menu

Čtení pro rodinu


 Knihy

 Blogy

 Mezilidské vztahy

 Sexualita

 Manželství

 Ženy

 Chlapi

 Výchova

 Zdraví

 Aktuální dění

 Život a hodnoty

 Duchovní život

 Pro děti

 O nás

 Archiv článků


------

Citát z Bible:

A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.

1K 15,58 E

------

Potřeba někam patřit

V životě někdy prožíváme svíravý pocit: "Já sem jaksi nepatřím..." Hluboko v nitru se bojíme, že zůstaneme vyloučení, sami. V Bibli čteme o celé řadě lidí, kteří při svém hledání, jaký mají vlastní význam, padali na nos a potom zůstali úplně osamělí."


Známe to všichni. Knedlík uvízlý v krku. Stačí vejít do místnosti, kde nikoho neznáme. Všichni si mezi sebou tykají, smějí se, povídají si, vtipkují spolu - a tvoje pokusy se nějak zapojit do rozhovoru na celé čáře ztroskotávají.


Všichni si tě prohlížejí od hlavy až k patě, jako bys byl mimozemšťan, odpovídají ti jednoslabičně. V horším případě si všimneš, jak obracejí oči v sloup, když se otočí na ty svoje. Stojíš tam a přešlapuješ z jedné nohy na druhou. Pokud jsi někde, kde je aspoň stůl s knihami nebo nástěnka, tak se tam zastavíš a prohlížíš si to, jako bys měl ohromný zájem o informace o příštím setkání maminek nebo nějaké akci pro děti, které tam právě visí.


"Já sem nepatřím." To je jeden z nejhorších pocitů, jaké může člověk v životě mít. Číhá na nás všude. O přestávkách ve škole, během přestávky v práci, na firemní oslavě, ve vchodu do mateřské školky, během čekání na děti s ostatními maminkami, při narozeninách mezi příbuznými, po bohoslužbě, na mobilu, když roluješ nejnovějšími událostmi na Facebooku nebo Twitteru.


Ať se nacházíme v které koli fázi života, dokážeme my lidé udělat velké věci proto, abychom neměli pocit, že si nás nikdo nevšímá. Milan pověsil vztah se svým kamarádem z dětství Honzou na hřebík, protože ho noví kamarádi neoznačovali jako "super". Parta v dorostu Magdu chladně odpálkovala, protože si nechce dělat legraci z vedoucího dorostu jako oni. Martu už nikdo nezve na společné večery u filmu, protože Ben nechce, aby se jeho kamarád Jirka do Marty zamiloval. Marta je totiž pastorova dcera a Ben a jeho kámoši se vyžívají v podporování nálad proti němu. Jáju nikdo nezve na párty, protože vzala pod ochranu Zuzku, když se do ní všichni pustili. - To jsou běžné příklady z všedního dne.


Tento seznam by mohl pokračovat donekonečna. Kupujeme oblečení, auta a domy, které si nemůžeme dovolit, kupujeme je jen proto, abychom vypadali "slušně". Usilujeme o funkce a role, na které nemáme čas ani schopnosti, prostě jen proto, abychom šli s davem. Když něco není podle našich představ, hned halasně ukončujeme spolupráci. Opouštíme principy, dokonce se vzdáváme víry a odcházíme ze sboru - abychom se tam nemuseli cítit nepřijatí. Kritzujeme druhé, abychom byli s davem. Stěžujeme si, aby si nás lidé všimli. Nadáváme na ty, kdo neplní naše přání, vytěsňujeme druhé na okraj, abychom se pomstili. Mneme si ruce, když se můžeme pochlubit vazbami na "důležité" lidi, aby nám záviděli ti, komu se nedaří jako nám.


Další kapitola: Zrada - zklamání - izolace -------------



 Věrnost   <= Dále číst =>   Čemu se můžeme učit od orla
Ten, který si všímal

Andy Andrews
Ten, který si všímal
Návrat, 190 Kč

ks




"Bez vzájemných vztahů se neobejdeme, ale když je máme, tak je to také těžké. Měla jsem v životě období, kdy jsem se vnitřně rozhodla, že už nikomu nebudu věřit."