Proč být expert na Krista?

Možná znáte experta na matematiku, jiného na češtinu, na ústavní právo a tak dále. Tihle lidé prostě něco vědí, jsou v tom dobří. Asi jim to od mládí šlo, bavilo je to, poznávali víc a víc, vystudovali to a jsou z nich experti. Zaujala mě Pavlova slova, že chce být expertem na Krista.

„Cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista − spravedlností z Boha založenou na víře, abych poznal jej a moc jeho vzkříšení…“ (Filipským 3,7-10)

Teď přibrzděte a chvilku sami přemýšlejte, co může předchozí odstavec znamenat.

(Podle hesla: Učíme se číst Bibli sami)

Tahle slova vyvolávají naléhavou otázku: Co Pavel na tom Kristu tolik viděl, že ho nechal stát se náplní jeho života, že byl ochoten obětovat všechno, aby ho lépe poznal? Co na tom Kristu vlastně je, že to tolik stojí za poznávání!

Je vidět, že Kristus má pro Pavla nesmírnou cenu a že ho chce hlásat a je ochoten i umřít pro to, aby Kristus byl oslaven (Fp 1,20). Co Pavel na tom Kristu teda vidí?

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Wilhelm Busch
Ježíš náš úděl
ALEF Křesťanské sbory, 65.00 Kč

ks

Jednoduchou odpověď dávají slova: „...abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista“ (3,9).

Jeho postoj zřejmě hodně kontrastoval s tím, co bylo a dosud je běžné: být si vědom své spravedlnosti. Zkusím to vysvětlit. Být si vědom svých práv, své důstojnosti, svých zásluh, kvalit, mít určité sebevědomí… Takhle Pavel žil, říká to v předchozím textu. Ale to se mu najednou zhroutilo. Nemůžeme říct: „Mohl si za to sám!“ Prostě se najednou uviděl z jiné perspektivy a odvážím se říct, že z Boží perspektivy: Nemá žádná práva, žádnou důstojnost, nic si nezaslouží, všechny jeho kvality jsou ničím, nemá na co být hrdý. Najednou z něho byla naprostá nula. − To je patrné z popisu jeho obrácení: Najednou ho osvítilo světlo z nebe a on viděl, že není nic.

Trvalo možná tři dny, kdy seděl v šoku, nejedl, nepil, vzpamatovával se z toho, že není nic a že všechno, co bylo, nebylo nic, že teď nic nemá! Co si teď jako ta nula počne!

Troufám si odhadnout, že tak nějak se řada lidí „probudí“ po smrti v jiném světě − uvidí, že všechno, co byli, co měli, je pryč, nemohou se na to odvolat, nemají žádný „důkaz“, že něco měli. Všechno je pryč! Ocitnou se v jiném světě sami, kde neznají nikoho, kdo by se jich ujal, zastal, kdo by jim pomohl.

Tak nějak to prožíval Pavel po setkání s Kristem! Ale jen chvilku. Stále k němu jako meč pronikala slova „Já jsem Ježíš, proti kterému ty tolik bojuješ.“ − Když si pak Pavel dokázal přisvojit Kristovu spravedlnost, tedy mohl se začít obhajovat tím, že mu Kristus přičetl svou nevinnou spravedlnost, pak se nedivím, že žasl, jaký ten Ježíš je!

Díky němu se stal bezúhonným člověkem, jehož spravedlnost bere vážně i sám Bůh. Už se nemusí marně honit za Božím uznáním, ale může si užívat, že ho díky Kristu má. To musí být někdo skvělý! Musí ho objevovat − a Kristus se pro něho stal vším! To je důvod, proč chce Krista dobře znát, být na něho expert a klidně mu věnovat i celý život.

Jan Vopalecký, únor 2021