Čtení, které vás pozvedne

 
menu
 
 

Už mě nic nepřekvapí

Nevím, jestli to platí o vás, ale Bible jako by nás nabá­dala, abychom žili tak, že nás nic nepře­kvapí. Jak to máme dělat?

Určitě ne tak, že budeme apatičtí, že na všechno rezig­nujeme a smíříme se s tím, že může přijít cokoli, zůstaneme klidní, i kdyby­chom měli prohrát nebo dokonce umřít. Takového člověka pak nic nepře­kvapí, že?

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Adamovo mlčení

L.Crabb, A. Andrews, D. Hudson
Adamovo mlčení
Návrat, běžná cena 239 Kč
Naše sleva: 17 Kč
Vaše cena: 222 Kč

ks

Ne, k takovému postoji nás Bůh nevybízí! Jak to teda dělat, aby nás nic nepře­kvapilo?

Nežít noční život

K těmto myšlenkám mě inspiroval biblický text, že Bůh zasáhne do dění tohoto světa nečekaně: „Pánův den přijde jako zloděj v noci,“*1 ale nás tento den takto nepře­kvapí. Proč?

Protože neži­jeme ve tmě. Ano, kolem nás je tma, noc, ale toto prostředí nám není vlastní, my ve tmě nejsme!*2 Pro nás je přiro­zené žít na světle, ve dne. Zloděj ve dne buď vůbec nepřijde, ale i kdyby přišel, je to přece jen jiné, než když přijde v noci, napří­klad se mu snad­něji ubrá­níme.

Jak tedy žít, aby nás nic nepře­kvapilo? Jedno­duše: Nežít ve tmě. Takže pořád mít den, žít ve světle.

Žít ve světle je pro křesťana normální. Nic neskrývá, nepotřebuje tmu, aby mu pomáhala něco tutlat. Žít ve světle znamená posvítit si na každý stín, rozuměj hřích, nechat ho, hned požádat Boha o odpuš­tění a jít dál svou cestou ve světle.

Kdy tedy ten Pán přijde? To nevíme, ale přijde tehdy, kdy to nepřed­poklá­dáme, náhle, bez nějakých před­zvěstí. Ale pro nás to nemusí být překva­pení, ale něco, o čem víme a s čím počítáme.

Jak tedy žít „ve dne“?

Docela jednoduše:*3

  • Být obezřetný, bdělý. Nenechat se ukolébat, uspat, unavit, jak tomu nahrává noční život. Zvlášť když něco trvá dlouho, je nebez­pečí, že nás to utrmácí, a my si nevšim­neme, že na nás něco číhá.
  • Být střízlivý. Nene­chat se opít, nenechat se unést něčím zdánlivým, nereálným, i když se nám to může líbit. Je třeba ově­řovat věro­hodnost toho, co k sobě a do sebe pouštíme.

Ti, pro které je normální žít ve dne, nosí bezpečné oblečeni − mají pancíř víry a lásky a přilbu naděje na spásu. Znamená to žít s Ježíšem, ať spíme nebo bdíme.*4

Alexandr Veliký dobý­val jedno velmi dobře opev­něné město. Město oblehl a svým vojákům přikázal, aby nebo­jovali, ale jen se pozor­ně dívali a sledovali, jestli se někde něco nepohne nebo nebude dít něco pode­zřelého. Řadu týdnů se nic zvláštního nedělo. Až jednou jeden z pozoro­vatelů viděl, že jednomu z obránců, kteří koukali z hradeb, spadla přes hradby dolů do křoví přilba. Oblé­hající vojáci zpozorněli. Za chvilku se otev­řela malá branka, voják vykoukl ven, zašel si pro přilbu a vrátil se.

Tu noc Alexandr město dobyl.

Jan Vopalecký, březen 2021

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.

Oddělovač