I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. (Bible, Ž 23,4 E)

Od začátku do nekonečna

Nedávno na mě Žalm 23 dýchnul novým způsobem. Vidím ho jako krátké shrnutí života spokojeného člověka. Hm, když říkám života, není to přesné. Je to souhrn: 1. životní pohody, 2. průchod údolím a 3. spo­ko­je­né věčnosti − týká se života, smrti i toho, co následuje po ní.

1. Nebudu mít nedostatek

Člověku, který má Boha Hospodina jako pastýře, nic nechybí, nemá ne­dos­tatek. Otázka dostatku/nedostatku je relativní, je to věcí osobního pohledu a vnitřního nastavení. Někteří mají všechno, a pořád jim něco chybí. Jiní žijí ve velké chudobě, jsou skromní, ale nemají pocit, že by jim něco chybělo.

Začátek básně popisuje život tady na zemi, pokud je Hospodin mým pas­týřem. Jednak se o mě dobře stará, pase mě, což znamená, že si můžu užívat nejen dobrého jídla, ale všeho, co potřebuju − ovce například potřebují vodu. Hospodin mi ji dává a dopřává odpočinek a klid. Co by za to někteří dali! Chce to mít Hospodina jako pastýře a důvěru v něho.

Občerstvuje mou duši − stará se o mě. Obnovuje moji svěžest, tedy aktivní, tvořivý přístup k životu. Je to opak neustálé únavy, podrážděnosti a neschopnosti být spokojený, radostný a vděčný.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Evers, Stan
Velkolepé dílo
Poutníkova četba, 55.00 Kč

ks

A přitom se nenudím, protože Hospodin mě vodí. Jako bych byl na poznávacím zájezdu vlastním životem. Ukazuje mi, co je dobré, co má smysl, co stojí za to prožít a co se v konečném efektu dočká ocenění, prostě stezky spravedlnosti. Hospodin je určitě lepší průvodce než delegát cestovní kanceláře.

2. Údolí

Vodí mě po zelených loukách, kolem potoků s čistou vodou, to znamená jednou po kopcích, jindy údolím. Pak existuje jedno zvláštní údolí, údolí smrti, kterého se lidé většinou bojí. Je-li však Hospodin můj pastýř, můžu se spolehnout na jeho hůl. Někdy se jí můžu chytit, jindy jí on zažene odporný hmyz nebo osobního nepřítele (třeba vlka :) − prostě nemusím se bát.

A co je za tím údolím. Hrob, konec? Kdepak! Cesta pokračuje dál. No, cesta to není, někdo by řekl, že už to není život, tak řekněme třeba existence. Ale Bible mluví o věčném životě, takže přece jen život!

3. V Hospodinově domě

Po průchodu údolím smrti se nevracím zpátky na zelené louky ani k po­tůč­kům s čerstvou vodou. Následuje Hospodinův dům a věčnost. Začíná to přivítáním u prostřeného stolu, kde je všeho dost − podobně jako jsem kdysi na zemi neprožíval nedostatek, ale teď je to přece jen o level výš. Jednak mám před sebou ta nejlepší jídla, ale i všechny vymoženosti nebeského wellness − masáže, voňavé, změkčující olejíčky, víno a další skvělé nápoje tečou proudem, přetékají. Je tu naprosté bezpečí, nehrozí tam žádní nepřátelé, závistivci, sokové, i když oni mě možná vidí. (To vše je před zraky mých protivníků, viz Lukáš 16,23-31).

A jak to prožívám? Pohoda, božské dobro, přízeň, po celoživotním chození světem mám konečně spolehlivý domov − Hospodinův dům, kde můžu bydlet, kam se můžu vracet jako domů − napořád, na věky. Prostě jsem doma u Boha.

Jak byste si odpověděli na tyto otázky:

• Je Hospodin váš pastýř?
• Máte dostatek, nebo jste pořád s něčím nespokojení?
• Je pro vás údolí smrti pouze údolím, za kterým je domov, nebo je to konec, a vy se tajně bojíte, že za ním není nic příjemného (Zje­ve­ní 20,15)A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. (Zje­ve­ní 20,15)? (viz Jak se dostat do nebe?).

Jan Vopalecký, červenec 2022

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (2)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.