Na to jsem citlivý!

Jak se vypořádat s přecitlivělostí a jak konstruktivně vyjadřovat kritiku

Citlivost je cenný dar. Odborníci odhadují, že asi dvacet procent lidí je velmi citlivých. Tito lidé vnímají impulsy svého okolí jakoby přes zesilovač. Jsou však potom také rychleji vyčerpaní, protože toho musí zpracovávat víc než ostatní a vnímají mnohé, co druhým unikne. Přecitlivělost je ovšem chorobná stránka takové vnímavosti. Přecitlivělý člověk se snadno cítí zraněný. Má strach, že ztratí hodnotu, necítí se dobře a myslí si, že se musí stále bránit.

Jak se přecitlivělost projevuje

U každého to vypadá jinak. Někteří jednají agresivně, například nadávají a jsou hluční, protože ze své situace nevidí jiné východisko. Jiní pomlouvají, oplácejí a jsou plní nevole. A ještě jiní své zranění potlačují, stěžují si a chtějí situaci zvládnout sami. Někdo před danou situací utíká: několik dní se tváří uraženě a nedá se s ním mluvit. Jindy přecitlivělost působí až dětinsky.
Vzpomínám si na jednu věřící ženu, která si odsedávala, unikala, ani ruku jí nebylo možné podat. Nějakou dobu se mi vyhýbala a do shromáždění nechodila, až jsem za ní přišel a zeptal se jí, proč zůstává mimo.
Přecitlivělému člověku se jednotlivé nezpracované prožitky kupí na sebe, což se projeví ve vzájemných vztazích a dá to se jen těžce řešit.

Proč jsme tak citliví

Co dělat? Především: Všichni jsme na něco citliví. Většinou v oblasti, kde jsme někdy v životě byli zraněni. Koho si například v rodině málo všímali, ten bude jako dospělý citlivý na to, když se mu ve společnosti nebude věnovat dostatečná pozornost. Komu se ve škole posmívali, že je příliš velký nebo malý, ten bude v dospělosti reagovat přecitlivěle na to, když jeho velikost bude někdo hodnotit negativním způsobem. Pokud někdo ztratil přítele, citelně se ho bude dotýkat, když kolem sebe uslyší o neschopnosti navázat nebo udržet přátelství a vztah.
Přecitlivělost však závisí také na momentálních okolnostech. Jestliže jsme se dobře vyspali a jsme odpočatí, jsme méně citliví než ti, kdo žijí ve stresu. Také na kritiku člověka, který pro nás hodně znamená, reagujeme daleko prudčeji než na kritiku někoho cizího.
Asi se nám nepodaří se navzájem nezraňovat. Právě v bližších vztazích totiž často trousíme zraňující poznámky nebo si navzájem ubližujeme svým chováním. O to je důležitější, abychom si také dávali najevo, kde jsme zranitelní – zpravidla to nevede k úmyslnému ubližování.

Tři užitečné kroky, jak reagovat na kritiku

1. Děkuji, že jsi mi to řekl

Je dobré, když kritika zazní nahlas. Pokud se kritika nese za našimi zády, může to zatěžovat vztahy a náprava není možná. Kritika tedy může sloužit jako „bezplatná terapie“. Jestliže dokážeme vědomě přijímat kritiku, může nám to pomoci ke zdravému vývoji osobnosti. Takový člověk umí upřímně vyjádřit: „Děkuji, že jsi mi to řekl.“

2. Myslím, že na tom něco bude

Často vzniká kritika z nečistých motivů, ze závisti, žárlivosti nebo také ž nevědomosti. Zároveň bývá aspoň část z ní oprávněná a tuto část bychom si měli vzít k srdci. Sebekritický pohled na výtku proti nám nás uchrání před svéhlavostí, arogancí a také před tím, abychom upadli do nedobrých vzorců zpracovávání kritiky.

3. Nejsem tady proto, abych plnil tvá přání

A co když nás kritika zasáhne neprávem? Všem se nedá vyhovět. Stává se, že kritika pramení z nečistých motivů a není oprávněná. Pak ji můžeme nechat bez povšimnutí.

