Citát z Bible:
Za dohlížitele ti dám pokoj
Iz 60,17b E
(Další citáty)
Doporučujeme články
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Dítě nechce chodit do školy − bojí se
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena jako bohyně
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Mezi dvěma ženami
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra − existuje ještě šance?
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Děti chodí pomalu a u všeho se zdržují
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Kdyby žena věděla, co muž prožívá
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
K čemu je táta? − 1. část
Táto, děti potřebují tvůj čas, zájem, ujištění i tvé prohry. Nasávají tě všemi smysly. Jsi pro ně pevný bod, ať jsi jakýkoliv. Pak budou v dospělosti pevné.
Své děti si ukrást nenecháme!
Nikdo konkrétní za to sice nemůže, ale lze sledovat faraonovské trendy − snahu odloudit děti od rodičů. Jak se rodiče mohou bránit, aby jim děti nebyly „ukradeny“?
Jsi dobrý příklad?
Dobrý osobní příklad je silnější magnet, než silná slova. Zvlášť, když je naším vzorem Ježíš. Ale následovat Ježíšův příklad je pořád málo!
Máte nějaké životní zásady, kterými se řídíte? Například když se bavíte s učitelem nebo šéfem? Máte zásadu, že s ním budete mluvit uctivě? Pravdivě? Dáváte najevo, že vás zajímá, co říká? Jak mluvíte s prodavačkou, která vám vrátila méně, než měla, a vy nevíte, jestli to bylo úmyslně? Co podle svých zásad uděláte, když vidíte, jak někdo v obchodě dává čokoládu do kapsy místo do vozíku? Jiný způsob, jak poznat své zásady, může být v tom, jestli voláte často policii. Nebo jestli chodíte s každou maličkostí k doktorovi.
Znáte někoho, kdo má „hloupé“ zásady? Řekněme nelogické, které mu komplikují komunikaci s lidmi nebo dokonce vlastní život?
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Existují dobré zásady a špatné zásady. Stejně jako dobré zákony a špatné zákony. Podle čeho se poznají špatné zákony? Špatný zákon je takový, který ignoruje zlo, toleruje ho nebo ho dokonce zvýhodňuje. Špatný zákon znesnadňuje konat dobro, případně dobro dokonce postihuje. Prostě nespravedlivé zákony, které dobro potlačují a zlo šíří. Špatné zákony zhoršují vztahy mezi lidmi.
Existuje sada pravidel, která jsou opravdu dobrá. Za prvé jsou moudrá. Když se jich člověk drží, tak i druzi lidé uznale pokyvuji hlavou: „On je opravdu moudrý!“ A za druhé jsou to pravidla férová.
Mojžíš hodnotí zákon, který Bůh dal Izraelcům, slovy: „To bude vaše moudrost a rozumnost... Když ostatní národy uslyší všechna tato nařízení, řeknou: Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ! Má jiný veliký národ nařízení a práva tak spravedlivá jako celý tento zákon, který vám dnes předkládám?“ (5. Mojžíšova 4,6-8).
Dobré zákony jsou spravedlivé a podporují, tedy odměňují dobro a potírají zlo.
Například je moudré, když člověk žije podle zásady, že má pracovat, vydělávat si na živobytí prací. Přitom je pravda, že některé činnosti jsou sice důležité, ale málo placené − sestřičky v nemocnicích, ti, kdo pečují o staré lidi, a bez uklízeček by se nám asi také nežilo pohodlně. Jsou tedy mezi námi lidé, kteří namáhavě pracují, a přesto mají málo. Proto nás Bůh vybízí k dobročinnosti a ke štědrému rozdávání.
Mezi Božími zákony jsou i takové, kterým možná nerozumíme, které se nám někdy zdají nelogické. Například: „Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek“ (Přísloví 11,24). Je nelogické, když rozdávám, a přesto mi přibývá, pokud někdo chce mít hodně, tak šetří, nerozdává. Ale zde nastupují zákony vyššího řádu. Bůh vidí do člověka a připravuje okolnosti podle tohoto pravidla − štědrým žehná, zato skoupí svůj majetek roztrousí, často ani neví jak.
