Čtení, které vás pozvedne

 
menu
 
 

Poslouchejte na Spotify

Nenechte si odtéct požehnání

Dnes chci zpracovat jeden biblický příběh, který je nejlepší si přečíst (v pravém sloupci). Napřed ho zkusím trochu převyprávět a pak se vrátím k některým podobnostem s tím, co někdy prožíváme my dnes.

Příběh

Tři starověcí králové (izraelský Jóram, judský Jóšafat a edómský, jehož jméno neznáme) táhli do boje proti moábskému Méšovi, který byl izraelským vazalem, ale vzbouřil se. Tři vojska tedy táhla pouští směrem na Moáb, když vtom jim došla voda. Izraelský Jóram začal nadávat: „Běda! To dělá Bůh, abychom v boji prohráli!“

Jóšafat zůstal klidný, jen se zeptal: „A není tady Hospodinův prorok, abychom se zeptali, co máme dělat?“ Přímo proroka nenašli, ale objevili mladíka, o kterém věděli, že býval sluhou slavného proroka Eliáše. Když se Eliáš myl, tento mladík, Elíša, mu držel kýbl a lil mu na ruce vodu. Tak usoudili, že snad bude umět také prorokovat. Zavolali ho, zeptali se, co mají dělat − a dověděli se mnohem víc.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Tichý a pokorný

Dane Ortlund
Tichý a pokorný
Didasko, běžná cena 299 Kč
Naše sleva: 21 Kč
Vaše cena: 278 Kč

ks

Elíša jednak napomenul izraelského Jórama kvůli jeho bezbožnosti, že by se s ním vůbec nebavil, kdyby u toho nestál zbožný Jóšafat. Pak dal prorockou odpověď všem třem králům, jen díky Jóšafatovi.

A co jim poradil? Pro tyto krále měl prorocké slovo, aby teď v době nouze o vodu vykopali v poušti díry v zemi, jakési nádrže, prohlubně, ve kterých by se voda mohla zadržet. Králové poslechli, vykopali prohlubně a Bůh poslal vodu. Ne déšť, ale prostě údolím tekla voda a zadržovala se v jamách, které vykopali.

Z pohledu nepřítele, moábského krále, proti kterému šli bojovat, vypadala voda v těchto prohlubních jako krev. Moábci si mysleli, že tito králové se mezi sebou pobili, svědavě se přiblížili a tehdy je koalice tří králu rozdrtila. Tolik tedy biblický příběh.

Podobnosti s dneškem

Vybral jsem tři podobnosti s dnešní dobou:

1. Co děláme, když se objeví problém? Jsme bezradní a nadáváme Bohu i svému okolí? Nebo jako Jóšafat hledáme Boží vysvětlení, Boží odpověď a řešení.

2. O vztahu Elíši a Eliáše víme, že to byl žák a učitel. Zbožný prorok Eliáš byl prostý člověk, ale velmi moudrý a znal Boha zblízka. Žák Elíša se ho pořád držel, chodil s ním, učil se od něho, přebíral jeho životní hodnoty a po jeho odchodu se stal ještě mocnějším prorokem než Eliáš.
Co vy? Pokud jste mladí, máte nějakého učitele, kterého se držíte, se kterým trávíte čas a sledujete životní hodnoty? Nebo pokud patříte ke střední či starší generaci, máte někoho mladšího, komu ukazujete trvalé hodnoty, učíte ho životní moudrosti a životu s Bohem?

3. Voda je jako požehnání. Máte nějaký způsob, jak je rozpoznat a zadržet, aby vám neodteklo? Kopete díry, prohlubně, do kterých by se Boží požehnání mohlo zachytit? Co takhle pravidelně číst Bibli, odpouštět těm, kdo vám ublížili, omluvit se těm, komu jste ublížili, zbavit se hříchů, problémů, závislostí, které způsobují, že Boží požehnání se u vás nezastaví, nezadrží, ale odteče pryč? Bůh může žehnat i uprostřed utrpení a nepříjemností, nevyhýbejte se mu, aby vám požehnání neodtékalo pryč. Co budete dělat, aby se na vás Boží požehnání zadrželo?

Jan Vopalecký, původní verze: srpen 2020
Upraveno: květen 2021

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (2)
 Dal mi nový impuls.(3)
 Dávám mu za pravdu.(2)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.

