Konec křesťanství a začátek pronásledování

Křesťané se vyjadřují opatrně

Bez toho, že bych chtěla věci vidět černě nebo být nevděčná, skoro denně se přesvědčuji, že naše děti vyrůstají v prostředí, které má s „křesťanským Západem“ stále méně společného.

Už ani ti nejkonzervativnější křesťanští influenceři se nevyjadřují jasně k tématům jako jsou potraty, homosexualita nebo LGBTQ+, ale zdůrazňují, že „nechtějí nikoho odsuzovat“, protože církev údajně není „náboženství morálky“. Je to tak ne proto, že by si u těchto témat nebyli jisti, ale spíš ze strachu, aby je kvůli biblickým citátům divoce „nezrušili“, tedy v médiích a na sociálních sítích neumlčeli a nevypnuli (viz Cancel culture).

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

V posledních desetiletích byli konzervativní, bibličtí křesťané v podstatných věcech tolerováni. Pojem pronásledování se spojoval spíše s islámskými nebo komunistickými zeměmi a pravidelně jsme byli vyzýváni, abychom se za své pronásledované bratry a sestry modlili.

Kolem roku 2000 a zejména v posledních deseti letech se však vítr v západních zemích obrací. V médiích určujících mínění lidí přibylo nepřátelských postojů proti biblickým postojům a neomarxisticky a humanisticky zaměřené vlády v různých evropských zemích vydávají zákony a opatření, které by v krátké době mohly vést k pronásledování křesťanů. [Rudolf Ebertshäuser: «In Bedrängnis haltet Stand! Mögliche Christenverfolgung im Westen und unsere Antwort darauf» (Das Wort der Wahrheit, únor 2021)]

Zatímco se na jiných kontinentech o svobodu náboženství bojuje už celá staletí, u nás ve střední Evropě můžeme náboženskou svobodu s různými výkyvy prožívat zhruba od roku 1848. Řekněme do poloviny 20. století se samostatné církve mohly svobodně scházet, evangelizovat a žít v klidu. Silná omezení platila za druhé světové války a ve východní Evropě pak za komunistické éry.

Po kulturní revoluci v roce 1968 začal postupný odklon vlád ale i obyvatel od křesťanských hodnot, což je patrné zejména v oblasti sexuální etiky, potratů a genderového mainstreamu.

V létě 2020 v berlínském stánku rychlého občerstvení měla korejská majitelka Young-Ai na stěně rozvěšené různé biblické verše, mezi nimi i citáty z 3. Mojžíšovy 18 týkající se sexuality... Soudní proces s ní byl naštěstí zastaven.

Podobný případ byl v minulosti výjimkou, ale vzhledem k rostoucím autoritativním strukturám, které se šíří celosvětově, jich bude přibývat. Současně s budováním státních kontrolních bezpečnostních systémů můžeme očekávat zvýšené pronásledování křesťanů. Církevní společenství, která staví Boží autoritu výš než státní správu a vyzývají k poslušnosti Bohu, jsou jí trnem v oku.

Ať se určitá klíčová témata jako agresivní klimatická politika, vnucená ideologizace genderového pojetí nebo přehnaná péče o zdraví za každou cenu halí pod pláštík pokrokovosti, křesťané v těchto tématech stojí pevně a neuhýbají před nimi, protože pro ně je rozhodující pravda a Boží měřítka.

Nelibost veřejného mínění vůči křesťanským hodnotám

Několik posledních let ukazuje, jakým směrem stát zahořkle reaguje, když cítí, že ho ryzí křesťanské církve svou přirozenou autoritou a pravdivostí zahánějí do úzkých.

To, čím byli jakobíni během francouzské revoluce, je dnes zarputilá zeleně-socialistická ideologie, která militantně brojí proti každému světonázoru, který se jí postaví do cesty.

Nejmocnějšími nástroji v této převýchově směrem k progresivistickým ideálům neomarxistických humanistů jsou přitom média a sociální sítě. Nesouhlasné projevy, které se opírají o Boží slovo, je jednoduché ovládat − a mazat. Tento antikřesťanský vývoj může vést k vyostřenému pronásledování křesťanů, kteří se chtějí řídit Biblí.

Pronásledování na cestě?

Kdy přesně a jakou formou pronásledování křesťanů nastane, to nevíme. Nepomůže nám ani to, když si budeme vyjmenovávat všechny možné prognózy. Až to nastane, určitě poznáme, že jsme pod tlakem.

Rozhodující otázkou je, zda jsme připraveni na posměch. Nebo se nechceme vystavovat žádnému nepříjemnému tlaku? Jsme jako křesťanská církev ochotni stát na Bibli, protože je to Boží slovo, i když okolní svět Boží měřítka posouvá? Jsme ochotni snášet pomluvy, výsměch, vyčleňování a verbální útoky pro Krista?

Čím bude naše cesta s Pánem Ježíšem jasnější a čím více se bude vyznačovat svatostí a respektem vůči Bohu, tím zřetelněji budeme pociťovat nepřátelství ze strany světa.

Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.„ (2. Korintským 12,10)

Pán Ježíš řekl: “Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.„ (Jan 16,33)

Jessica T. Uttenweilerová,
(1992, středoškolská pedagožka, učí němčinu a angličtinu, je vdaná, má dvě děti, t.č. na mateřské dovolené, žije v Německu v Reutlingenu), s laskavým svolením přeloženo ze švýcarského časopisu Ethos 2022/8