To ještě nemusí být láska

Ten kluk na pódiu byl úžasný! Vůbec se nebál a mluvil opravdu od srdce. Bylo vidět, že to má v hlavě poskládané a umí mluvit dobře od srdce. Lidi ho nadšeně poslouchali, prostě vnímali, že je má rád. Když nabídl, že po skončení si s lidmi rád povykládá, tlačilo se tam plno lidí...

Zábavný mladík snadno fascinoval svým vtipným a ducha­plným povídáním nejen dívčí srdce. V představách posluchačů vyvolával touhu: „Toho člověka bych chtěl/a poznat, víc ho poslouchat, mít možnost se ho víc ptát, on je určitě milý, toho bych dokázal/a mít rád/a.“ No řekněte, nestalo se vám, že člověk, který uměl dobře povídat, se vám snadno stal sympatický?

Teprve až si připomeneme slova Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon, snad nám dojde, že mluvení, dokonce ani andělské mluvení, není totéž co láska. Zajímavé ani emocionálně nabité povídání neříká vůbec nic o tom, jestli dotyčný dokáže mít rád. Prostě si jen povídá − může to být jen dunění zvonu, nějaký zvuk, možná rachot.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Dr. A. G. Fruchtenbaum
Biblické milování
Didasko, běžná cena 190 Kč
Naše sleva: 4 Kč
Vaše cena: 186 Kč

ks

Čím ne/oslnit

Podobně snadno se nám stane sympatický ten, kdo umí popsat současnost a podle toho odhadne budoucí vývoj. Možná má intuici a dokáže odhalovat věci, které jsou druhým skryté. Nebo může skutečně mít dar proroctví. To však z hlediska lásky neznamená nic.

Je tak snadné se zamilovat do člověka, který se vyzná v tajemství, který toho hodně ví a má přehled o všem možném. Je možné toho hodně vědět, být sečtělý, studovaný − a přitom nemít lásku. Nenechejme se zlákat velkým věděním!

Velká víra a velké činy

Setkali jste se s člověkem, který má pevnou víru, opravdu důvěřuje Bohu, dokáže se nebát, rozumí věcem na základě této víry − a nás to přitahuje, imponuje nám to?

Možná jde s vírou do velkých věcí, daří se mu a má za sebou obdivuhodný kus práce a velké výsledky a úspěchy − jako by přenášel hory! („Budete-li mít víru jako zrno hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde.“ − Matouš 17,20)

Taková nebo podobná víra u nějakého člověka nás může zmást. Něco nás na něm může přitahovat − ale pokud nemá lásku, tak neznamená vůbec nic.

Obětavost

Nenechejme se zmást ani velkou obětavostí. Široké rozdávání dárků, jakoby reklamních předmětů, jídla potřebným, peněz, cenností − to všechno ještě nemusí být projev lásky. Jsou lidé, kteří dokonce obětují život, ale i to je možné udělat bez lásky. Přinášení obětí vůbec nemusí znamenat lásku. V dnešních souvislostech to snad dokážeme pochopit lépe než lidé v Pavlově době (třeba jako zoufalé gesto).

Je důležité, že všechny tyto obdivuhodné činy a projevy jsou zbytečné, pokud jsou bez lásky. Lidé touží po lásce a chytají se každého záblesku naděje. Zkusí to, když vidí, že někdo dobře mluví, že toho hodně ví, že umí předvídat, že dokázal velké věci, že je obětavý − tak se k němu upnou a čekají lásku. Ale ouha,

Láska není

• v dobrém mluvení,
• v odhalování tajností, v předvídání budoucnosti,
• v tom, když toho někdo hodně ví,
• v tom, že někdo dokázal něco velikého,
• ani v tom, když někdo štědře rozdává nebo se obětuje.

Jak je to tedy s tou láskou?

„Láska je trpělivá,
laskavá,
nezávidí,
láska se nevychloubá
a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně,
nehledá svůj prospěch,
nedá se vydráždit,
nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti,
ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží,
láska věří,
láska má naději,
láska vytrvá.“ 1. Korintským 13,4-7

Na tyto poznávací znaky lásky se podíváme někdy později.

Jan Vopalecký, červenec 2020

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.(1)
 Naštval mě.