Kultura umlčování

Cancel culture
O odvaze vyjádřit vlastní názor

Podle jedné studie 44 procent Němců nemá odvahu vyjádřit vlastní názor. Dr. Miloš Matuszek, právník a sloupkař, který se narodil roku 1980 v Polsku, analyzuje situaci svobody názoru.

Dnes se mluví o Cancel Culture. Co to je?

Na základě určitých kontro­verzních názorů jsou neob­líbené osoby zneva­žovány, nejsou zvány, ale naopak vylučo­vány z veřejných debat. Existují skupiny, které rozhodují, kdo smí mluvit, a kdo ne. Právě pan­!demie Covidu jasně ukázala, že všechny velké noviny, rozhlasové stanice či oficiální televizní kanály mají na Covid v podstatě stejný názor. Celkově vzato je to velmi nebezpečný názor.

Co to znamená, když mluvíte v souvislosti s tiskem o „vnitřní pluralitě“?

Většina novin vznikla z určitého politického směru, bývaly to stranické noviny. Přesto se každé vydání v určitém směru pokouší zobrazit i jiné názory, aby tak zachytilo celé názorové spektrum. Aspoň to chtějí tvrdit. V posledních letech je ale zřejmé, že právě tato vnitřní pluralita, tedy připouštění kontroverzních názorů, které jde proti vlastnímu médiu, jsou stále vzácnější. Jde vlastně o jakési zúžení názorových koridorů a tedy omezení vnitřní plurality.

Lze to vysvětlit několika způsoby. Jako věrohodné se jeví, že časopisy, noviny a média mají tendenci oslovovat jen určité publikum, a to z čistě ekonomických důvodů. Má se za to, že díky homogenní klientele se počty předplatných stabilizují. Prostor pro svobodnou diskusi existuje z jasného důvodu − nikdo přesně neví, jaké je v politických otázkách nejlepší řešení. Média, která se od toho odchylují, podle mě nepochopila základní definici svobody názoru a svobody projevu, nebo ji obětují na oltář počtu předplatitelů.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

T. Pala
Svět, ve kterém žijeme
ALEF Křesťanské sbory, běžná cena 160 Kč
Naše sleva: 5 Kč
Vaše cena: 155 Kč

ks

Svoboda názoru zajišťuje v demokratických zemích ústava. Proč je tedy ohrožená?

Svobodu názoru zaručuje téměř každá ústava, protože skoro každý stát sám sebe označuje jako demokratický. Také v bývalé NDR formálně existovala svoboda názoru. Ugandský despota Idi Amin jednou řekl, že zaručuje svobodu názoru, ale nemůže zaručit svobodu projevu. To je samozřejmě velmi vyhrocená formulace, znamená, že člověk, který svobodu názoru bere vážně, se vystavuje velkému nebezpečí.

Je pravda, že zdání svobody názoru je zaručeno a ani stát dnes pro tuto svobodu nepředstavuje primární nebezpečí. Dnes ji ohrožují zejména určité skupiny, které se dnes v médiích (zřejmě především pravicových) šíří jako lobby a myslí si, že mohou usměrňovat koridor diskusí. Sem patří levicová a antifašistická uskupení. Je možné pozorovat, jak se už celá desetiletí ke všem sporným otázkám − ať se jedná o klima, migraci, koronu − velmi rychle vytvoří určitá podoba těch, kdo to hlídají. Nestojí o to, aby diskuse skončila nerozhodně nebo aby zazněla diskuse s těmi, kdo mají opačný názor.

Druhým nebezpečím je cenzura veřejných platforem jako je Facebook, Twitter nebo YouTube. Tam se jedná o soukromý hospodářský subjekt, které se směřování státu ale i společenským uskupením spíše přizpůsobují. Takže je to určitý druh názorového kartelu, konglomerátu, který se skládá z určitých skupin, platforem a státu, které tak tvoří koalici alternativní názory tendenčně potlačují.

YouTube a jiná sociální média berou jako základ některá ustanovení Světové zdravotnické organizace. Ty se zase používají jako východisko pro mainstream, který určuje, které názory je dovoleno vyjadřovat. To má za důsledek, že jiná stanoviska se mažou a kanály mizí. Tuto situaci můžeme přirovnat k chování totalitních států.

K totalitě nepatří jen to, že po ulicích pochodují vojáci stejným krokem nebo že člověka vytáhne v 5 hodin ráno policie z postele. Zdá se, že pro některé lidi platí určitý druh zákazu vstupu do domu. A to je vlastně začátek konce.

Jak Cancel Culture mění společnost?

Ke svobodné společnosti patří nejen práva napsaná na papíře, ale také kultura svobody. V Americe se mluví o tzv. Chilling Effects (například vydání opatření, které bude mít za následek, že lidé budou váhat, zda dělat něco, co je jinak zákonně v pořádku a není zakázané). Profesor s určitými postoji se na další období nedostane do etické rady školy, lékaři dají výpověď ze služebního bytu... Samozřejmě na první pohled nemusí být patrné, že to má souvislost s jeho názory, ale vysílá to signály ohrožení. Tak nenápadně dochází ke změně společenské kultury. Dopady Cancel Cultury na společenské klima jsou podle mého názoru mimořádně silné! Důsledky zatím nevidíme a je těžké proti tomu bojovat.

Dostáváme mnoho dopisů od lidí, kteří se nezapojují do veřejného života, nejsou to publicisté, herci nebo umělci. Už nemají odvahu říct, kam se politicky řadí.

Čím to je?

Možná tím, že jsme během posledních deseti či více let byli svědky toho, že u každé kontroverzní otázky došlo k rozštěpení. Migrace, klima, Covid − to vše společnost rozděluje. V rodinách, na pracovišti, ve školách i na ulici lze uvádět příklady toho, co se může stát, když někdo vyjádří svůj názor. Když někdo například naznačí, že se mu migrace nelíbí, okamžitě ho okřiknou, že je nacista, když se vyjádří proti převládající klimatické politice, řeknou mu, že je popírač klimatických změn, Podobně i u Covidu.

Rád bych všechny povzbudil, aby se ve všedním životě za své názory nestyděli, ale stáli si za nimi, i když to bude mít negativní důsledky. Obhajoba vlastních názorů povede k tomu, že také ostatní, kteří se pro své názory cítí vyloučeni, budou mít odvahu si stát za svým. A to vede k vytvoření názorové sítě.

Odvážím se říct, co očekávám: Všichni, kdo se postaví na stranu Cancel Culture, tedy že budou mlčet, sklidí později ovoce. Historie se opakuje!

Publikováno ve švýcarském časopise Ethos 1/2022, str. 33,
zde zveřejněno se svolením, překlad Jan Vopalecký
Původní článek Cancel Culture byl napsán v prosinci 2021.

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (2)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(3)
 Nic zvláštního.(1)
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.