Čtení Bible obnoví váš život

Tisk na papír
menu


------

Citát z Bible:

Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán.

Ž 34,19 E
(Další citáty)

------
éčko - logo Ethosu

Zajímavé články


Do nového kroku
Máme nejistotu, obáváme se, jaké to bude? Pokud nejdeme proti svědomí, udělejme první krok a Bůh se vyjádří.

A co on?
Trápí nás, že ten druhý je lepší, má víc, má lepší podmínky? Zaměř se na to, co máš a naplno toho využij.

C. Snažíme se žít slušně
a zhruba se držíme biblických příkazů. Na jeden ovšem možná zapomínáme: Buďte svatí. To je požadavek, abychom se podobali Bohu. Tak můžeme svým charakterem mezi lidmi vynikat.

D. Manželská nevěra
je krutá rána do života. Člověk má chuť se vyčítat, mstít, ale to nikam nevede... Existuje východisko? Co pomůže?

------

Doporučujeme

A hůl si vezmi s sebou!

Když Mojžíš pásl svému tchánovi ovce, patřila k jeho výbavě hůl − vždyť byl pastýř. Pořád ji měl po ruce, počítal s ní ovce, opíral se o ni... Však si představte dnešního malého kluka, když s ním půjdete do lesa − moc rád chodí s nějakým klackem.

A Bůh této obyčejné věci, kterou měl Mojžíš pořád s sebou, využil, aby s ní dělal zázraky. Když ji Mojžíš hodil na zem, stal se z ní had. Když ho chytil za ocas, byla z něho zase hůl. Tehdy měl Bůh s Mojžíšem důležitý rozhovor, kdy ho přesvědčoval, aby Mojžíš se vrátil do Egypta a zasadil se o odchod sužovaných Izraelců z Egypta. Bůh ukončuje rozhovor slovy: „A hůl si vezmi s sebou.“

Mojžíšovi končila dlouhá životní etapa, kterou strávil v Midjánské zemi. Na cestu do Egypta si opravdu nezapomněl hůl vzít s sebou. Provázela ho celý zbytek života, byla určitým symbolem toho, že Bůh je s ním, Bůh skrze ni dělal zázraky. Jednak přesvědčil Izraelce, že s Mojžíšem je opravdu Bůh, později díky ní Mojžíš rozdělil moře a Izraelci ho přešli suchou nohou (Exodus 14,21). Za přítomnosti hole − symbolu Boží přítomnosti − vytryskla v době sužujícího sucha a žízně ze skály voda (Nu 20,8). Když ji držel vztyčenou vzhůru, izraelští bojovníci pod vedením Jozua zvítězili nad agresory Amálekovci (Ex 17,9). Ta Hospodinova poznámka, aby si Mojžíš vzal s sebou hůl, byla důležitá!

Co je ta hůl dnes? Možná by se nám také líbilo chodit s holí, mít díky ní nějakou moc, kdy by si lidé říkali: „To je ta hůl!“ nebo „To je ten pán s holí!“ Ale v dnešní době hůl už nemá takový význam. Co chceme, aby nás provázelo? Na co jsme hrdí, co chceme mít stále s sebou? Před sto padesáti lety takhle chodili kazatelé s Biblí pod paží. Ale ani to už dnes lidi neosloví. Že by klíče od auta? Mobil? Brýle? Vousy?

Je těžké najít něco adekvátního. Na jedné straně je to možná dobře. V minulosti někteří lidé dávali na odiv, co všechno mají na sobě nebo v ruce, snažili se nosit nějaké symboly, ale dnes se ví, že to nemusí odpovídat tomu, kým je člověk ve skutečnosti, čím je uvnitř. Dnes je pro všechny u nás dostupné téměř všechno, ať nosíme cokoli, nijak tím nevynikneme. Zbývají nám tedy jen prázdné ruce. Boží přítomnost se však přesto může na nás projevovat.

Možná sice máme prázdné ruce a na sobě jen opravdu všední oblečení, ale na druhé straně z nás přesto může vyzařovat, že Bůh je s námi. Takhle stáli učedníci na soudu (přesněji před parlamentním výborem) za to, že uzdravili chromého člověka (Skutky 4,13). Měli prázdné ruce, ale hořící srdce, z jejich očí zářila radost, nadšení, že znají Ježíše, byli živým, neumlčitelným důkazem, že Kristus vstal z mrtvých.

Přece jen jsem našel něco, čím se může křesťan vyznačovat, i když má prázdné ruce. Modlitbu. Za prvé soukromou, tichou, díky, které můžeme mít kdykoli živé spojení s Bohem. Za druhé se náš život může vyznačovat tím, že se modlíme za lidi, se kterými se setkáme − za soukromníka, který nám opravuje auto, za smutnou maminku, která stojí s kočárkem na zastávce a trápí se, že zůstala sama, za listonoše, který nám přinesl dopis... Když jsem se podobných lidí zeptal, všichni souhlasili, že se za ně můžu pomodlit, a někteří ještě konkrétněji doplnili, za co. Jestliže k Mojžíšově každodennímu životu patřila Boží hůl, se kterou konal zázraky, ať na nás dnes lidé vidí, že k našemu životu patří modlitba. Tou můžeme šířit povědomí o Bohu a jeho moci a na dotaz vysvětlit cestu k Bohu.

Další podněty k tomu, jak ze svého života vyzařovat Krista, najdete v knize Zapomenutý příkaz. Jedná se o příkaz „Buďte svatí“. Uvidíte další způsoby, jak se na nás může a má projevovat Boží svatost, jak žít, aby okolí na nás vnímalo svatost podobně jako na Mojžíšovi vnímali jeho současníci hůl.

Jan Vopalecký, listopad 2018


Hodnocení článku:
 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Není na něm nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.
------

  Napište svůj názor.

Kam pokračovat?

www.ethos.cz/mojzisova-hul-a-co-mas-ty.php

Podpořte tento web nákupem knihy.

Zapomenutý příkaz: Buďte svatí

William MacDonald
Zapomenutý příkaz: Buďte svatí
ALEF Křesťanské sbory, běžná cena 190 Kč
Naše sleva: 28 Kč
Vaše cena: 162 Kč

ks