Ani rodiče nepomůžou

Ani rodiče nepomůžou

Když se Eda jednou ráno zase vrátil z náruče své momentální milenky, Markéta se konečně odvážila mu říct něco kritického. Vybrala si ten nejnevhodnější okamžik a dostala za to první pořádnou facku, takovou, že spadla na zem. Eda zavalil svou manželku záplavou sprostých výrazů, takže se teď cítila opravdu jako ten poslední kousek bláta.

Takhle zneužitá utekla ke svým rodičům, miminko si tiskla na prsou, ale tam ji přivítali chladně, bez porozumění. Staří lidé měli vlastní náboženské zásady a názory, pocházeli přece z generace, kdy se o rovnoprávnosti žen vůbec nemluvilo. Své dcery se zeptali, jestli na svůj svatební slib ,dokud nás smrt nerozdělí„ nezapomněla trochu příliš rychle. Ať se svému manželovi podřídí a trpí, jak se sluší a patří. Určitě na tom všem také není zcela bez viny a navíc, o něčem takovém se přece nemluví. Ať drží jazyk za zuby, ostuda se nemusí šířit.

To Markéta od vlastních rodičů nečekala. Místo, kde strávila dětství, které vždy považovala za bezpečí, má teď tedy zavřené. Rázem byla Markéta dospělá.

Pokračování: Snažit se vyjít tyranovi vstříc

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.