Maskování domácího násilí

Maskování domácího násilí

...její přihlouplé brýle s temně tónovanými skly mě pořádně rozčilovaly…

"Asi bych měla jít k doktorovi," odmlčela se. Takhle ještě nevypadala! Nechtěla jsem ji pustit: "Tys měla jít dnes k doktorovi?" Proč jen se tak zdráhá? Bylo vidět, jak bojuje sama se sebou, ale přitom jsem si nedokázala vůbec představit, co "trapného" přede mnou zakrývá.

"No...," obracela se Markéta rozpačitě sem a tam, "jednou to už přece nemůžu déle skrývat a musím s tím ven..." Nečekaně rychle si strhla své nápadné sluneční brýle. Zděšeně jsem se na ni podívala: "Markéto! Ty jsi spadla?"

Markéta zakroutila hlavou. "Vypadá to hrozně," konstatovala jsem soucitně a sotva jsem měla odvahu podívat se na její modré nateklé oko. Navíc jsem si všimla zaschlé rány.

Markéta začala vzlykat.

Rychle jsem ji zatáhla na odlehlou lavičku v parku.

Pokračování: Někomu to svěřit