většího ocenění, když projevíme skromnost a moudrost. To jsou hodnoty, které jsou trvalé. Jsou ovšem situace, kdy je třeba zůstat pevný a neustupovat zlému. Potřebujeme moudrost, abychom obojí rozeznali.

Jan Vopalecký, září 2019