Sám jsem prožil tuto situaci: Po shromáždění mi jedna sestra řekla, že mi skoro vůbec nerozuměla, protože jsem mluvil příliš potichu a příliš rychle. Bylo dobře, že vznesla tuto námitku. Poděkoval jsem jí za poznámku a byl jsem ochoten s ní o tom mluvit. Přitom vyšlo najevo, že její kritika nebyla oprávněná, protože seděla v poslední řadě a nechtěla si vzít sluchátka (bylo jí kolem osmdesáti). Takové námitky měla vůči každému kazateli. Když jsem zjistil další okolnosti, nemusel jsem reagovat podrážděně, kritiku jsem mohl zpracovat a jednat s ní přátelsky a bez nějaké zátěže do budoucna.
Avšak chci říct i toto: Život nám někdy přináší zranění, která je náročné zpracovat. Mnoho lidí má za sebou hrůzné zážitky z dětství, mohli být fyzicky, duševně nebo sexuálně zneužíváni, šikanováni ve škole nebo v zaměstnání. V takových případech může proces uzdravení trvat velmi dlouho a dotyčný člověk potřebuje zvlášť citlivé zacházení svého okolí.

Jak zpracováváme kritiku

Není pochyb o tom, že kritiku je třeba nějakým způsobem vyjadřovat. Bez kritiky nemůže docházet k nápravě a zlepšení. Musíme ji však sdělovat citlivě. Přecitlivělost a podrážděnost vzniká často právě tam, kde je kritika necitlivá. Hrubá, bezohledná kritika vzniká většinou tehdy, když se výčitky dlouho schovávají a hromadí pod pokličkou. Když se pak navíc ještě zevšeobecní: „Všichni si myslí, že…“ a nikdo neví, kdo ti „všichni“ jsou, nebo když je vztah s kritizujícím už z minulosti něčím zatížený, pak to nejsou dobré podmínky pro přínosnou kritiku.

Ke konstruktivní kritice vedou tyto tři kroky:

1. Touha

Před druhým konkrétně a jednoznačně vyjádříme, o co nám jde, co si přejeme a po čem toužíme.

2. Zdůvodnění

Vysvětlením své kritiky sami sobě ujasňujeme, proč něco chceme změnit; druhému tak pomůžeme, aby nad svými činy nebo postoji přemýšlel.

3. Pocit

Pokud jsme navíc ještě schopni vnímat a definovat své emoce, může ten druhý reagovat o to mírněji. Až příliš často kritizujeme jednoslabičně a zraňujeme.

Příklad

Bezmyšlenkovitě vyjádřená úsečná věta jako například: „Jaktože tu zase parkujete!“ je nezralá a nepřinese žádoucí efekt. Pokud však chceme předejít tomu, že nám někdo pořád parkuje na našem vyhrazeném místě, můžeme to vyjádřit takto:
Touha: Prosím, abyste nám tady neparkoval.
Zdůvodnění: My za to platíme, protože jedním autem u nás v rodině jezdí víc lidí a nemusíme ho tak pořád hledat po okolí.
Pocit: Rád bych předešel hádkám, jsem raději, když se domluvíme a budeme spolu dobře vycházet.

Tipy pro velmi citlivé lidi

Pokud patříte mezi velmi citlivé lidi, dbejte na to, abyste si dopřáli dost času na zpracování všech vjemů v klidu. Je dobré, když budete mít častěji příležitost být sami. Nevhodná je například dovolená mezi spoustou dalších lidí. Věnujte pozornost fyzickým příznakům, které upozorňují na to, že potřebujete odpočinek. Neberte na sebe všechna břemena rodiny a okolí. Mně osobně vždycky pomůže, když si uvědomím, že za všechnu bídu světa zemřel Ježíš Kristus – já pro to všechno nemusím znovu umírat

Dar citlivé vnímavosti se může stát požehnáním a je tak možné předejít přecitlivělosti, která bolí a kazí vzájemné vztahy.
Rolf Trauernicht