Možná namítnete, že tato pravidla neplatí absolutně. Máte pravdu. Ale nepochybuji, že Bůh je spravedlivý, má přehled o všech okolnostech, nikdo ho neošidí, stejně tak z objektivního hlediska nikdo nepřijde zkrátka.
Jiné Boží pravidlo zní: „Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh“ (2. Mojžíšova 20,12). Není pro to logické vysvětlení, my lidé v tom nevidíme žádnou logickou souvislost a zdá se nám, že to zdaleka neplatí obecně. A takových zákonů bychom našli víc.
Bible je sice napsaná pro křesťany, pro ty, kdo chtějí žít, jak si Bůh přeje, ale mohou podle ní žít i ostatní lidé. Když se těchto pravidel drží člověk, který s křesťanstvím nemá nic společného, nepochybuji, že se mu bude v životě dařit, že pocítí to, čemu se říká Boží požehnání. Ale pro věčnost ho zachrání pouze víra v Krista (Skutky 4,12).
Bible ovšem není především soubor příkazů a zákazů, nejde především o pravidla, ale o vnitřní proměnu člověka, aby pro něho bylo přirozené žít bez velké námahy podle toho, jak to Bůh chce.
Když se člověk stane křesťanem, znamená to především, že ho Bůh uvnitř změnil. Ne že se začne snažit. Od křesťana se chce, aby dával průchod své nové přirozenosti, kterou získal Božím zásahem. A ta nová přirozenost je popsána v Bibli. Pro křesťana je přirozené, normální, že nekrade, mluví pravdu, rád dává tam, kde je třeba, nesvádí cizí ženu, má rád lidi, kteří jsou kolem něho.
Pro nekřesťana to vypadá velmi náročné. Ano, Boží zákony jsou lidsky nesplnitelné! Bůh ovšem po člověku nechce, aby dodržoval nesplnitelné zákony, ale by si nechal Bohem změnit svou přirozenost a pak podle ní žil. Jak? Tím, že všechno špatné na sobě Bohu přizná a požádá ho, aby mu to odpustil.
Biblická pravidla jsou jedinečná. Odhalují pravdu o člověku, i když není radostná! Ale Bůh má řešení. Tím je přiznat mu své chyby, poklesky (i když stejně všechno ví) a požádat o odpuštění. Je radost žít, když vím, že jako nedokonalý a chybující člověk se nemusím třást, kdy mi kdo vynadá. Je mi odpuštěno a ani Bůh se na mě nezlobí.
Biblická pravidla dávají smysl. Jsou to zásady založené na tom, že pravda nakonec zvítězí, že se skromností projdeš celý svět, že práce přináší člověku užitek a radost, že je dobré zastat se utlačovaného nebo chudého. A také že Bůh přiznanou chybu, hřích odpouští. Společnost, která se biblických pravidel drží, vzkvétá. Naopak ta, která biblická pravda opouští, degeneruje a rozpadá se.
Mít Boha v úctě a respektovat Bibli a Boží pravidla je moudré. Takovým způsobem si svůj život zajišťujeme nadlidskými prostředky.
Vždycky když čtu biblickou knihu Přísloví, 5. Mojžíšovu nebo třeba Žalm 1 či 119, tak mě nadchne, jak Bůh žehná (=pomáhá) těm, kdo se Biblí řídí. Jsou to slova pravdy a slova života.
Jan Vopalecký, duben 2019
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
„To bude vaše moudrost a rozumnost... Když druzí uslyší všechna tato nařízení, řeknou: Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ! Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme? A má jiný veliký národ nařízení a práva tak spravedlivá jako celý tento zákon, který vám dnes předkládám?“
5. Mojžíšova 4, 6-8
Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,
2 nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
3 Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.
4 Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.
5 Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. 6 Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby. (Žalm 1)