Oddělovač

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Tichý a pokorný

Dane Ortlund
Tichý a pokorný
Didasko, běžná cena 299 Kč
Naše sleva: 21 Kč
Vaše cena: 278 Kč

ks

Biblický příběh

Moábský král Méša choval ovce. Odváděl izraelskému králi sto tisíc jehňat a sto tisíc beranů na vlnu. 5  Po Achabově smrti se ale moábský král proti izraelskému králi vzbouřil. 6  Král Joram proto ihned vytáhl ze Samaří a svolal do boje celý Izrael. 7  Tehdy vzkázal také judskému králi Jošafatovi: „Moábský král se proti mně vzbouřil. Potáhneš se mnou do války s Moábem?“ „Udělám to, co ty,“ odpověděl Jošafat. „Můj lid je jako tvůj, mí koně jako tví! 8  Kudy potáhneme?“ zeptal se pak ještě. „Pouštní cestou přes Edom,“ odpověděl Joram. 9  Král Izraele tedy vytáhl spolu s králem Judy a s králem Edomu. Po sedmidenní cestě oklikou už ale vojsko nemělo vodu pro sebe ani pro svá zvířata. 10  Izraelský král si povzdechl: „Ach, copak nás tři krále Hospodin svolal proto, aby nás vydal do rukou Moábcům?“ 11  Jošafat ale řekl: „To už tu není žádný Hospodinův prorok, abychom se skrze něj zeptali Hospodina?“ Jeden ze služebníků izraelského krále se ozval: „Je tu Elíša, syn Šafatův, který líval vodu na ruce Eliášovy.“ 12  „Ten má slovo Hospodinovo,“ odpověděl Jošafat. Vydali se tedy spolu s izraelským a edomským králem za ním. 2 Královská 3:13  Elíša ale izraelskému králi řekl: „Co je mi do tebe? Jdi si za proroky svého otce nebo své matky!“ „To ne,“ odpověděl mu izraelský král. „Byl to Hospodin, kdo nás tři krále svolal, aby nás vydal do rukou Moábcům.“ 14  Elíša mu na to řekl: „Jakože je živ Hospodin zástupů, před jehož tváří stojím − kdybych si nevážil judského krále Jošafata, nevěnoval bych ti jediný pohled! 15  Nuže, přiveďte mi tedy hudebníka.“ Když pak hudebník začal hrát, nad Elíšou byla ruka Hospodinova. 16  „Tak praví Hospodin,“ řekl. „Prohlubně v tomto vyschlém říčním korytu budou plné vody! 17  Ano, tak praví Hospodin: Nespatříte vítr ani déšť, ale koryto se naplní vodou, tak že se napijete vy, váš dobytek i všechna vaše zvířata. 18  To by ale v Hospodinových očích bylo málo. Proto vám také vydá do rukou Moábce. 19  Všechna hrazená města, všechna větší města dobudete, všechny ovocné stromy pokácíte, všechny vodní prameny zasypete a všechny dobré pozemky zaházíte kamením!“ 20  Druhý den ráno, v době, kdy se přináší moučná oběť, se náhle od Edomu přivalila spousta vody, která zaplavila celé okolí. 21  Všichni Moábci slyšeli, že proti nim vytáhli do boje tito králové, a tak povolali všechny, kdo unesli zbroj, staré i mladé. Pak se rozestavěli na hranici. 2 Královská 3:22  Když ráno vstali, vycházející slunce ozářilo vodu. Moábcům ta voda z druhého břehu připadala rudá jako krev. 23  „To je krev!“ zvolali. „Ti králové se na sebe museli vrhnout a navzájem se povraždit. Nuže, Moábe, vzhůru za kořistí!“ 24  Když ale došli k izraelskému táboru, Izraelci vyrazili a bili je, až se Moábci před nimi dali na útěk. Oni je ale dostihli a pobili je. 25  Jejich města rozbořili, všechny dobré pozemky úplně zaházeli kamením, všechny vodní prameny zasypali, všechny ovocné stromy pokáceli. Jedině kamenné hradby v Kir-charešetu zůstaly stát, a tak to město obklíčili prakovníci a dobývali je. 26  Moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, a tak si vzal 700 mužů ozbrojených mečem, aby se probil k edomskému králi, ale nedokázal to. 27  Tehdy vzal svého prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho jako zápalnou oběť na hradbách. Izraelci byli tak zděšeni, že od nich odtáhli a vrátili se do vlasti.
2. Královská 3, 4-27