Čtení, které vás pozvedne

 
menu
 


------

Citát z Bible:

"Neboť `u Boha není nic nemožného´."

L 1,37 E
(Další citáty)

------
éčko - logo Ethosu

Nejlepší články


Odcizují vám děti!
Děti vyrůstají a čím dále tím méně nás potřebují, ony nám nemají co říct, ale přejímají úplně jiné hodnoty, odcizují se nám - jako by nám je někdo kradl! - Jak je uchránit?

Kdyby žena věděla
po čem její muž touží stejně jako ona touží po tom, aby ji miloval, vážila by si ho daleko víc - a získala by jeho lásku.

Snažíme se žít slušně
a zhruba se držíme biblických příkazů. Na jeden ovšem možná zapomínáme: Buďte svatí. To je požadavek, abychom se podobali Bohu. Tak můžeme svým charakterem mezi lidmi vynikat.

Manželská nevěra
je krutá rána do života. Člověk má chuť se vyčítat, mstít, ale to nikam nevede... Existuje východisko? Co pomůže?

------

Doporučujeme


Modlete se za

A hůl si vezmi s sebou!

Když Mojžíš pásl svému tchánovi ovce, patřila k jeho výbavě hůl − vždyť byl pastýř. Pořád ji měl po ruce, počítal s ní ovce, opíral se o ni... Však si představte dnešního malého kluka, když s ním půjdete do lesa − moc rád chodí s nějakým klackem.

A Bůh této obyčejné věci, kterou měl Mojžíš pořád s sebou, využil, aby s ní dělal zázraky. Když ji Mojžíš hodil na zem, stal se z ní had. Když ho chytil za ocas, byla z něho zase hůl. Tehdy měl Bůh s Mojžíšem důležitý rozhovor, kdy ho přesvědčoval, aby Mojžíš se vrátil do Egypta a zasadil se o odchod sužovaných Izraelců z Egypta. Bůh ukončuje rozhovor slovy: „A hůl si vezmi s sebou.“

Mojžíšovi končila dlouhá životní etapa, kterou strávil v Midjánské zemi. Na cestu do Egypta si opravdu nezapomněl hůl vzít s sebou. Provázela ho celý zbytek života, byla určitým symbolem toho, že Bůh je s ním, Bůh skrze ni dělal zázraky. Jednak přesvědčil Izraelce, že s Mojžíšem je opravdu Bůh, později díky ní Mojžíš rozdělil moře a Izraelci ho přešli suchou nohou (Exodus 14,21). Za přítomnosti hole − symbolu Boží přítomnosti − vytryskla v době sužujícího sucha a žízně ze skály voda (Nu 20,8). Když ji držel vztyčenou vzhůru, izraelští bojovníci pod vedením Jozua zvítězili nad agresory Amálekovci (Ex 17,9). Ta Hospodinova poznámka, aby si Mojžíš vzal s sebou hůl, byla důležitá!

Co je ta hůl dnes? Možná by se nám také líbilo chodit s holí, mít díky ní nějakou moc, kdy by si lidé říkali: „To je ta hůl!“ nebo „To je ten pán s holí!“ Ale v dnešní době hůl už nemá takový význam. Co chceme, aby nás provázelo? Na co jsme hrdí, co chceme mít stále s sebou? Před sto padesáti lety takhle chodili kazatelé s Biblí pod paží. Ale ani to už dnes lidi neosloví. Že by klíče od auta? Mobil? Brýle? Vousy?

Je těžké najít něco adekvátního. Na jedné straně je to možná dobře. V minulosti někteří lidé dávali na odiv, co všechno mají na sobě nebo v ruce, snažili se nosit nějaké symboly, ale dnes se ví, že to nemusí odpovídat tomu, kým je člověk ve skutečnosti, čím je uvnitř. Dnes je pro všechny u nás dostupné téměř všechno, ať nosíme cokoli, nijak tím nevynikneme. Zbývají nám tedy jen prázdné ruce. Boží přítomnost se však přesto může na nás projevovat.

Možná sice máme prázdné ruce a na sobě jen opravdu všední oblečení, ale na druhé straně z nás přesto může vyzařovat, že Bůh je s námi. Takhle stáli učedníci na soudu (přesněji před parlamentním výborem) za to, že uzdravili chromého člověka (Skutky 4,13). Měli prázdné ruce, ale hořící srdce, z jejich očí zářila radost, nadšení, že znají Ježíše, byli živým, neumlčitelným důkazem, že Kristus vstal z mrtvých.

Přece jen jsem našel něco, čím se může křesťan vyznačovat, i když má prázdné ruce. Modlitbu. Za prvé soukromou, tichou, díky, které můžeme mít kdykoli živé spojení s Bohem. Za druhé se náš život může vyznačovat tím, že se modlíme za lidi, se kterými se setkáme − za soukromníka, který nám opravuje auto, za smutnou maminku, která stojí s kočárkem na zastávce a trápí se, že zůstala sama, za listonoše, který nám přinesl dopis... Když jsem se podobných lidí zeptal, všichni souhlasili, že se za ně můžu pomodlit, a někteří ještě konkrétněji doplnili, za co. Jestliže k Mojžíšově každodennímu životu patřila Boží hůl, se kterou konal zázraky, ať na nás dnes lidé vidí, že k našemu životu patří modlitba. Tou můžeme šířit povědomí o Bohu a jeho moci a na dotaz vysvětlit cestu k Bohu.

Další podněty k tomu, jak ze svého života vyzařovat Krista, najdete v knize Zapomenutý příkaz. Jedná se o příkaz „Buďte svatí“. Uvidíte další způsoby, jak se na nás může a má projevovat Boží svatost, jak žít, aby okolí na nás vnímalo svatost podobně jako na Mojžíšovi vnímali jeho současníci hůl.

Jan Vopalecký, listopad 2018



Podobné:

Nakolik jste zbožní

Ještě než začnu: Chcete být zbožní? K čemu je to dobré? Někteří lidé si svou zbožností získávají společenský ...

Musí svědek víry věřit

Co že je to ten oblak svědků, o kterém se píše v dopise Žídům? Jsou to lidé, které vyjmenovává předchozí kapitola. ...

Biblický komentář ke Starému zákonu (800 Kč)

Nedávno vyšel biblický komentář ke všem knihám Starého zákona. Je ti sice tlustá kniha, po které odborník sahá, když p ...


Hodnocení článku:
 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls. (1)
 Dávám mu za pravdu.
 Není na něm nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.
------

  Napište svůj názor.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Zapomenutý příkaz: Buďte svatí

W. MacDonald
Zapomenutý příkaz: Buďte svatí
ALEF Křesťanské sbory, běžná cena 190 Kč
Naše sleva: 13 Kč
Vaše cena: 177 Kč

ks