A tuto hůl vezmi do ruky; budeš jí konat znamení! (Bible, 2M 4,17 E)

A hůl si vezmi s sebou!

Když Mojžíš pásl svému tchánovi ovce, patřila k jeho výbavě hůl − vždyť byl pastýř. Pořád ji měl po ruce, počítal s ní ovce, opíral se o ni... Však si představte dnešního malého kluka, když s ním půjdete do lesa − moc rád chodí s nějakým klackem.

A Bůh této obyčejné věci, kterou měl Mojžíš pořád s sebou, využil, aby s ní dělal zázraky. Když ji Mojžíš hodil na zem, stal se z ní had. Když ho chytil za ocas, byla z něho zase hůl. Tehdy měl Bůh s Mojžíšem důležitý rozhovor, kdy ho přesvědčoval, aby Mojžíš se vrátil do Egypta a zasadil se o odchod sužovaných Izraelců z Egypta. Bůh ukončuje rozhovor slovy: „A hůl si vezmi s sebou.“

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

W. MacDonald
Zapomenutý příkaz: Buďte svatí
ALEF Křesťanské sbory, běžná cena 190 Kč
Naše sleva: 13 Kč
Vaše cena: 177 Kč

ks

Mojžíšovi končila dlouhá životní etapa, kterou strávil v Midjánské zemi. Na cestu do Egypta si opravdu nezapomněl hůl vzít s sebou. Provázela ho celý zbytek života, byla určitým symbolem toho, že Bůh je s ním, Bůh skrze ni dělal zázraky. Jednak přesvědčil Izraelce, že s Mojžíšem je opravdu Bůh, později díky ní Mojžíš rozdělil moře a Izraelci ho přešli suchou nohou (Exodus 14,21). Za přítomnosti hole − symbolu Boží přítomnosti − vytryskla v době sužujícího sucha a žízně ze skály voda (Nu 20,8). Když ji držel vztyčenou vzhůru, izraelští bojovníci pod vedením Jozua zvítězili nad agresory Amálekovci (Ex 17,9). Ta Hospodinova poznámka, aby si Mojžíš vzal s sebou hůl, byla důležitá!

Co je ta hůl dnes? Možná by se nám také líbilo chodit s holí, mít díky ní nějakou moc, kdy by si lidé říkali: „To je ta hůl!“ nebo „To je ten pán s holí!“ Ale v dnešní době hůl už nemá takový význam. Co chceme, aby nás provázelo? Na co jsme hrdí, co chceme mít stále s sebou? Před sto padesáti lety takhle chodili kazatelé s Biblí pod paží. Ale ani to už dnes lidi neosloví. Že by klíče od auta? Mobil? Brýle? Vousy?

Je těžké najít něco adekvátního. Na jedné straně je to možná dobře. V minulosti někteří lidé dávali na odiv, co všechno mají na sobě nebo v ruce, snažili se nosit nějaké symboly, ale dnes se ví, že to nemusí odpovídat tomu, kým je člověk ve skutečnosti, čím je uvnitř. Dnes je pro všechny u nás dostupné téměř všechno, ať nosíme cokoli, nijak tím nevynikneme. Zbývají nám tedy jen prázdné ruce. Boží přítomnost se však přesto může na nás projevovat.

Možná sice máme prázdné ruce a na sobě jen opravdu všední oblečení, ale na druhé straně z nás přesto může vyzařovat, že Bůh je s námi. Takhle stáli učedníci na soudu (přesněji před parlamentním výborem) za to, že uzdravili chromého člověka (Skutky 4,13). Měli prázdné ruce, ale hořící srdce, z jejich očí zářila radost, nadšení, že znají Ježíše, byli živým, neumlčitelným důkazem, že Kristus vstal z mrtvých.

Přece jen jsem našel něco, čím se může křesťan vyznačovat, i když má prázdné ruce. Modlitbu. Za prvé soukromou, tichou, díky, které můžeme mít kdykoli živé spojení s Bohem. Za druhé se náš život může vyznačovat tím, že se modlíme za lidi, se kterými se setkáme − za soukromníka, který nám opravuje auto, za smutnou maminku, která stojí s kočárkem na zastávce a trápí se, že zůstala sama, za listonoše, který nám přinesl dopis... Když jsem se podobných lidí zeptal, všichni souhlasili, že se za ně můžu pomodlit, a někteří ještě konkrétněji doplnili, za co. Jestliže k Mojžíšově každodennímu životu patřila Boží hůl, se kterou konal zázraky, ať na nás dnes lidé vidí, že k našemu životu patří modlitba. Tou můžeme šířit povědomí o Bohu a jeho moci a na dotaz vysvětlit cestu k Bohu.

Další podněty k tomu, jak ze svého života vyzařovat Krista, najdete v knize Zapomenutý příkaz. Jedná se o příkaz „Buďte svatí“. Uvidíte další způsoby, jak se na nás může a má projevovat Boží svatost, jak žít, aby okolí na nás vnímalo svatost podobně jako na Mojžíšovi vnímali jeho současníci hůl.

Jan Vopalecký, listopad 2018

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.(2)
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.