Čtení, které vás pozvedne

 
menu
 
 
Přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. (Bible, Žd 10,22 E)
Inspirováno:

Přímo až k Bohu

Dnes pořád jako ve starověku

I když dnes můžeme přicházet přímo až k samému Bohu, lidé se spíš zdráhají. Místo sebe posílají raději prostředníky, třeba kněze, kazatele nebo nějaké odborníky na Boha. Jako by se s Bohem nechtěli osobně setkat. Trochu mi to připomíná starověk.

Ve starověkém Izraeli mohl člověk k Bohu přicházet jen prostřednictvím kněze a vždy s nějakým darem. Podobná praxe přežívá dnes u posledních primitivních národů. Tento postoj je však vidět i v moderní společnosti. Než aby lidé přicházeli sami přímo k Bohu, jdou do kostela (či modlitebny) a tam absolvují bohoslužby, kdy se někdo místo nich modlí, mluví, čte Bibli − ale oni sami ne (vás se to možná netýká :-). Nebo si nechají přednášet kázání, čtou zajímavé informace, zpívají písně, které složil někdo jiný, ale přitom se vlastně vyhýbají přímému kontaktu s Bohem.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Biblický komentář k Novému zákonu

W. MacDonald
Biblický komentář k Novému zákonu
ALEF Křesťanské sbory, 800.00 Kč

ks

Proč asi? Že se necítí dost „hodni“? Že by neměli čisté svědomí? Nebo na Boha nemají čas a vlastně se o něho ani moc nezajímají? Přitom cítí, že Boha k životu potřebují − například k tomu, aby nás chránil, aby nám v životě pomáhal, žehnal, dával úspěch, zdraví a také k tomu, aby nás nakonec vzal do nebe.

Kněz už není prostředník

Nežijeme ve starověku. Díky tomu, že nevinný Kristus obětoval sám sebe (Židům 10,1-18), už není třeba žádné další oběti. Díky víře v něho můžeme přicházet až k Bohu bez prostředníka.

Význam slova kněz se mezitím posunul. Stále je to člověk, který přichází k Bohu, ale už ne za někoho dalšího, protože nemá, koho by zastupoval. Každý (kněz i nekněz) totiž může k Bohu přicházet sám za sebe a nepotřebuje jiného prostředníka než Krista − každý se tedy stal knězem. (1. Petrův 2,9)

Zajdi si k Bohu sám

Spoléhat na někoho jiného, že nám získá přízeň u Boha, že nás přivede k Bohu blíž, je pro něho vlastně znevážením. On přinesl obrovskou oběť v tom, že dal svého Syna na smrt, a lidé to neberou. Chtějí svoje prostředníky − lidi, kteří jim tolik do osobního života nevidí, před kterými můžou mnoho věcí zakrýt a kteří neobjeví, že se v jejich životě po okázalém „setkání“ s Bohem nic nezměnilo nebo oni že nic ani měnit nechtějí.

Tahle doba skončila. Dnes musí k Bohu každý osobně. Musí k němu každý jen skrze Krista a musí skutečně přiznat, co dělal a jaký je. Takovému člověku Bůh odpouští (1J 1,9).

Zároveň platí, že každý člověk může k Bohu přijít osobně. Nepotřebuje lidského prostředníka, kteří ve Starém zákoně potřebovali napřed obětovat za sebe a potom za druhé. V Kristu se nám otevírají dveře přímo k Bohu a můžeme s ním mluvit o všem. O svých selháních, o svých omezeních, o svých radostech a úspěších, ale taky o jeho moci a o jeho představách pro můj život.

Dodnes jsou lidé, kteří každou neděli znovu „obětují“, nebo se účastní „obětování“ či boho-„služby“. O to dnes Bohu nejde. Kristus byl obětován jednou a jeho oběť je tak dokonalá, že stačí na to, abychom byli díky ní dokonalí i my.

Dodnes jsou lidé, kteří opakované vyznávají stále tytéž hříchy a pořád si nejsou jisti, jestli jim je odpuštěno − přesně jako ve Starém zákoně (Židům 9,9 a 10,4). Tehdy si Izraelci stále měli co vyčítat a toužili po tom, aby to neustálé obětování už konečně přestalo. A ono přestalo − díky Kristově oběti. Kdo ji vírou přijal pro sebe, nemusí se už trápit, ale může mít jistotu: Je mi odpuštěno! Mám věčný život (1. Janův 5,13)

Ty že se nebojíš?

Možná patříte mezi lidi, kteří Kristovu oběť a odpuštění přijali, před Bohem mají úctu a respekt, ale nemají z něho strach. Mají k Bohu otevřený vztah důvěry. Chci vás povzbudit, abyste s takovým postojem pomáhali druhým v soukromí i veřejně přicházet k Bohu blíž. Nebojte se o svém bezprostředním vztahu s Bohem ve svém okolí osobně i veřejně mluvit a povzbuzujte k tomu i druhé. Zdá se mi, že je dnes mnoho lidí, kteří věří, že Bůh existuje, sympatizují s ním, ale nemají odvahu o svém vztahu s Bohem mluvit. Nebo nemají čas či kapacitu si něco připravit, aby něco takového řekli − mám na mysli prostor pro kohokoliv, kdo přichází (obvykle v neděli) na bohoslužby. Nový zákon totiž otvírá dveře k tomu, aby během shromáždění mluvil nejen kazatel či kněz, ale aby kdokoli mohl vyjádřit, jak je blízko Bohu a co s Bohem osobně prožívá.

Jan Vopalecký, leden 2018

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (2)
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.(3)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.

Oddělovač

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Biblický komentář k Novému zákonu

W. MacDonald
Biblický komentář k Novému zákonu
ALEF Křesťanské sbory, 800.00 Kč

ks

„Přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.“ (Židům 10,22)

„Tím Duch svatý naznačuje, že ještě nebyla otevřena cesta do nejsvětější svatyně, pokud stála přední část stánku. To bylo podobenstvím pro nynější čas, neboť dary a oběti, které se tam přinášely, nemohly dokonale očistit svědomí toho, kdo je obětuje.„ (Židům 9,8-9)